Druh anestezie závisí na typu zákroku i zdravotním stavu pacienta. Může být celková, místní i regionální

6. 10. 2023 7:30
přidejte názor
anestezie
Autor: Depositphotos
anestezie

Při anestezii se používají léky označované jako anestetika, což by vám mělo zabránit vnímat bolest během lékařských zákroků. Zatímco místní a regionální anestezie znecitliví pouze určitou oblast vašeho těla, celková anestezie navodí umělý spánek, takže můžete podstoupit rozsáhlejší operaci.

Co je anestezie?

Co se dozvíte v článku
  1. Co je anestezie?
  2. Druhy anestezie
  3. Celková anestezie
  4. Epidurální anestezie
  5. Spinální (subarachnoidální) anestezie
  6. Jaký je rozdíl mezi spinální a epidurální anestezií?
  7. Anestezie u zubaře
  8. Analgosedace
  9. Rizika regionální a lokální anestezie

Anestezie je výraz pro cíleně navozenou ztrátu fyzického vnímání, především tedy bolesti, ale také dotyku, tepla a chladu. V lékařství se rozlišují tři základní typy anestezie, a to celková, regionální a místní, které dále rozdělujeme dle používané techniky.

Anestezie se podává před operačním či jiným bolestivým zákrokem, aby zajistila vyloučení vnímání bolesti a také zamezila nechtěným reakcím organismu, které by mohly narušit či zcela znemožnit daný výkon a zároveň ohrozit pacienta na zdraví nebo na životě. [1, 23]

Druhy anestezie

Anesteziolog před výkonem zákroku zhodnotí váš zdravotní stav, stanoví míru rizika a na základě typu a rozsahu plánovaného výkonu vyhodnotí, jaký typ anestezie je pro vás nejvhodnější.

Kromě toho také rozhodne o dalších aspektech přípravy pacienta k operaci, jako je premedikace, která může usnadnit zahájení anestezie. Volba anestezie může také záviset na požadavcích operatéra a přání pacienta.

Celková, regionální a místní anestezie

V základu rozeznáváme celkovou, místní a regionální anestezii. Lokální anestezie (místní) znecitliví malou část vašeho těla a používá se pro minimální zákroky, například při operaci očí, během kosmetických zákroků nebo ve stomatologii, kde se nejčastěji využívá infiltrační nebo svodná anestezie.

Regionální anestezie blokuje bolest větší části těla, například spodních končetin nebo hrudníku. Zahrnuje přitom další techniky, z nichž nejpoužívanější je spinální (subarachnoidální) a epidurální anestezie. Využívá se například při operaci končetin.

Pro rozsáhlejší a invazivnější zákroky, jako jsou například operace břicha, hrudníku a hlavy, se dává přednost celkové anestezii, která vás přivede do bezvědomí. [4, 5, 67]

Celková anestezie

Celková anestezie, známá také jako narkóza, spočívá v uvedení pacienta do umělého spánku. Do žilní kanyly vám jsou pod dohledem anesteziologa zavedena anestetika a další látky, které vás pomalu uspí. Během zákroku jsou tyto látky průběžně doplňovány, aby vás v umělém spánku udržely na nezbytně dlouhou dobu.

Hluboký spánek je navozen pomocí celé řady léků, mezi něž patří zklidňující sedativa, uspávající hypnotika, znecitlivující anestetika a svaly uvolňující myorelaxancia. Jelikož tyto léky uvolňují i dýchací svalstvo, v průběhu zákroku za vás musí dýchání vykonávat dýchací přístroj a vaše životní funkce jsou sledovány anesteziologickým týmem. Výjimečně, například při anestezii u dětí, je uspání provedeno vdechováním anesteziologických plynů přes obličejovou masku. Cílem celkové anestezie je úplné potlačení vědomí bez jakýchkoli vjemů. 

Opatření spojená s celkovou anestezií

Narkóze obvykle předchází premedikace, která pomáhá zmírnit úzkost. Než se přistoupí k celkové anestezii, je také nutné provést předoperační vyšetření. V den operace pak nesmí pacient před celkovou anestezií nic jíst ani pít a u žen nesmí probíhat menstruace. [8, 9, 10]

Celková anestezie: rizika

Stejně jako v případě každého jiného lékařského zákroku se také s podáním celkové anestezie pojí určitá rizika, která však bývají spíše ojedinělá. Aby se těmto rizikům předešlo, provádí se zmiňované předoperační vyšetření. Komplikace spojené s anestezií mohou být mírné, ale také závažné.

Rizika a komplikace celkové anestezie se odvíjí od celkového zdraví pacienta a typu operačního zákroku. S veškerými riziky, která se s narkózou pojí, vás seznámí váš ošetřující lékař. Mezi možná rizika patří:

Epidurální anestezie

Epidurální anestezie, známá také jako analgezie, spočívá v zavedení plastové hadičky mezi páteřní obratle, nejčastěji v oblasti hrudní a bederní páteře, a to za pomoci speciální injekční jehly. Znecitlivující látky se punkcí aplikují do páteřního kanálu zevnitř od tvrdé pleny před obaly, v nichž je uložena mícha, nikoli tedy do samotné míchy.

Dochází tak k centrální blokádě nervů, což způsobí vyřazení bolesti v místě, kde se provádí operace. Nejčastější polohou pro aplikaci je vleže s hlavou přitaženou k hrudníku a ohnutými končetinami přitaženými k břichu. Tento typ anestezie je nejčastěji indikován při totální endoprotéze, tedy náhradě kyčelního kloubu, dále při operaci prostaty a operaci střev. [15, 16]

Podstoupili jste někdy anestezii?

Spinální (subarachnoidální) anestezie

V případě spinální anestezie se zavede injekční jehla mezi bederní obratle zevnitř od vaku tvrdé pleny, tedy subarachnoidálně do mozkomíšního moku. Podání tohoto anestetika způsobí ztrátu citlivosti a hybnosti dolních končetin.

I v tomto případě je nejčastější poloha pro zavedení spinální jehly s ohnutými končetinami, takzvaný kočičí hřbet. Po aplikaci lékař jehlu odstraní, na místo vpichu přiloží spinální krytí a napolohuje vás. Postupně dojde ke ztrátě hybnosti. [17, 18]

Jaký je rozdíl mezi spinální a epidurální anestezií?

Epidurální i spinální anestezie jsou formy regionální anestezie zaváděné mezi obratle páteře, které se využívají při chirurgických zákrocích nebo u porodů. Rozdíl mezi nimi spočívá v místě vpichu a oblasti znecitlivění.

V případě epidurální anestezie se kanyla zavádí do páteřního kanálu (epidurálního prostoru) mezi vrstvami tvrdé pleny, zatímco spinální anestezie se podává do nižší části páteře do mozkomíšního moku. Epidurální anestezie může zajistit znecitlivění rozsáhlých částí těla, a to včetně břicha a hrudníku, přičemž je méně intenzivní. Spinální anestezie se používá pro porody a operace, které zahrnují spodní část těla. [19, 20, 21]

Laparoskopie patří k nejšetrnějším operačním metodám. Jak výkon probíhá?
Přečtěte si také:

Laparoskopie patří k nejšetrnějším operačním metodám. Jak výkon probíhá?

Anestezie u zubaře

Infiltrační anestezie

Infiltrační anestezie je typ lokální anestezie, kdy se injekční stříkačka se znecitlivující látkou aplikuje do požadovaného místa. V místě vpichu se měkké tkáně napouštějí anestetikem (infiltrují se). Ve znecitlivěné oblasti lze provádět bezbolestná ošetření, včetně chirurgických zákroků a trhání zubů.

Svodná anestezie

Při svodné anestezii je umrtvena pouze ta část těla, kde se provádí zákrok. Anesteziolog vám podá znecitlivující látky pomocí injekční stříkačky do místa v těsné blízkosti nervu a znecitliví požadovanou oblast na dobu nezbytnou k zákroku. Tento typ anestezie se využívá především v zubním lékařství, kde není možné použít infiltrační anestezii. [22, 23, 24]

Analgosedace

U menších operačních či diagnostických výkonů se provádí takzvaná analgosedace, která spočívá v podání léků proti bolesti a látek, které vedou ke zklidnění pacienta. Cílem je omezit bolestivé vnímání prováděného zákroku. Nejčastěji se využívá u nepříjemných vyšetřovacích metod. [25, 26]

Rizika regionální a lokální anestezie

Velké a závažné komplikace, jako jsou poruchy srdečního rytmu nebo těžké alergické reakce, jsou v případě regionální anestezie velmi ojedinělé a v případě lokální anestezie takřka vzácné. I na ty jsou však anesteziologové připraveni. Mezi možné komplikace regionální či lokální anestezie patří:

  • dlouhodobější bolest hlavy, která může vyžadovat léčbu a klid na lůžku,
  • bolest v zádech v místě vpichu – bývá přechodná a odeznívá bez léčby během několika dnů,
  • alergická reakce na podané látky,
  • dočasná nemožnost se vymočit,
  • nevolnost a zvracení,
  • oběhová nestabilita s poklesem krevního tlaku, poruchy srdečního rytmu,
  • krevní výron v místě aplikace s možností utlačení nervových struktur a slabost končetin,
  • infekce v místě aplikace, která se může v krajním případě rozšířit až v infekci centrálního nervového systému (nejzávažnější riziko). [27, 28, 29]

Zdroje: nzip.cz, jiri-zemen.cz, karim.fnplzen.cz, nemocniceprerov.agel.cz, 1chirurgie.cz, kar3lf.cz, nemji.cz, nemkadan.cz, nemocnicetrinecpodlesi.agel.cz, my.clevelandclinic.org

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?