MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ LEOŠ HEGER:
Více než čtvrtina nemocničních lékařů chce podat koncem roku výpověď. Neznepokojuje vás to?
- Je to samozřejmě nepříjemné. Stále doufám, že neodejdou. Na druhou stranu musím říci, že platí to, co říkám od začátku: tato vláda zahájila éru likvidace rozpočtových dluhů a na straně vlády není vůle zvyšovat rozpočtové náklady. Informoval už jsem premiéra o tom, jak nervozita v lékařských kruzích narůstá. Budu ho teď informovat, jak se vše vyvíjí, a budu ho žádat, aby se k problému postavila celá koalice.
Mají se pacienti obávat příštího roku? Dostane se jim péče, kterou potřebují?
- Kdyby opravdu odešlo z nemocnic 4000 lékařů, situace by vážná byla. Ale zhruba takové množství někdy odchází na dovolenou o prázdninách a péče se nehroutí. Pokud lékaři z nemocnic odejdou, péče v nich by se musela více koncentrovat, někde se dočasně nevyhnou zavírání některých oddělení, možná nemocnic. Ale stav nebude tak kritický, aby byla péče narušena.
Ale pacient to určitě na dostupnosti a kvalitě péče pocítí.
- Na dostupnosti asi ano, na kvalitě ne. Pacient bude možná muset déle čekat na některé neurgentní výkony, lékaři budou mít ještě méně času než dnes, ale péči, kterou budou lidé potřebovat urgentně i krátkodobě, tak určitě dostanou.
Na přidání zdravotníkům jsou zapotřebí tři miliardy korun ročně. To je zhruba jedno procento peněz, které se celkově na zdravotnictví vydávají.
- Tři miliardy na platy lékaři asi těžko mohou dostat. Navíc ani technicky není možné, aby je dostali od ministerstva zdravotnictví. Peníze musí jít cestou zdravotních pojišťoven. Pak je na vedení nemocnic a kolektivním vyjednávání, aby se platy zvedly. V letošním roce je ale minusový výhled růstu peněz do zdravotnictví.
Prezident lékařské komory Milan Kubek tvrdí, že na účtech zdravotních pojišťoven leží 18 miliard korun. Jimi by se měl krýt nárůst platů, jak lékaři požadují.
- Těch 18 miliard už zdaleka není osmnáct. Tenčí se. Do konce roku se čeká, že to bude méně než čtrnáct. Hlavní problém je tu už patnáct let a to je nerovnoměrnost mezi zdravotními pojišťovnami. Menší mají určité výhodné postavení, protože mají lehčí spektrum klientů a movitější klienty. Vybírají tedy relativně více peněz na hlavu. Byl pokus to řešit přerozdělením, které sice funguje a výrazně situaci zjemnilo, ale rozdíl mezi zaměstnaneckými pojišťovnami a VZP je pořád velký. A z toho je oněch 14 miliard. Ty jsou u zaměstnaneckých pojišťoven. VZP rezervy vyčerpala. Ministerstvo nemá možnost udělat něco jako znárodnění oněch 14 miliard a rozdat je lékařům. Na přerozdělení, které bude spravedlivější, se pracuje.