Středem plánování ošetřovatelské péče je adaptační problém klienta a postupem je změna stimulů v procesu diagnostikování, plánování, realizace a hodnocení ošetřovatelské péče. Ošetřovatelským cílem je adaptace klienta v situacích zdraví i nemoci, dosažení efektivních sociálních interakcí a prevence rolového konfliktu.
C. Royová založila ošetřovatelský model na schopnosti člověka adaptovat se na změněné životní podmínky. Model vychází z předpokladu, že lidská bytost je otevřený systém. Pro uchování vlastní celistvosti - integrity a rovnováhy - musí homeostázy neustále reagovat na změny v organismu i jeho okolí pomocí vrozených nebo získaných mechanismů. Tak je člověk schopný přizpůsobit se změněným podmínkám (Staňková, 1997). Reaguje na podněty (stimuly) z vnějšího a vnitřního prostředí.
Osoba t voří celek - systém složený ze subsystémů, které mají funkční smysl (schéma 1). Jedinec je adaptační systém s vnitřními procesy: kognátor a regulátor s efektorovým systémem - 4 adaptační oblasti (mody). Stimuly jsou podněty z vnějšího a vnitřního prostředí vyvolávající u člověka adaptační odpověď - reakci. Pro adaptaci jedince jsou důležité druhy podnětů (stimulů) a adaptační úroveň člověka. Adaptace je společná odpověď na mnohonásobné podněty - stimuly (fokální, kontextuální a reziduální). Nejvýznamnějším úkolem ošetřovatelské péče je rozšíření individuální adaptační úrovně a změna neúčinného chovaní v chování účinné (Pavlíková, 2006; Žiaková et al., 2005). Adaptace je proces přizpůsobování se změnám prostředí. Z prostředí vycházejí stimuly, na které jedinec reaguje a kterým se přizpůsobuje, jak ve stavu zdraví, tak v nemoci. Středem zájmu ošetřovatelské péče je klient se svými adaptačními mechanismy (systémy). Sestra působí jako vnější síla, pracuje s podněty, které podporuje, nebo naopak tlumí jejich účinek.
Pozitivní adaptivní reakce nastává tehdy, když člověk kladně reaguje na změny vnějšího nebo vnitřního prostředí. Pozitivní adaptace je procesem podpory integrity - celistvosti jedince (fyzické, psychické a sociální), která je nezbytnou podmínkou zdraví člověka. Neefektivní reakce na změny (maladaptace) vedou ke změně celistvosti jedince a k poruchám zdraví.
Zvládnutí rolového konfliktu pacienta s využitím modelu C. Royové
Callista Royová se narodila 14. 10. 1939 v USA v Los Angeles. Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles absolvovala bakalářské studium v oboru ošetřovatelství, poté pracovala v pediatrii jako staniční sestra. Získávala praktické zkušenosti na pediatrickém pracovišti a studovala magisterský program ošetřovatelství na Kalifornské univerzitě. V tomto období studia vytvořila základy modelu. V průběhu ošetřovatelské praxe na dětské klinice sledovala schopnosti dětí přizpůsobovat se změnám, právě pozorování dětské adaptace bylo výrazným impulzem k tvorbě ošetřovatelského modelu (Pavlíková, 2006).
Model Calisty Royové je orientován na holistickou a komplexní ošetřovatelskou péči a je vhodný při ošetřování pacientů s ireverzibilními změnami (amputace, ablace, stomie, popálení atd.). Pro pacienta představuje závažná změna zdravotního stavu, často spojená se změnou tělesného vzhledu, velikou zátěž pro jeho adaptaci. Vyrovnat se s ireverzibilní změnou je náročné nejen pro nemocného, ale i pro členy jeho rodiny, pro přátele, spolupracovníky a také pro ošetřující personál. K těmto pacientům musí sestra přistupovat při poskytování ošetřovatelské péče empaticky, citlivě a lidsky s cílem umožnit, napomoci a podporovat efektivní adaptaci na danou situaci. Vztah mezi sestrou a pacientem je obzvláště důležitý, neboť právě sestra může ovlivňovat účinky stimulů, které jsou primární příčinou klientova chování. Pokud je nemocný adaptován, je cílem ošetřovatelské péče udržet adaptační reakci.
Pro dosažení efektivní adaptace je podle Royové nutné rozpoznat a ovlivnit působící stimuly v jednotlivých systémech (modech). Zdrojem adaptačních potíží je nadbytek nebo deficit potřeb, což znamená ztížené až narušené uspokojování potřeb. Vnímavá a zkušená sestra identifikuje narušené potřeby pacienta.
Nejvíce ohrožené potřeby u pacientů s ireverzibilní změnou:
* Ve fyziologickém systému: narušená hybnost, únava, nespavost, narušená sebepéče, nevolnost, zvracení, nefyziologické vyprazdňování, zácpa, průjem, dehydratace, smyslová deprivace atd. (schéma 2) * V systému sebepojetí - self koncept - sebeuvědomění: deprese, např. ze ztráty, morálně etické prohřešky, napětí - celková nepohoda, pocity bezmocnosti, agresivita, sociální uvolnění, potřeba informací, strach, úzkost (schéma 3) * V systému rolových funkcí: rolový konflikt, stres, narušená identifikace s rolí a porušené zvládání role, narušené sociální interakce - narušení pracovních, společenských a rodinných vztahů, poruchy komunikace (schéma 4) Tento výčet odráží fakt, že každý člověk naplňuje ve svém životě současně několik rolí, roli manžela či manželky, otce či matky. V zaměstnání je v roli spolupracovníka či v řídící roli. Ve svém sociálním prostředí je jako soused či sousedka, kamarád či kamarádka, známá osobnost nebo osoba ve vysokém sociálním postavení apod. U pacientů s ireverzibilní změnou bývá tento rolový scénář narušen. Vlivem neadekvátního plnění rolí dochází u klienta k nespokojenosti, pocitům strachu, k nejistotě, k neúspěšným způsobům sociální interakce. Jednotlivé role klienta jsou poznamenány vzniklým stavem, ireverzibilní změnou. Jde o konflikt představ, názorů, postojů, zájmů a potřeb, které narušují klientovu osobní roli. Konfliktní situace modelují strukturu „životního pole“ osoby. V tomto životním poli se nacházejí různé cíle, a to kladné nebo záporné hodnoty pro danou osobu.
V systému vzájemné závislosti může dojít u klienta s ireverzibilní změnou (handicapem) k nerovnováze mezi potřebou a přijímáním závislosti. Tento adaptační systém zahrnuje vzájemnou závislost nebo nezávislost v průběhu interpersonálních vztahů při zajišťování potřeb člověka. Závislost je charakterizována jako vztahy mezi lidmi, ve kterých jde o uspokojení vztahové náklonnosti, k vývoji a k dosažení vztahové celistvosti. Člověk, který se v tomto adaptačním systému chová účinně, má v rovnováze potřebu závislosti s potřebou jejího dosažení. K dosažení této rovnováhy je nezbytná citová stabilita (láska, respekt, pozornost, porozumění atd.), vývojová stabilita (učení, dozrávání vztahů), zdrojová stabilita (ošacení, jídlo, bydlení, zdraví a pocit bezpečí). V systému vzájemné závislosti může docházet k odcizení, izolaci, samotě, dominanci, agresivitě atd. (schéma 5) U plánovaných výkonů působí sestra preventivně tím, že analyzuje situaci a využívá klientových adaptačních mechanismů při poskytování ošetřovatelské péče, s cílem dosáhnout efektivního chování - adaptace. (schéma 6) U neplánovaných, převážně život ohrožujících výkonů často není možné zmapovat a využít klientových adaptačních mechanismů v prevenci rolového konfliktu, který se pak může rozvinout. Sestra by měla tuto situaci zanalyzovat a do ošetřovatelských intervencí zahrnout spolupráci s multidisciplinárním týmem, především je nutné kontaktovat psychologa a psychiatra. (schéma 7)
Závěr
Jakákoli změna zdravotního stavu je pro jedince, který tvoří holistický celek, stresující situací, na kterou reaguje a přizpůsobuje se změnám (adaptace). Cílem ošetřovatelské péče je pomáhat člověku posilovat jeho zdraví, podporovat ho v jeho adaptaci na vnitřní a zevní podněty v závažných stresových situacích navozených ireverzibilními změnami a zmírnit narušení sociálních interakcí. Ošetřovatelská péče poskytovaná podle modelu C. Royové pozitivně ovlivňuje adaptační úroveň a spokojenost klientů, napomáhá dosažení efektivních sociálních interakcí. Přesto je nutné závěrem konstatovat, že jsou situace, kdy i přes veškeré snažení ošetřovatelského týmu dojde u klienta ke vzniku rolového konfliktu.
Literatura
Archalousová, A., Slezáková, Z.: Aplikace vybraných ošetřovatelských modelů do klinické a komunitní praxe. 1. vyd. Hradec Králové, Nucleus HK 2005, 107 s. Archalousová, A.: Přehled vybraných ošetřovatelských modelů. 1. vyd. Hradec Králové, Nucleus HK 2003, 99 s. Farkašová, D. a kol.: Ošetřovatelství - teorie. Přel. V. Tóthová. 1. české vyd. Martin, Osveta 2006, 208 s. Mastiliaková, D.: Holistické přístupy v péči o zdraví. 1. vyd. Brno, Institut dalšího vzdělávání pracovníků ve dravotnictví 1999, 164 s. Pavlíková, S.: Modely ošetřovatelství v kostce. 1. vyd. Praha, Grada Publishing 2006, 150 s. Sedláková, G.: Ako vidia teorie a modely študenti. In: Sestra. Bratislava, Sanomaslovakia, roč. II, 2003, č. 4, s. 8-9. Staňková, M.: Základy teorie ošetřovatelství. Učební texty pro bakalářské a magisterské studium UK. Praha, Karolinum 1997. Žiaková, K., Jarošová, D., Čáp, J.: Ošetřovatelství:konceptuální modely a teorie. 1. vyd. Ostrava, Ostravská univerzita. Zdravotně sociální fakulta 2005, 232 s. Schema 1: Vliv stimulů na adaptaci podle C. Royové Schéma 2: Fyziologický adaptační systém Schéma 3: Systém sebepojetí Schéma 4: Rolový strom u pacienta s rolovým konfliktem
Mgr. Dagmar Plzenská1, doc. PhDr. Gabriela Sedláková, Ph. D.2 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Příbram1,2, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice - Katedra ošetřovatelství2 (DasaPlzenska@seznam.cz, gabrielasedlakova@seznam.cz)