Média nyní informují o tom, že si kantonální vláda klade otázku, zda některé náklady související s asistovanou sebevraždou mají i nadále nést daňoví poplatníci, nebo by je bylo vhodnější přenést na organizace doprovázející umírající, případně na pozůstalé.
Členské příspěvky
Případy asistované sebevraždy totiž podléhají určitým úředním úkonům (například evidenci), nebo jsou dokonce podrobovány trestnímu šetření – stát pak musí financovat činnost policie, státního zastupitelství, úkony soudních lékařů aj.
Do diskuse byl předložen návrh, aby alespoň v případě cizinců přijíždějících do Švýcarska kvůli „snazší smrti“ tyto částečné náklady nesly organizace, které pomáhají asistovanou sebevraždu zajistit (zejména Dignitas, jež se „turistice za smrtí“ rozhodně nebrání).
Ostatně už dnes se osoby chystající se zemřít rychleji pomocí přípravku se smrtelnými účinky finančně spolupodílejí – musejí příslušné „pomáhající“ organizaci zaplatit tzv. členský příspěvek (ten u organizace Exit činí ročně nejméně 900 švýcarských franků).
Více právníků, více názorů
Záležitostí se zabývali právníci, ale neshodli se (média v této souvislosti zmínila anekdotu, podle níž mají tři právníci čtyři názory). Někteří poukázali na sporné body, například je podle nich nepřípustné činit rozdíly mezi Švýcary a cizinci – šlo by o nerovné právní postavení (Švýcarsko by muselo u cizinců asistovanou sebevraždu zakázat, což se zatím nepodařilo). Není také jasné, zda lze účtovat náklady organizaci, pokud asistovanou sebevraždu zajišťují jednotlivé fyzické osoby.
Právníci předložili i názor, podle něhož kanton nemůže sám (bez federálního parlamentu) přijmout tak zásadní zákonné opatření. Nicméně média tvrdí, že kanton St. Gallen zatížil některými náklady pozůstalé, pokud neprobíhá trestní řízení (jež financuje stát), ale jedná se pouze o jiné úřední úkony.
Záměr vnést do oblasti asistované sebevraždy nová pravidla prostřednictvím novely curyšského zákona o zdraví tak zatím zůstal „otevřený“, uvádí například Tages Anzeiger.