nebo jsou malého vzrůstu. V končetině je nejprve chirurgicky přerušena kost a poté je postupně pomocí speciálního fixátoru natahována (po centimetrech za měsíc), přičemž kost sama dorůstá.
K metodě se lékaři ze západu dostali až na konci studené války - v osmdesátých letech. Od té doby vzniklo množství různých technických pomůcek usnadňujících provedení tohoto chirurgického výkonu. „Nicméně, biologické principy prodlužování končetin, objevené Ilizarovem zůstávají stejné“, tvrdí M. Bellemore.
Australský specialista vystoupil 7. května v pražském Národním muzeu na sympoziu věnovaném této problematice. Mimo jiné popsal komplikace Ilizarovovy metody – u většiny pacientů dochází k infekcím, u 10 procent k následným zlomeninám oslabené kosti, dále pak někdy ke ztuhnutí kloubů, nervové paralýze či hypertenzi. M. Bellemore také přednesl příspěvek na téma léčby osteogenesis imperfecta. Na svém pracovišti totiž prováděl klinické hodnocení zcela nového léčiva ze skupiny bisfosfonátu – pamidronátu. Pacienti, kteří jej užívali vykazovali pokles bolestí, kostní density, fraktur, deformity končetin i vlastní letargie.
(cik)