Distributoři léků sdružení v Asociaci velkodistributorů léčiv (AVEL) zajišťují farmaceutickým firmám hladký odbyt výrobků a usnadňují život ředitelům nemocnic, kteří nemusí jednat přímo s desítkami výrobců. Nemocnice mají zajištěn trvalý přísun peněz od zdravotních pojišťoven, proto jsou dobrým zákazníkem, který sice v některých případech platí s větším či menším zpožděním, ale nakonec zaplatí vždy.
Takovému zákazníkovi se vyplatí posečkat s placením. Tím, že distributoři netrvali na okamžitém zaplacení faktur za léky, získávaly nemocnice vlastně půjčku. Nic ale není zadarmo. O úrok z takto zapůjčených částek zvyšují distributoři ceny dodávaných léčiv.
Obchod zdá se být oboustranně výhodným. Nemocnice nemusí platit ihned a mohou tedy odebírat stále větší a větší množství léků od distributorů, kterým rostou zisky.
Jen za uplynulý rok se cena léků spotřebovaných v nemocnicích zvýšila o deset procent. Letos již nemocnice utratí za léky více než šest miliard korun. To je velmi slušný kšeft. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky, který sleduje oficiální údaje, byla hospodářská situace nemocnic v polovině letošního roku lepší než před rokem. Nemocnice vykázaly ztrátu pouhých 245 miliónů Kč proti 521 miliónů v prvním pololetí roku 2001.
Nezáporný hospodářský výsledek vykazovalo 56 procent nemocnic proti 49 procentům před rokem. Můžeme sice spekulovat, zda na konci roku bude ekonomická situace nemocnic lepší či horší, avšak ani pesimistická očekávání by nebyla dostatečným důvodem pro to, aby firmy skupiny AVEL přestaly nemocnicím dodávat léky. Vždyť je to jejich obživa.
Skutečnou příčinou je spíše změna vlastníků nemocnic, tedy převedení těch okresních pod krajskou správu. Rozbuškou mohla být silácká vyhlášení některých hejtmanů o tom, jak budou likvidovat zadlužené nemocnice.
Tomu sice nemusíme věřit, ale můžeme. Ať je však příčina ztráty důvěry distributorů léčiv vůči nemocnicím jakákoli, o nic menší důvod k nedůvěře mají dnes na druhé straně ředitelé nemocnic.
Aby pacienti nezůstali bez léků, nezbývá jim nic jiného než jednat o dodávkách přímo s jejich výrobci. Většinu léčiv pod různými názvy dodává totiž na trh několik farmaceutických firem a žádná z nich si nemůže dovolit obětovat svůj podíl na trhu pro blaho konkurence.
Nakonec se ještě možné ukáže, že distributoři léčiv jsou zbyteční, neboť nemocnice si dokáží opatřit potřebné léky bez jejich pomoci levněji. Asi to nepůjde ze dne na den, ale ředitelé by se o to měli alespoň snažit. Zajímavé by bylo také vyzkoušet soudržnost skupiny AVEL, jejíž každý člen se snaží mít co největší podíl na trhu.
Rostoucí výdaje za léky a zdravotnický materiál v nemocnicích jsou však skutečným problémem. Ceny tohoto zboží se totiž v ČR nápadně podobají cenám světovým.
Naproti tomu platy lékařů a zdravotních sester dosahují s bídou dvaceti procent úrovně v EU. Pokud budeme i nadále nadměrně utrácet za léky, plenkové kalhotky, kanyly, stenty a tisíce dalších užitečných věcí, pak naše podfinancované zdravotnictví nedokáže zaplatit neméně potřebnou práci zdravotníků.
Protože problém považujeme za závažný, předložili jsme ministryni zdravotnictví Marii Součkové návrh, jak snížit v nemocnicích výdaje za léky a zdravotnický materiál. Uvidíme, jestli prioritou ministerstva budou v souladu s předvolebními sliby platy lékařů a zdravotních sester a nebo zisky dodavatelů léků a zdravotnického materiálu.
MILAN KUBEK, Právo, 20.11.2002
Autor je lékař, předseda Lékařského odborového klubu - Svaz českých lékařů