BalkanInsight: Rumunské zdravotnictví sužuje kolotoč úplatkářství

Maria Barbuová se o to snažila. Hledala práci v menších městech a na venkově, aby se vyhnula propletenci korupcí a protekcí, na nichž závisí kariéra ve velkých městech. Jenomže i v městečku s 8000 obyvateli chtěl ředitel za přijetí do pracovního poměru 5000 eur (137.000 korun).

„Řekl mi to bez obalu, když jsme spolu mluvili u něj v kanceláři,“ svěřila se Barbuová.

Žena, věrna svým zásadám, se rozhodla hledat jinde. Tisíce kilometrů daleko jí v německém městě Kesselu nabídli práci v nemocnici. Přijala ji, i když si musela na přestěhování vzít úvěr 5000 eur, tedy stejně, kolik by ji stál úplatek. Ale svého rozhodnutí přijít do Německa nelituje. „Cítím u pacientů i u společnosti úctu. Když jsem si přišla pro potřebné dokumenty, cítila jsem, že mám jako doktor určité postavení,“ prohlásila.

Její kolegové v Rumunsku takové váženosti nepožívají. Všichni Rumuni mají v systému financovaném státem nárok na bezplatnou lékařskou péči. Lékařská profese je ale obecně považována za zkorumpovanou. Úplatní doktoři jsou často terčem tajného nahrávání při přijímání úplatků. Ale pacienti mnohdy sami podplácejí v naději, že si tím zajistí lepší péči.

Za démonizací lékařů se ovšem skrývá i méně viditelná korupční realita, že totiž obětí jsou sami pracovníci ve zdravotnictví. Doktoři a sestry se musejí na každém kroku své kariéry potýkat s úplatky a protekcemi. Někteří se tomu odmítají podvolit, ale mnozí tajně platí, aby získali kvalifikaci, zaměstnání a postup.

Částky jsou vysoké, někdy dosahují až desítek tisíc eur. Zdánlivě jsou ospravedlnitelné, protože medicína vzhledem ke špatné ekonomice nabízí stabilní, byť poněkud hubený výdělek. Navíc peníze zaplacené za úplatky se nakonec mohou vrátit formou přijatých úplatků.

Lékaři pracující ve státních nemocnicích vydělávají měsíčně kolem 200 eur. Specialisté mají 500 eur. Ale v hlavním městě Bukurešti nezbývá ani z vyšších příjmů mnoho na útratu po zaplacení výdajů na bydlení. Mnozí doktoři si proto přilepšují přesčasy anebo melouchy v malých, avšak lukrativních zařízeních soukromého sektoru.

„V Rumunsku není možné být doktorem a nebrat úplatky,“ říká Adina Derevenciucová, která se po dokončení lékařské fakulty přestěhovala do Německa. „Já to ale považuju za nemorální. Nechci pracovat ve státní nemocnici, protože je to odporný systém,“ dodává.

Jenomže pacienti jsou v úplatkářské ekonomice nezřídka jeho účastníky z vlastní vůle. Nutí peníze doktorům z vděčnosti anebo ze strachu. Lékaři dokonce poukazují na to, že odmítnutí úplatku může u pacientů vyvolat stres, protože to považují za známku toho, že o ně nebude dobře postaráno.

V letošním průzkumu provedeném rumunskou odbočkou Aspenského institutu více než 60 procent z 1000 dotázaných přiznalo, že zdravotnickému personálu nabídlo úplatek. V jiné sondáži, provedené jednou bukurešťskou institucí, 59 procent respondentů uvedlo, že úplatky jsou jedinou zárukou správné péče v nemocnicích.

Největší úplatky dávají čerstvě vystudovaní lékaři, kteří se snaží získat práci. Peníze přijímají pracovníci nemocniční správy a doktoři, kteří mohou mluvit do přijímání nových pracovních sil.

Výši úplatku určuje poptávka. Protože většina Rumunů chce žít raději ve velkých městech než na venkově, musejí doktoři dávat v bukurešťských nemocnicích víc než v menších městech.

Bývalá pediatrička Daniela pomáhala najít místo svému muži poté, co vystudoval medicínu. Při svém hledání na jihu Rumunska zjistili, že získání práce v městečku se zhruba 9000 obyvatel by je stálo 15.000 eur, zatímco ve městě se 105.000 obyvatel 20.000 eur. A pro zaměstnání v nemocnici čtvrtmilionového města by si museli připravit 30.000 eur.