Nápad vybudovat národní centrum pro zpracování krevní plazmy už stál státní pokladnu téměř miliardu korun. Nová továrna Sevaku v Bohumili u Kostelce nad Černými lesy, které se na konci devadesátých let začalo říkat „Bílý Temelín, však nezůstane ležet ladem.
Týdeník EURO zjistil, že firma Baxter BioScience, která areál koupila, přijímá v těchto dnech nové zaměstnance a během krátké doby rozjede výrobní linky.
Šťastné rozuzlení?
Ředitel společnosti BioScience Josef Prchal, který přišel do firmy ze Sevaku, říká, že příběh továrny na výrobu krevní plazmy skončil relativně dobře.
Baxter BioScience zaměstná přes sto lidí a v původní továrně Sevaku v Bohumili bude vyrábět vakcíny proti chřipce. Produkce těchto vakcín by měla dosáhnout objemu čtrnácti milionů kusů ročně a časem zaměstná až 300 lidí.
Americká firma Baxter koupila areál likvidovaného Sevaku koncem předminulého roku.
Aukce, v níž se prodával, se zúčastnil jen jeden zájemce, a získal ho tak za vyvolávací cenu 112 milionů korun.
Součástí areálu byla i nová moderní továrna na zpracování krevní plazmy, která přes investice ve výši 750 milionů korun nikdy nic nevyrobila.
„Investice nepřišla vniveč, protože takto budou na základě proinvestovaných peněz vznikat nové hodnoty, upozorňuje Prchal.
Pomníček hrdosti
Smutný příběh českého výrobce krevní plazmy začal před deseti lety. V roce 1992 ministerstvo zdravotnictví rozhodlo, že česká plazma má sloužit pro české pacienty.
Myšlenka nebyla úplně od věci: jde o surovinu, která pochází z bezplatných odběrů krve, a krevní deriváty, které se z ní získají, patří mezi hojně používaná léčiva.
Česká republika ovšem neměla na zpracování plazmy kapacity, a neměla ani představu, jak by mohla získat finačně náročnou technologii.
Farmaceutické firmy se přizpůsobily a začaly nabízet zpracování plazmy ve svých zahraničních závodech s tím, že vyrobené krevní deriváty se vrátí do Česka.
Jenže Klausův kabinet v roce 1995 rozhodl, že podpoří výstavbu „národního zpracovatele krevní plazmy. Jediný projekt tehdy předložil Sevac, který vznikl z bývalého Ústavu pro výrobu sér a vakcín. Klec spadla, když vláda podnikatelský záměr schválila a na úvěr pro vybudování nové továrny v Bohumili poskytla záruku ve výši 600 milionů korun.
Továrna se začala stavět v roce 1996 a už o rok později se objevila řada problémů. V trasfuzních stanicích se hromadily zásoby krevní plazmy a ve firmě Sevac narůstaly finanční problémy.
Na dokončení nové továrny si vzala další úvěr ve výši 140 milionů korun, tentokrát už bez státní garance.
Problémy s plazmou měla vyřešit smlouva o jejím prozatímním zpracovávání ve Španělsku, kterou Sevac uzavřel s firmou Grifols. Ta skutečně plazmu odebírala, ale nikoli v dostatečném množství, takže se brzy zaplnily nejen nové sklady v Bohumili, ale opět i v nemocnicích.
Zdravotníci navíc tvrdili, že je pro ně systém příliš drahý a že by krevní deriváty pořídili levněji, kdyby je nakupovali přímo od zahraničních dodavatelů.
V roce 1998 někteří odborníci upozorňovali, že národní továrna, která dokáže zpracovat 120 tisíc litrů plazmy ročně, nemá ekonomické opodstatnění.
„Ekonomické propočty říkají, že se výroba derivátů z méně než 300 tisíc litrů nemůže vyplatit, vysvětloval už tehdy primář oddělení hematologie a krevní transfuze Ústřední vojenské nemocnice v Praze Miloš Bohoněk.
Ztráty a nálezy
Zemanova vláda v březnu následujícího roku rozhodla, že strategický podnik, který měl původně zůstat ve státních rukou, raději prodá. Nenašla však kupce a na jaře roku 2001 poslala podnik do likvidace.
V květnu koupila areál soukromá realitní firma Firenzia Shelf a už v prosinci ho prodala americké skupině Baxter. Miloš Zeman pak v dubnu 2002 při své návštěvě USA slavnostně oznámil, že se s Američany dohodl, že v areálu Sevaku rozjedou novou výrobu.
Josef Prchal se domnívá, že k záchraně továrny pomohla i šťastná náhoda. „Firma Baxter tehdy dokončila vývoj vlastních chřipkových vakcín a neměla pro jejich výrobu kapacitu. Téměř dokončené provozy v Bohumili byly pro ni skvělou nabídkou.
Baxter BioScience ovšem nebude nic vyrábět z krevní plazmy. Ta se i nadále vozí ke zpracování do zahraničí, ale nezdá se, že by s tím byl nějaký problém.
Záležitosti kolem této suroviny přesto přišly poměrně draho. Stát již v souvislosti s krevní plazmou uhradil 327 milionů korun majiteli panství Bechyně Josefu Šťávovi (EURO 15/2003) jako odškodnění za zmařené obchody a 600 milionů korun, kterými ručil za úvěr Sevaku.
Mluvčí České konsolidační agentury Jiří Pekárek pro týdeník EURO uvedl, že agentura má v likvidovaném podniku ještě další neuhrazené pohledávky - z České spořitelny a z historických úvěrů na trvale se obracející zásoby (TOZ).
Většinu z těchto dluhů stát nakonec také odepíše. Sevac šel do likvidace s dluhem ve výši přes 800 milionů korun a její výtěžek přinesl sotva 100 milionů.
Do konkursu, který byl vyhlášen vloni v dubnu a dosud probíhá, pak přešly kromě zbývajících pohledávek už jen zásoby a některé movité věci.
Výtěžek konkursu tak bude minimální, protože konkursní správce bude muset z výnosů ještě zaplatit likvidaci sedmi tun krevní plazmy, které skončila expirační doba.
BLANKA RŮŽIČKOVÁ, Euro, 22.04.2003