Právní poradna Zdraví.Euro.cz
Může být na základě onkologické indikační komise rozhodnuto o tom, že pacient prognosticky infaustní, nebude resuscitován? Existuje nějaká přesná definice bazální terapie?
Odpovídá JUDr. Ondřej Dostál
Odpověď na Váš dotaz vyžaduje detailnější analýzu. V první řadě je třeba si uvědomit, že je problém má na jedné straně medicínsko-etickou dimenzi celého problému a na straně druhé dimenzi medicínsko-ekonomickou. Jinými slovy, v praxi často nestačí jen posoudit, zda terapie pacientovi prospěje, ale též vzít v úvahu, zda je nákladově efektivní.
Pokud by ovšem zdravotnická zařízení brala v úvahu pouze ekonomické aspekty, tedy „léčila podle toho, co zaplatí zdravotní pojišťovna“, z hlediska pacienta by mohlo dojít k narušení široce definovaných zákonných práv na přístup k péči slovy zákona „na úrovni současných dostupných poznatků medicínské vědy“a zdravotnické zařízení i zdravotničtí pracovníci by se vystavili riziku právní odpovědnosti. Samozřejmě je třeba respektovat na zájem společnosti na efektivním vynakládání nedostatkových zdrojů zdravotnického systému, tato rozhodnutí by však měla být zodpovědně činěna především na úrovni legislativní.
Rozhodovací proces, během kterého má být určeno, jak bude v léčbě postupováno, musí být založen na odborném medicínském posouzení zdravotního stavu pacienta, musí bezvýhradně respektovat základní etické principy medicíny, především lidský život jako nejvyšší hodnotu, dále pak právo na sebeurčení nemocných a uchování jejich lidské důstojnosti a musí být v souladu s existujícími právními normami. Je tedy třeba postupovat dle nejlepšího medicínského zájmu pacienta, ovšem se zohledněním jeho vůle.
Pokud dojde k nezahájení resuscitace a takové rozhodnutí je odborně důvodné a náležitě zdokumentované, potom je nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby v souladu s etickými principy medicíny. Tímto postupem je, mimo jiné, rovněž sledován zájem pacienta tak, aby nedošlo k porušení základních medicínských a etických principů včetně omezení zásahu do lidské důstojnosti. V tomto kontextu bych chtěl upozornit na fakt, že nezahájení nebo ukončení určité marné a neúčelné léčby jsou při správném odborném posouzení postupy, které nemohou být zaměňovány za eutanázii či úmyslné ublížení na zdraví.
K této problematice se samozřejmě vztahuje značné množství právních předpisů různé právní síly. Z nejvýznamnějších bych uvedl zejména Listinu základních práv a svobod, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, Trestní zákon, Občanský zákoník, Občanský soudní řád, Zákon o péči o zdraví lidu, Zákon o veřejném zdravotním pojištění a další nezávazné právní předpisy a doporučení.
Z uvedené argumentace tedy k odpovědi na Váš dotaz vyplývá, že za předpokladu dodržení uvedených kritérií, je možno rozhodnout tak, že pacient skutečně resuscitován nebude. Je však třeba mít stále na mysli, že v průběhu rozhodování je nezbytné sledovat nejlepší medicínský zájem pacienta a tímto zájmem se také v průběhu léčby řídit. Přesná zákonná definice bazální terapie, jak se ve svém dotazu také ptáte, včetně podmínek jejího zavedení, není v legislativě definována. Lze však dovodit, že jde o soubor základních léčebných a pečovatelských opatření, jež musí být poskytnuty každému pacientovi v jakékoliv fázi onemocnění. Jedná se o zajištění základních potřeb pacienta, přísun potravin, tekutin, ošetření, zajišťující důstojný konec života.
Striktně z hlediska práva je nutno konstatovat, že současné zákony nesvěřují ani lékaři, ani lékařským komisím pravomoc rozhodovat právní otázky týkající se právního nároku pacienta na péči, případně otázky hluboce zasahující jeho osobní stav. Současná situace tedy patrně nemá jiné právně korektní řešení než předkládat tato rozhodnutí soudům, to však rozhodně není praktické z hlediska časového, odborného ani ekonomického. Na zákonodárci proto je, aby problém rozhodování v terminálních stavech vyřešil v připravované legislativě.
