Chartúm –
„Je to velice nebezpečná práce, připouští Langol. „Nikdo tam nechce jezdit, ale nemoc přichází ve vlnách a nechat ty lidi bez léků by znamenalo pro spoustu z nich smrt a lavinovité šíření epidemie,“ říká.
Útoky podniká obávaná Armáda božího odporu, která se do Súdánu přemístila ze severní Ugandy. Nejméně pět humanitárních pracovníků od října 2005 rebelové přepadli a zabili, jiné vážné zranili.
V jižním Súdánu, jednom z nejchudších koutů světa, ve kterém 21 let trvající válka skončila teprve před rokem a půl, si cholera od ledna vyžádala 500 lidských životů. Dalších 13.800 lidí v regionu se touto nemocí nakazilo.
Světová zdravotnická organizace (WHO) varovala, že epidemie by se ze Súdánu mohla rozšířit do sousedních států. Minulou středu potvrdila, že se vyskytuje v Dárfúru, kde na 2,5 milionu lidí živoří v bídných podmínkách.
V ostatních zemích se cholera vyskytuje izolovaně, ale v Angole na ni od ledna zemřelo již 1200 lidí a dalších 35.000 jí onemocnělo.
Matthew Langol rozděluje balíčky obsahující cukr a sůl ve vesnici Ikotos v jižním Súdánu. Tyto složky jsou nezbytné pro nahrazení tekutin a minerálů, které lidský organismus při choleře ztrácí. Humanitární organizace World Emergency Relief je sem dopravuje přes Ugandu. Tobiola Alberio, předák vesnice Ikotos, se spolu s dalšími lidmi podílí na distribuci humanitární pomoci. Jsou jako hasiči, kteří se snaží uhasit každou jiskru dříve, než se rozpoutá peklo, říká. V jeho vesnici, která má asi 8000 obyvatel, se od února cholerou nakazilo 3359 lidí a 103 z nich zemřelo. Nemoc má podle Alberia devastující dopad na vesnické společenství. Mnoho z těch, kdo tuto nemoc přežili, v sobě již nemají tolik síly, aby se postarali o sebe a své rodiny.
Pětačtyřicetiletá Leura Ihijuová je vdova. Její manžel zemřel během války v jižním Súdánu. Musí se nyní sama starat o devět dětí. Cholerou onemocněla letos v květnu. „Přišlo to na mě jednou v noci a druhý den mi bylo strašně zle. Jsem ráda, že jsem přežila, ale sotva se hýbám,“ říká.
Zdravotní péče je v tomto regionu na primitivní úrovni. Jediný lékař má na starosti 200.000 lidí. „Když nemoc vypukne, našich 12 lůžek je okamžitě plných, ostatní nemocní si musí lehnout na podlahu,“ líčí kruté podmínky lékař Paul Lotaji.
V oblasti většinové křesťanské obyvatelstvo je podle Alberia odkázáno samo na sebe, protože súdánská islámská vláda jeho utrpení přehlíží. „Arabové na severu jsou více v bezpečí, mají tekoucí vodu a elektřinu i snazší přístup ke vzdělání a zdravotní péči,“ stěžuje se.
Agyenta Anthony ze súdánské mise Spojených národů naopak tvrdí, že vláda v Chartúmu má na vymýcení cholery na jihu země velký zájem. „OSN má dobré vztahy s Chartúmem,“ říká. „Díky nám a jiným humanitárním organizacím dostává súdánské obyvatelstvo životně důležité informace o hygieně, která v budoucnu zmírní pravděpodobnost opětovného výskytu cholery,“ vysvětluje. Ale připouští rovněž, že súdánská vláda se snaží o likvidaci této nemoci, protože se obává negativních dopadů na zahraniční obchod.
Lékařka Claire-Lise Chaignatová ze Světové zdravotnické organizace jeho slova potvrzuje. Říká, že Chartúm má takový strach z negativních dopadů cholery na export, že dokonce nemoc přejmenoval. „Súdán oficiálně nemluví o choleře, ale o akutním vodnatém průjmu,“ vysvětluje taktiku súdánských úřadů. „Cholera je nemocí, která vzbuzuje paniku. Některé státy uvalují sankce na dovoz potravin a dalších výrobků ze zemí, ve kterých se nemoc vyskytuje. Súdánská vláda nepředstírá, že v zemi cholera neexistuje, jen ji nenazývá pravým jménem,“ pokračuje Chaignatová.
Mezinárodní společenství bije na poplach kvůli míře rozšíření cholery v Súdánu a v Angole. „Když porovnáme tuto epidemii s tím, co se stalo v Angole mezi roky 1987 a 1989, kde bylo zaznamenáno celkem 49.000 případů během tří let, musíme konstatovat, že se v současnosti jedná o krizi. Nyní máme více než 40.000 případů během pouhých tří měsíců,“ vyjadřuje své obavy Chaignatová.
ČTK