Ve Francii je například pravidlem, že lékař přesně informuje pacienta o jeho zdravotním stavu a přesně mu popíše navrhovanou léčbu. „Pacient s ní totiž musí vyslovit souhlas. Mimo jiné také vzhledem ke svým finančním možnostem či kvalitě nemocenského pojištění,“ vysvětluje chirurg Louis Gendrel. V Belgii se od konce minulého roku živě diskutuje kolem návrhu zákona vymezujícího jednak povinnosti pacientů: vést zdravý životní způsob, dát ošetřujícímu lékaři všechny požadované informace a respektovat jeho rady týkající se životního způsobu, jednak právní a morální povinnosti lékaře vůči pacientovi. Nemocný má mít především právo dostat všechny informace nutné k tomu, aby dobře pochopil, jaký je jeho zdravotní stav a jaké jsou možnosti jeho vývoje. „Tato povinnost lékaře informovat je absolutní a není vázána na číkoliv souhlas,“ píše se v návrhu zákona. „Před jakýmkoliv lékařským zásahem či léčbou pak takto informovaný pacient musí dát souhlas a může jej také kdykoli zrušit,“ zdůraznila při předložení návrhu ministryně Magda Alvoetová. Každý pacient má také právo na to, aby lékaři pečlivě vedli a aktualizovali záznamy v jeho zdravotní složce a kdykoliv mu na požádání nechali tuto složku prostudovat. Alvoetová zcela odmítá námitku, že by možná bylo lepší informace cenzurovat, protože nemocný nemusí být vždy připraven na všechnu pravdu. „Odmítnutí práva na prostudování vlastních zdravotních záznamů by jen zvýšilo jeho obavy,“ namítá. Dokument ale také zdůrazňuje povinnost všech zdravotních pracovníků zachovávat tajnost všech lékařských údajů před třetími osobami.
(lan), Právo, 24.9.2001