V Jihoafrické republice se v předvečer Světového dne boje proti AIDS tradičně spekulovalo, co nemoc zemi přinese.
Letos se do popředí spekulací dostala demografická revoluce: Pět miliónů zdejších bělochů by mělo zemi opět vládnout v roce 2030. Tentokrát jako většina.
„Kdybychom to věděli v roce 1948, ušetřili jsme si apartheid,“ prohlásil v této souvislosti bývalý vůdce krajně pravicové strany Vryheids Front, generál Constand Viljoen.
Kontroverzní prognóza o bělošské většině v JAR po roce 2030 se podle týdeníku Mail & Guardian opírá o dva reálné předpoklady.
Za prvé: JAR, kde podle humanitárních organizací každý den na AIDS zemře 600 lidí a narodí se 250 HIV pozitivních dětí, má letos téměř nulový populační růst.
Za druhé se všeobecně očekává, že vláda přes sliby o masové distribuci antiretrovirálních léků bude stejně jako doposud vyvíjet minimální úsilí o zvládnutí pandemie.
V nejnovější bilanci Světové zdravotnické organizace se píše o 5,3 miliónu nakažených Jihoafričanů, což je zhruba 12 procent populace. Humanitární organizace však uvádějí čísla ještě vyšší.
„Většina nakažených o své nemoci nebo o existenci HIV/AIDS vůbec neví,“ říká Pierre Piot, jeden ze zdejších aktivistů boje proti této chorobě.
V JAR se prý každý den objeví na 1700 nových případů včetně přenosu viru z matky na dítě. Letos se tedy počítá s 620 tisíci nových infekcí.
Nemoc však v zemi přes hrozivé statistiky zůstává téměř neviditelná. „Turisté očekávají fronty nemocných již u celní kontroly,“ řekl deníku The Star zaměstnanec mezinárodního letiště v Johannesburgu.
Stejně prý podle deníku reagují cizinci v jihoafrických městech: „Všude čteme o těch 12 procentech a ptáme se, kde jsou?“. „Nepřekvapuje mě to,“ napsal komentátor Mail & Guardian, „vždyť tato země je především o tom, kde právě jste. Je to rozdíl mezi Sun City a Sowetem.“
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
| HIV/AIDS: počet případů v ČR stabilní |
Jedním takovým místem je soukromá nemocnice Libertas v Pretorii. Neokoloniální komplex má 300 jednopostelových pokojů. 93 procent klientely tvoří běloši. Nemocnici chybí oddělení na léčbu HIV/AIDS.
„Takové oddělení bychom nevyužili,“ sděluje mluvčí Marius de Wet. Nemocnice prý v současné době léčí 81 HIV pozitivních pacientů - ambulantně a v rámci oddělení tropických nemocí.
Jiné to není ani v dalších zařízeních s bělošskou klientelou.
„Jejich personál a veškerá bělošská menšina se udržují ve falešném přesvědčení, že AIDS se jich nijak netýká,“ píše novinářka a aktivistka Charlene Smithová. Postoj jihoafrické vlády není nepodobný.
Je známo, že prezident Thabo Mbeki léta zaštiťuje tzv. vědecké disidenty, kteří zpochybňují spojitost mezi virem HIV a nemocí AIDS. Tomu odpovídá dosavadní politika jihoafrického ministerstva zdravotnictví.
Ta na Západě běžně užívané antiretrovirální léky klasifikuje jako „toxické“, a tudíž je upírá nemocným. O jejich bezplatném poskytování ve státních nemocnicích přitom rozhodlo několik soudních instancí včetně ústavního soudu.
„Z AIDS se stává přirozená součást života v černošských ghettech a v názorech jejich obyvatel převládá fatalismus,“ píše novinářka Smithová. Vinu klade patriarchální africké společnosti a mužské promiskuitě.
Jako sabotáž v JAR někdy vypadají i snahy humanitárních organizací. „Jedná se o kombinaci západní naivity a africké posedlosti byrokracií,“ tvrdí komentář deníku Business Day.
Humanitární organizace prý často předplácejí inzeráty pro venkovské černochy, kteří neumějí číst, navíc v novinách, které neznají a dokonce v jazyce, jemuž nerozumějí. Není divu, že v takových podmínkách kvetou apokalyptické vize, jako ta o bělošské většině v JAR po roce 2030
Roman Lipták, Hospodářské noviny, 1.12.2003