OTÁZKA: * * Jak jste se dostal k medicíně a oborům, v nichž jste se postupně vyprofiloval?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Já se naprosto odrodil (smích), protože my v rodině žádného lékaře nemáme. Vždycky jsem chtěl být veterinář a vlastně ani nevím jak to, že jsem skončil u medicíny, ale nelituji toho. Je to neuvěřitelně krásná profese, která vám přinese uspokojení. I přesto, že občas něco nefunguje, vidíte, co všechno by se dalo zlepšit; občas to nejde, i to však má svůj smysl, smysl života. Během studia jsem pracoval jako student na jednotce intenzivní péče na chirurgii ve Fakultní nemocnici Na Bulovce – a samozřejmě, když k něčemu trochu blíže „přičuchnete“, začne vás to ovlivňovat. Myslím, že právě tehdy mě to nasměrovalo na chirurgický obor. Díky tomu, že tehdy řada lékařů odešla z Bulovky do Brandýsa nad Labem, jsem měl možnost po škole odejít a udělat si první atestaci z chirurgie právě tam. Bylo to moje první působiště a musím říci, že to byly zkušenosti k nezaplacení. Vezměte si, že jsem sedmnáct hodin po promoci provedl svou první operaci. Navíc jsem měl skvělého učitele, pana primáře Adámka, kterému ještě zpětně vzdávám hold. Byl názoru, že operovat mají mladí, zatímco starší mají dohlížet a korigovat jejich mladistvý elán a nedostatek zkušeností. Zkušenosti nabyté tam si s sebou nesu celý život.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Jak probíhala vaše profesní kariéra dále?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Atestace z chirurgie trvala tři čtyři roky a poté jsem přemýšlel, na co se budu specializovat. Všeobecná chirurgie byla sice zajímavá, ale bylo to takové „od Šumavy k Tatrám“. Měl jsem příležitost pracovat v rámci stáží na neurochirurgii, kardiochirurgii, jednou jsem stážoval na plastické chirurgii. Tam jsem měl možnost asistovat operaci pod mikroskopem a věděl jsem, že to je to správné. O rok později byl vypsán konkurz na plastickou chirurgii ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, podařilo se mi splnit kritéria a od té doby zde působím čtrnáct let. Nikdy jsem tohoto rozhodnutí nelitoval.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Proč jste si oblíbil právě tento obor?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Asi pro jeho nádhernou rozmanitost – každý pacient je jiný, vše musíte vymyslet a „ušít na míru“. Přitom vám často stačí jen představa, ruce a skalpel. Chci tím říci, že ani nejmodernější vybavení nenahradí cit a um operatéra, obzvláště v oboru, jakým je plastická chirurgie.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Vzpomněl byste si na nejnáročnější operaci, jakou jste během své kariéry prováděl?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Ještě před tím, než začaly v rámci Evropské unie platit bezpečnostní limity, že lékař smí pracovat pouze určitou dobu, jsme z dnešního pohledu pracovali neuvěřitelně dlouho. Sloužilo se třeba od pátku do pondělí, tři noci a čtyři dny nepřetržitě, což dneska už naštěstí není. Takže nejnáročnější bylo spíše nepřetržitě dlouhé a vysilující pracovní nasazení.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Pracujete ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady jako vedoucí lékař operačních sálů kliniky plastické chirurgie, mimo to jste vedoucím lékařem soukromé kliniky. Lze dobře zvládat obojí dohromady?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Nejsem muž dvojí profese, pouze operuji na více pracovištích, jež si vyžádají naše služby. Vedle Vinohradské nemocnice i v dalších fakultních nemocnicích v rámci mezioborové spolupráce. Mimo to pracuji ještě v soukromém sektoru. Rozdíl je pouze ten, že ve FN provádím výkony, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, kdežto v privátním zařízení operuji estetické zákroky, na které se pojištění nevztahuje.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Působíte rovněž jako pedagog?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Přednáším na kongresech a vyučuji studenty na lékařských fakultách. Přednášení a kontakt se studenty a lékaři vás nutí stále studovat, vzdělávat se a zdokonalovat. Dnešní studenti mají snazší přístup k informacím, mohou více cestovat a poznávat. Na druhou stranu se ale hůře orientují ve stále větším množství informací. Pedagog by měl umět upozornit na to nejdůležitější, aby studenti pochopili smysl a význam základní myšlenky. Zbytek by si měli ověřit v praxi, což je ale někdy pro množství byrokratických příkazů, informovaných souhlasů, doporučených postupů a nejrůznějších papírů obtížnější – na samotného pacienta pak zbývá méně času.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Pokud se bavíme o vašich následovnících, poznáte, ze kterého studenta bude nejen dobrý odborník, ale i vstřícný člověk s dobrým vztahem k pacientům?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Víte, to je velice individuální – těžko hodnotit dvacet studentů, které máte hodinu a půl na přednášce. Setkávám se se skupinami, které jsou hodně zvídavé, a naopak. Jsou kruhy, které zajímá, co jim přednášíte, jiné to tolik nebaví. Pokud přednášíte a studenty to moc nezajímá, myslím, že chyba je na straně přednášejícího a je to impuls pro něj něco změnit. Já sám se jim snažím ukazovat co nejvíce praktické věci ze života – na co narazíte, co se vám může stát a jak to řešit. Medicína není jen o tom, že k vám přijde pacient a vy ho pošlete na spousty vyšetření, pak vám přijdou výsledky a vy z toho něco vyčtete. To za vás může udělat automat. Již během studií se medici musí naučit pacientovi naslouchat, protože on sám vám ve většině případů svoji diagnózu naznačí sám. Bez vzájemné otevřené komunikace a důvěry to nejde. Pokud máte pacienta, který vám jako lékaři věří, je z poloviny vyléčen.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Plastická chirurgie je velmi specifickým oborem. Kde můžeme najít její počátky?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Zlepšit svůj vzhled je snaha stará jako historie lidstva, ale vznik samostatného oboru u nás spadá do období mezi světovými válkami. Oddělení plastické chirurgie bylo ve Vinohradské nemocnici založeno profesorem Františkem Burianem roku 1937. Vedla jej k tomu snaha pomoci velkému počtu zraněných lidí, které trvale těžce poznamenala válka. Zkušenosti z rekonstrukčních operací přirozeně rozvinuly možnosti výkonů řešících vrozené vady, především v oblasti rozštěpů rtů a pater. Pan profesor Burian byl celosvětově uznávaný operatér se širokým záběrem. Díky němu se dnes plastická chirurgie věnuje i korekcím vrozených vad rukou či genitálu. Také léčba popálenin zprvu spadala pod plastickou chirurgii, než se v 90. letech vyčlenila popáleninová medicína jako samostatný obor. Ve stopách akademika Buriana pak pokračovali jeho vynikající žáci, kteří se dále významně podíleli na rozšiřování nejmodernějších metod. Od klasických postupů až po uzávěry defektů pomocí mikroneurovaskulární chirurgie.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * To byla hlavní cesta jak posunout obor dále?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Mikrochirurgická technika jednoznačně umožnila zkrátit léčbu a zvýšit její komfort pro pacienty. Teprve extrémně jemné šicí materiály však umožnily sešívat velmi jemné struktury. Určitý okrsek tkáně na lidském těle je zásobovaný konkrétními cévami, ať se jedná o kůži, podkoží, sval či kost. Je tak možné přenést část vybrané tkáně, která je vyživována určitým cévním svazkem, na jiné místo. Výhodou je, že takto dokážeme nahradit nejrůznější defekty přenosem tkání, jež si poskytuje sám pacient. Odpadají tím komplikace vznikající při transplantacích od jiných dárců. Třeba náhrada prsu po ablaci pro zhoubný nádor se dá vyřešit přenosem části kůže s podkožím z břicha. Pacientka má nový prs a zároveň hezčí pas po provedené abdominoplastice. Nebo si vezměte těžký úraz nohy po havárii. Obnažená kost či chronická infekce v kosti dříve znamenaly pro pacienta jediné, a to amputaci. My jsme schopni si připravit cévy na poraněné noze, odebrat vhodný sval s cévním svazkem ze druhé nohy, břicha, zad, přenést jej do defektu, sešít pod mikroskopem jemné cévy a tím zakrýt obnaženou kost.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Dejme tomu, že k vám sanitka přiveze člověka po úrazu. Za jak dlouho a za jakých podmínek jste například schopen přišít zpět uříznutý prst nebo ruku?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Obecně platí, že do 6 hodin je nutné obnovit prokrvení amputované části. Velmi záleží na prvotním ošetření a vhodném chlazení. Je důležité, zda amputovaná část obsahuje svaly, či nikoli. Svaly jsou velmi citlivé na nedostatek kyslíku, proto nemáme příliš mnoho času, na rozdíl třeba od prstů, kde svaly nejsou. Správné ošetření amputátu vám dá navíc několik hodin k dobru. Bohužel se stále dělají chyby při primárním ošetření. Amputované části se dávají do roztoků nebo jsou uloženy přímo v ledu. Pak není možné kvůli poničeným tkáním replantaci provést. Správně ošetřený amputát se zabalí do čtverců navlhčených ve fyziologickém roztoku, vloží se do neprodyšného obalu a pak teprve do dalšího sáčku, kde je voda s ledem. Tím se docílí optimální teploty pro chlazení tkání. Platí však samozřejmě, že čím dříve, tím lépe.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Co považujete na této práci za nejtěžší?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Například přišití jednoho prstu trvá zhruba jednu až dvě hodiny, ale také šest hodin, když jsou tkáně hodně poškozené a musíte některé části cév a nervů nahrazovat během operace. Přijede-li pacient s více amputovanými prsty, jedná se vždy o velmi časově náročné zákroky. Pro zkušeného operatéra jsou tedy zátěží ani ne tak na psychiku, jako spíš pro jeho zadní partie. (smích) Při operaci sedíte bez pohybu třeba deset, dvanáct hodin. Vždycky jsem si myslel, že to odnesou záda, ale je to jiná část těla. Po pěti až deseti hodinách práce s mikroskopem jsou rovněž velmi zatížené oči, někdy se vám až točí hlava. Přirovnal bych to ke stavu, ve kterém se nalézáte po pěti- a vícehodinovém pozorování mírně rozostřeným dalekohledem. Mikrochirurg ale nemá věkovou hranici, do kdy může tyto operace provádět. Zkušenější, starší chirurg předává své znalosti, snaží se pomoci a vést mladší kolegy, mimo to dělá náročnější plánované operace s použitím volných tkáňových přenosů, kde je nezbytné využít všechny znalosti a zkušenosti, které v průběhu praxe načerpá.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Dnes má tedy v řešení řady defektů hlavní slovo mikrochirurgie, která umí přenášet zdravé tkáně na postižená místa. Mohl byste rozvést, jak takový proces probíhá a kde lze najít jeho počátky?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Historie mikrochirurgie byla podmíněna vznikem technologií, které umožnily vyrobit tenký šicí materiál, a to v 60. letech minulého století. V té době byly přišity zpět první amputované prsty. První replantační centra pak ve světě vznikala v 80. letech. Na naší klinice byla provedena první replantace prstu nynějším přednostou, panem docentem Tvrdkem, už v roce 1983. Mikrochirurg k operaci nezbytně potřebuje kvalitní mikroskop, jemné nástroje a speciální šicí materiál. Vezměte si, že jehly mají kolem 3 milimetrů a vlákna jsou tenká několik tisícin milimetru. Zajímavé je, že žádný stroj dosud nedokáže sám spojit vlákno s jehlou.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * To vše se musí dělat ručně?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Ano, ve výrobním závodě se do dutého konce malinkaté jehličky pod mikroskopem ručně vsune vlákno a koneček s vláknem se zalisuje do sebe miniaturním lisem. Je to drahá záležitost. Jedno vlákno stojí přibližně tisíc korun a má kolem 13 centimetrů, s jehlou velkou kolem tří milimetrů.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Kolik takových vláken je zapotřebí pro náročnou operaci?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Na sešití jedné cévy běžně použijete většinou jeden návlek, tedy jedno vlákno, někdy však více, někdy méně. To znamená, že když přišíváte jeden prst a musíte sešít jednu tepničku, dvě až tři žíly o průměru méně než jeden milimetr, spotřebujete dva až tři návleky velmi jemného vlákna. V objemu prostředků, které do medicíny proudí, je to však úplně minimální částka, vezmete-li přínos pro pacienta.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Když už jsme nakousli otázku financí, domníváte se, že se u nás dává dostatek peněz do zdravotnictví ze státního rozpočtu?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Jsem lékař, ne ekonom, nemohu na to přesně odpovědět, protože neumím posoudit, zda jsou naše zdravotní pojišťovny skoupé, či naopak. Mohu ale říci, že celý systém hrazení zdravotní péče není nastaven správně. My poskytujeme pacientům absolutně špičkovou péči, a myslím, že většina lidí v naší republice si vůbec neuvědomuje, co dostává. V řadě zemí si i na méně náročné operace musí pacient připlácet nebo si platit speciální připojištění. Přístroje a materiál jsou z většiny vyráběny v zahraničí, čemuž odpovídá jejich cena, takže jediné, na čem ušetříte, je lékařská síla. Můžeme říci, že v naší zemi není finančně ohodnoceno vzdělání, schopnosti, odvedená odborná práce a um lidí pracujících ve zdravotnictví – a nemyslím tím jen lékaře. Mnoho nejšikovnějších lidí odchází a řada z nich v zahraničí zůstává. Je to obrovská škoda, protože by u nás mohli využít své nabyté vzdělání, znalosti a zkušenosti v léčbě. Další část odborníků využije svého umu v privátní sféře, kde však zase neřeší celé spektrum výkonů, které by mohli. Řekl bych, že v budoucnu zdravotní pojištění bude směřovat k něčemu podobnému, jako je pojištění automobilů. Je nutné rozlišit pojištění havarijní a povinné ručení. Povinné ručení musí platit všichni, aby byl pacient vždy ošetřen při závažných, život ohrožujících onemocněních a v případě těžkých úrazů. To vše musí být hrazeno z veřejného pojištění. Pak je zde řada dalších onemocnění a operací, za které by měl pacient připlácet a měl by mít možnost si zvolit míru své spoluúčasti možnost formou připojištění stejně jako u havarijního pojištění. Pokud si člověk cení svého zdraví a připojistí se. Otázkou zůstává, zda je možné v této zemi něco podobného prosadit. V současné době je aktuálním tématem vyrovnanost státního rozpočtu, a to nejen u nás. Státy se zadlužují, včetně našeho, takže na vysoce specializovanou péči prostě nebudeme mít veřejné prostředky. Současný stav hrazení lékařské péče je neudržitelný, což lze předvést na jednoduchém příkladě. Odstranímeli pigmentový névus, použijeme 1–2 vlákna, které stojí jedno kolem 100 korun, aplikujeme anestezii, vyšetříme pacienta, napíšeme lékařské zprávy, vše se provede na sále za účasti sestry, přičtěte energie, úklid... a přitom obdržená úhrada od pojišťovny činí kolem 500 korun. Tato částka nepokryje ani náklady výkonu, natož aby si nemocnice vydělala na nové přístrojové vybavení, vzdělání lékařů a další nezbytné věci. I když nejsem ekonom, zdá se mi, že v takto nastaveném systému je něco špatně. Zatím je veškerá péče prováděna a pacienti nemusí mít obavu, že by neměli dostatečnou, kvalitní léčbu, ale otazník do budoucna tu zůstává.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Jak nás vidíte ve srovnání s vyspělými zeměmi?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Tím, že jezdím po kongresech, které se konají ve všech světadílech, mohu pozorovat, že výsledky a používané metody jsou srovnatelné. Pokud se chcete udržet na špičce, musíte se vzdělávat, takže několikrát za rok navštívím kongresy ve svém oboru. Většina přednášených věcí vás nepřekvapí, ale občas se objeví perlička, která medicínu posune zase dál. Je pro mne překvapivé, že to není vývoj supersyntetických materiálů, tedy nové moderní technologie, co v současné době posunuje náš obor kupředu, ale návrat k některým dříve používaným postupům. Již před dvaceti lety se do různých partií transplantoval vlastní odsátý tuk. Teď zažíváme opět obrovský boom návratu k této metodě. Například prsy se začínají zvětšovat vlastní tukovou tkání. Nemusí se používat silikonový implantát, který je nutné po určité době vyměnit. Transplantuje se tuk pod vrásky v obličeji, kde nahrazuje částečně i dočasné injekční preparáty. V tuto chvíli se sice nejedná o masovou záležitost, ale je zde vidět směr vývoje. Vlastně se vracíme oklikou k tomu, kde jsme začínali. Je patrná čím dál větší snaha jít po podstatě, využívat vlastní tkáně spíš než syntetické materiály, pokud je to možné. To znamená, že budoucnost spočívá v molekulární biologii, kmenových buňkách, vlastních tkáních a i plastická chirurgie jde tímto směrem.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Laická veřejnost si často pod pojmem plastická chirurgie představuje zkrášlení obličeje či těla. Tím se vlastně přesouváme k vašemu druhému působení na soukromé klinice.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Máte-li na mysli kosmetickou chirurgii, je to jen špička ledovce, nepatrné procento nad hladinou toho, co všechno plastická chirurgie řeší. Kosmetická chirurgie léčí nejen tělo, ale i duši, můžeme klidně použít termín psychochirurgie. V estetické chirurgii nelze odlišit estetickou a psychologickou stránku. To není jen o tom, že člověku pomůžete k lepšímu vzhledu, ale správně provedená operace pacienta pozitivně změní i psychicky, zvýší mu sebevědomí. Obojí – jak estetická, tak rekonstrukční chirurgie – má své místo a umožňuje lidem pomoci, aby se cítili a fungovali lépe v soukromém životě, ve společnosti, v práci...
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Jak se díváte na alternativní medicínu? Někteří lékaři ji odsuzují.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Nevidím v tom nic špatného. V mnoha případech alternativní medicína velice vhodně doplňuje klasickou. Bohužel je tu spousta lidí, kteří nemají s alternativní medicínou nic společného. A jediné, co jim umožňuje získat důvěru, je schopnost naslouchat a nechat pacientovi prostor se vyjádřit. V Americe bylo na toto téma podniknuto mnoho výzkumů – jak dlouho pacientovi trvá, než sdělí lékaři svůj problém. Došli k závěru, že 90 procentům lidí stačí přibližně tři minuty, což je neuvěřitelně krátká doba. Přetíženost našeho zdravotnického systému bohužel vede k tomu, že někdy pacient nemá ani ty tři minuty, zato pak má zcela oprávněný pocit nedostatečné pozornosti a komunikace. Bez lidského přístupu to nelze. Zvláště v našem oboru, kdy je role chirurga a psychologa v jedné osobě nevyhnutelná. Lékař, který není dobrým psychologem, není ani dobrým lékařem.
5.5.2010 14:49:41
OTÁZKA: * * Odpoutejme se na chvíli od medicínských problémů. Máte dostatek času na relaxaci? Jak jej využíváte?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Andrej Sukop, Ph. D.
Snažím se svůj volný čas maximálně věnovat rodině, která si mě přes týden moc neužije. O mnoho víc než starat se o rodinu a práci se v tomto období se dvěma malými dětmi opravdu nedá.
5.5.2010 14:49:41