Hezký dobrý večer, dámy a pánové, hezký dobrý večer, moje milé sestřičky. Přicházím sem jako primátor, abych vás jménem hlavního města Prahy všechny uvítal na této akci. Mám ale ještě jeden vztah k této akci, který je určitě trošku vážnější než ta moje primátorská funkce, ve které jsem tři měsíce. Celý život jsem pracoval jako lékař, celý život jsem byl obklopen sestrami, obklopen zdravotnickým personálem. V podstatě od dětství, protože jsem se v ordinaci svého otce prakticky narodil.
Když mě nevzali na fakultu, byl jsem jeden z vás. Taková ta pomocná sestřička zvaná saniťák. A za ta léta jsem se pochopitelně o vaší profesi a profesi všech zdravotnických pracovníků a nelékařských pracovníků naučil velmi mnoho. Když se dívám po sále, velmi mnoho z vás znám. Profese sester je taková, že bez ní si nedovedu práci lékaře a činnost žádného zdravotnického zařízení vůbec představit. Kdyby lékař neměl svoji sestřičku, neměl by svoji pravou ruku. Kdyby neměl své sestřičky, neměl by žádné končetiny. Prostě bez vás nejsme schopni medicínu vůbec dělat a za to bych vám chtěl teď velmi poděkovat.
Chtěl bych říci ještě jednu věc, trochu osobní, trochu aktuální. Máme za sebou velmi obtížné období. Období, o kterém je možné hovořit jako o období krize systému a možnosti selhání systému. Já bych chtěl velmi, velmi poděkovat všem sestrám, celému zdravotnickému personálu, který v té vypjaté situaci zachoval zdravou hlavu, vydržel na svých místech a vytvářel zázemí pro to, aby jakékoli jednání vůbec mohlo být smysluplné. Děkuji vám.
Vaše profese je povolání, které je psychicky a fyzicky náročné. Kdo dokáže v tomto povolání setrvat a dospět až k tomu, že se o něm hovoří jako o Sestře roku, je skutečně mimořádný člověk. Mimořádný psychicky, mimořádný fyzicky a mimořádný i lidsky. Jsem velmi rád, že se s takovými sestrami budu moci dnes znovu seznámit.