Jakkoli se ministru Hegerovi několik hlubších změn zdravotnického systému podařilo prosadit, v práci s pojišťovnami selhal. A červen se stává pravidelným mementem tohoto selhání.
Knoflíková válka
Protože poslední červen je nejzazším termínem pro změnu zdravotní pojišťovny s platností od začátku následujícího roku, rozjíždějí pojišťovny v posledních týdnech prvního pololetí tuhý boj o klienty. A jaký je to boj! Miliony korun tečou do marketingových kampaní, které však jen bolestivě odhalují absurditu tuzemského „trhu“ zdravotního pojištění.
Samotné pojišťovny jsou v tom přitom v podstatě nevinně. Když už jednou šéfujete tak ctihodnou instituci, jakou zdravotní pojišťovna je, berete za to slušný plat a chodíte do práce v obleku, celkem pochopitelně podlehnete pocitu, že vlastně děláte byznys. A tak nějak vám hlodá v hlavě, že úspěch pojišťovny se dá měřit počtem klientů. Takže se o ně jdete prát. Jenže ta pranice je dost zásadně ovlivněná tím, že z hlediska skutečně relevantních věcí jednoduše nesmíte klientům nabídnout nic jiného než zbylých šest konkurentů. Nic.
Uplácení domorodců cetkami a pozlátky
Výsledkem je, že sedm institucí, jimiž ročně proteče čtvrt bilionu korun, se snaží jedna druhé přetáhnout klienty cetkami a pozlátky – plavenka, antikoncepce, otec u porodu, očkování. Individuální pojistné plány? Zakázáno. Výběr z pojistných produktů? Nepřípustné. Nižší cena pojistného? Kacířství.
Je evidentní, že jakmile je z arzenálu konkurenčního boje vyloučena základní a nejsilnější zbraň, totiž cena, celý boj se stává spíše fraškou. A pojišťovny tomu ještě pomáhají svými marketingovými programy. Svým klientům nabízejí třeba slevu 1 % na bojler (ZPMV), 10 % na služby psího salonu (VZP), 30 % na zájezd do Turecka (VoZP), nebo dokonce 10 % na nákup přístroje na výrobu koloidního stříbra (namodralí klienti s argyrií patří pravděpodobně k Revírní bratrské pokladně).
A když už opravdu není co vymyslet, přijdou povodně, takže zdravotní pojišťovny se začnou předhánět v tom, která zaplatí klientovi více dezinfekčních prostředků.
Spící potenciál při hře na podnikání
Asi každý cítí, že při výběru zdravotní pojišťovny by se klient měl rozhodovat podle něčeho jiného než podle toho, zda zrovna shání bojler, potřebuje ostříhat psa nebo touží spatřit Istanbul. Také pohyby klientů mezi pojišťovnami nejsou žádné stěhování národů. Přesto se tu už dvacet let předstírá, že trh v tomto segmentu existuje, a už 7 let vlády slibují, že mu alespoň trochu popustí uzdu. Neděje se nic, a protože další volby jsou za rok, už se nic nestane, takové zázraky se nedějí.
Pak ovšem možná přijdou do Strakovy akademie socialisté. A řeknou: Přestaňme hledat trh tam, kde prostě není a být nemá. Máme stoprocentní přerozdělení. Když se náhodou některé pojišťovně podaří vytvořit přebytek na účtu, stejně jí ho stát sebere a opět přerozdělí mezi zadlužené. Přestaňme si hrát na podnikání, pohleďme na Slovensko – bude to boj, ale pojišťovna stačí jedna.
Je třeba férově přiznat, že my všichni, kdo vidíme v prostředí s více pojišťovnami ohromný potenciál efektivity a prospěšné konkurence, který však nikdo nikdy nedokázal probudit, budeme po těch letech složitě hledat protiargumenty.