a přesto se k její léčbě lékaři obávají předepisovat silnější léky, opioidy. Tomuto tématu se věnovalo na 4. kongresu EFIC (The European Federation of the International Association for the Study of Pain Chapter) 3. září 2003 sympózium firmy Mundipharma nazvané Pain in Europe: New Findings.
Po přivítání účastníků sympózia MUDr. Jiřím Kozákem z Centra pro léčbu bolesti Fakultní nemocnice Motol a úvodu od předsedajícího sympózia profesora Troelse Staehelina Jensena z Dánska následoval příspěvek profesora Haralda Breivika z univerzity v Oslu, ve kterém se věnoval prevalenci chronické nenádorové bolesti. Z výzkumných prací bylo z 32 publikovaných použitelných pouze 13. Osm z nich pochází z Evropy a předkládají variabilní výsledky, udávají prevalenci chronické bolesti od 11 do 55 % a liší se podle jednotlivých zemí. Samotnou chronickou bolest definují různé práce, jež také používají odlišnou metodologii. Kvalitní studii poskytla Austrálie, kde byla bolest dotazována a zkoumána v rámci velké zdravotní studie. Telefonicky a počítačem zde bylo dotazováno 17 543 Australanů a prevalence bolesti po většinu dnů během tří měsíců zde byla 18,5 % (17 % u mužů, 20 % u žen). Profesor Breivik konstatoval, že nyní má nová kvalitní data o chronické nenádorové bolesti k dispozici i Evropa. Tato data pocházejí ze dvou studií – dánské a celoevropské.
Dánové provedli rozsáhlý výzkum zdraví a nemocnosti populace v roce 2000 na souboru 20 000 lidí, což představuje 5 % z 5 miliónů obyvatel království. Výsledkem tohoto výzkumu bylo, že 20 % Dánů trpí chronickou bolestí více než šest měsíců.
Na pražském kongresu představil profesor Breivik také předběžná data ze srpna loňského roku z hodnocení epidemiologie chronické bolesti v Evropě. Do tohoto výzkumu bylo zařazeno 30 701 náhodně vybraných jedinců z 12 evropských zemí, kteří byli starší 18 let. Prevalence bolesti po většinu dnů během šesti měsíců, hodnocená podle škály závažnosti od 0 do 10 nejméně číslem 5, zde dosáhla 18 %. H. Breivik se domnívá, že z nové, rozsáhlé panevropské studie vyplývá, že o těchto výsledcích je naprosto nezbytné informovat nejen poskytovatele zdravotní péče, ale i politiky. Chronická bolest by měla být považována za důležitý zdravotní problém a její léčbě by měla být věnována stejná pozornost jako jiným onemocněním. V konečném důsledku jde o naplnění deklarace EFIC o chronické bolesti z roku 2000, ve které se uvádí, že akutní bolest je sice symptomem choroby nebo úrazu, avšak chronická a rekurentní bolest je specifickým zdravotnickým problémem a jako takovou je možno ji považovat za samostatnou nemoc.
Palčivým problémem chronické bolesti je, že bývá nedostatečně léčena. Hlavními příčinami tohoto nedostatku jsou obava z regulačních a nadřízených orgánů, nedostupnost léčby z finančních nebo jiných důvodů a především opiofobie, tedy strach z opioidů. Toto konstatování zaznělo v příspěvku doktora Michaela J. Brennana z USA. Ten opiofobii definuje jako nedostatečné předepisování opioidů z důvodů přeceňování jejich potenciálu vyvolat u pacienta lékovou závislost. Opiofobií trpí medici, lékaři (nejvíce chirurgové a anesteziologové, nejméně onkologové a psychiatři), zdravotní sestry a samozřejmě pacienti a jejich blízcí. V této souvislosti připomněl M. Brennan roli médií, která opioidy téměř vždy vykreslují v negativním světle. Závislost M. Brennan definuje jako poruchu charakterizovanou kompulzívním užíváním drog nebo léčiv, k němuž dochází i přesto, že vede k psychologickému, sociálnímu, ekonomickému nebo právnímu poškození. Signálem závislosti může být kvalita života pacienta a jeho rodiny. Jestliže ji lék zlepšuje, pacient pravděpodobně závislý není, pokud však užití léku nebo drogy kvalitu života snižuje, je třeba s možností závislosti počítat. Důležitým příznakem je kompulzívní užívání léku (drogy). I v tomto případě platí to, co je obecně známo o závislosti na alkoholu.
Obavy z neuropsychiatrických účinků nejsou podle M. Brennana opodstatněné. Podle příslušných studií vzniká na kognitivní účinky opioidů často tolerance během čtyř až šesti týdnů.
Zvláštní pozornost byla věnována situaci v této oblasti v USA. Ve Spojených státech byla přijímána regulační opatření omezující dostupnost opioidů už od 20. let minulého století. V současné době tyto regulační mechanismy existují na všech úrovních – místních, státních i federálních – a dále v rámci profesních pravidel. S rostoucím množstvím poznatků o významu opioidů v léčbě bolesti dochází logicky ke konfliktu mezi odbornými a pacientskými organizacemi a regulačními orgány, které bojují proti používání opoidů. Studie Federation of State Medical Boards upozornila na to, že strach ze sankcí je stále primárním důvodem nedostatečného využití opioidů při léčbě bolesti ze strany zdravotníků. Obávají se ztráty licence, ztráty práva předepisovat léky a dalších sankcí. Na mezinárodních i národních úrovních existuje však značné množství guidelines, s použitím opioidů počítá i WHO. Americké odborné společnosti American Pain Society a American Academy od Pain Medicine přijaly jak příslušná guidelines pro léčbu nádorových i nenádorových bolestí, tak i společný konsenzus (1996), v němž se píše, že použití opioidů u chronické bolesti by mělo být považováno za medicínský postup lege artis. Léčba bolesti je také jedním z důležitých kritérií v akreditaci nemocnic, kterou v USA provádí nevládní organizace Joint Commision. Každá nemocnice, která o akreditaci usiluje, musí vytvořit protokoly o léčbě bolesti, jimiž se pak striktně řídí. V současnosti se hovoří o rovnováze zvládání bolesti na jedné straně a o prevenci zneužívání analgetik na straně druhé. Ve stanovisku 21 zdravotnické organizace a Drug Enforcement Agency (2001) se uvádí:
n nedostatečná léčba bolesti je vážný problém USA, včetně bolesti pacientů s chronickými chorobami a pacientů, kteří jsou v terminálním stadiu,
n účinná léčba bolesti je integrálním a důležitým aspektem kvality lékařské péče, bolest má být léčena agresívně,
n pro mnoho pacientů jsou opioidy, pokud jsou užívány podle doporučení pro léčbu bolesti, nejefektivnějším a často také jediným možným léčebným postupem, který poskytuje signifikantní úlevu.
(giga)