V květnu prošel návrh o nezávislých nemocnicích do poslední legislativní fáze poměrem hlasů 304 ku 230. V britské politické současnosti to neznamenalo žádné velké vítězství.
Naopak. Spolu s opozicí hlasovalo proti 65 labouristů, což představovalo třetí nejmohutnější rebelii Blairovy éry. Tento týden sice zákon opět prošel, ale většina se ztenčila na pouhých 35 hlasů.
Britský premiér sice může být spokojen - zákonem se může konečně zabývat Sněmovna lordů. Ale na druhou stranu stále ještě bojuje i proti vlastním lidem na několika frontách. Nejprve si proti sobě poštval spolustraníky kvůli postoji k válce v Iráku.
Zdravotnictví je vnímáno jako symbol úspěchu či neúspěchu labouristického snažení. A vládní zákon podle mnoha labouristů odporuje sociálně demokratickým zásadám.
Vládní návrh umožní jak současným, tak novým nemocnicím změnit status; budou se moci stát nezávislou neziskovou organizací, která by si mohla půjčovat peníze na soukromém finančním trhu, mohla by prodávat či pronajímat nemovitosti a půdu a sama by si stanovila, jaké jsou její zdravotní a finanční priority.
Ačkoli by nezávislé nemocnice zůstaly v síti nemocnic státní zdravotní pojišťovny NHS, jejich strategii by schvalovaly a kontrolovaly správní rady, jejichž členové by byli voleni místní komunitou.
Nemocnice by si podle návrhu zákona mohly určovat vlastní systém platů i pracovních podmínek. Mohly by rovněž poskytovat péči za úplatu, ale zákon stanovuje limit, kolik liber ročně by si nemocnice směly takto přivydělat. Jedinou spojující linkou mezi vládou a nezávislou nemocnicí by byly „národní standardy“, které by musela každá organizace splňovat.
Nejčastější obavou odpůrců zákona je, že zákon založí cosi jako „dvojrychlostní systém nemocnic“ a zdravotních služeb vůbec. Aby vláda na tyto námitky odpověděla, vyčlenila 200 miliónů liber na pomoc těm nemocnicím NHS, které vykazují nejhorší výsledky a potýkají se s největšími finančními potížemi.
Ačkoli jde o jedno z nejdiskutovanějších politických témat v Británii, podle průzkumů veřejného mínění se ukazuje, že většina lidí vůbec neví, v čem změny spočívají a čeho se labourističtí rebelové vlastně tolik bojí. Podle jedné ankety jsou na tom prý podobně dokonce i britští novináři.
Přestože Blairovi odpůrci tento týden prohráli, získali těsným výsledkem velkou sebedůvěru. Tony Blair unikl ponižující porážce jen o vlásek, tak proč by neprohrál příště?
Odbory uspořádají ještě před hlasováním lordů mohutné protesty, a především - hlasování z tohoto týdne poskytlo jasný program podzimní stranické konferenci. Tonyho Blaira, některými labouristy považovaného za odrodilce sociálně demokratického myšlení, tam čekají těžké chvíle.
DÁLE ČTĚTE: Řada britských státních nemocnic čelí dluhům, tvrdí opozice Kraj může prodávat nemocnice bez souhlasu státu Ministerstvo chystá novelu, která nedává smysl |
Michal Růžička, Hospodářské noviny, 11.07.2003