Praha - pro „chudší“ slabozraké. Veřejná zdravotní pojišťovna přispívá na obroučky nejvýše částku tři sta korun. Pro malé děti třikrát, pro školáky jednou ročně na základě předpisu očního lékaře. Paní Irena má dva kluky. Ondrovi je deset, Stáňovi dvanáct. Oba nosí brýle. „Ročně mě to stojí několik tisíc korun. Kluci nevystačí s jedněmi. Stane se, že si je zničí. Taky jim roste hlavička a obroučky se musí měnit,“ postěžovala si. Nedávno ji obrýlení synů stálo 4100 korun. A to jim nepořídila nic přepychového. „Musím brát ohled na to, zda jim brýle dobře sednou. U levnějších to bývá problém,“ doplnila paní Irena. Za úhradu zdravotní pojišťovny se obroučky nepořídí. Jako matka chápe, že si děti musí tak trochu vybrat samy. Aby se v brýlích cítily dobře a spolužáci se jim ve škole nesmáli. Mládež od 15 let a dospělí dostanou od pojišťovny na obroučky do 160 korun jednou za tři roky. Paní Vlasta je pracující důchodkyně. Nemusí počítat každou korunku, i když jí dvougarsonka spolkne polovičku penze. Její problém je v tom, že je silně dalekozraká a zároveň silně krátkozraká. „Neustále jsem musela měnit brýle. Proto jsem obětovala dovolenou a dovolila si luxus. Pořídila jsem si multifokální skla. Stálo mě to šestnáct tisíc, ale stačí mi jedny na všechno.“ Taková suma se nasčítala i proto, že paní Vlasta kvůli tloušťce skel dává přednost odlehčenému plastu. Už kvůli estetice. Sklo do brýlí hradí pojišťovna zhruba od 50 do 120 korun. Kdo si nepotrpí na krásu, brýle ho nemusí stát ani korunu. Chce to jen trochu času. Všude je nemají. Vstříc však zákazníkům vyjdou v jedné z prodejen optiky třeba i na Václavském náměstí v Praze. Tam mají obroučky pro děti i dospělé i za cenu, kterou plně hradí pojišťovna. Sami prodavači však přiznávají, že na kráse nikomu nepřidají.
MARIE KUDRNOVSKÁ, ZN Zemské noviny, 30.7.2001