Nové případy BSE v Česku vyvolaly ve veřejnosti novou vlnu otázek o příčinách vzniku onemocnění a o možném rozsahu infekce a jejím trvání na našem území. Abychom pochopili nynější situaci, musíme si uvědomit, jak se BSE v populaci krav šíří, jak dlouhá je inkubační doba a jaké jsou možnosti diagnostiky onemocnění. Existují v podstatě tyto hlavní cesty šíření: alimentární přenos (nákaza potravou) a přenos z nakažené matky na plod. Nákaza kontaminovanou potravou je přitom zdaleka nejčastější příčinou.
V našich podmínkách jsou tři hlavní možné cesty alimentárního šíření nákazy. První je krmení masokostních mouček kravám i přes zákaz. Vzhledem ke stavu společnosti v první polovině 90. let to není zcela vyloučené, rozhodně se však nejednalo o masový jev.
Druhou možností je infekce mléčnými náhražkami u telat. To může vyvolat u veřejnosti obavu z bezpečnosti mléčných výrobků, nicméně žádná vědecká studie možnost přenosu BSE mlékem nepotvrdila. Mléčné náhražky však zdrojem nákazy mohou být. Většina se totiž vyrábí ze syrovátky, kdy se z mléka vysráží část bílkovin a s nimi se odstraní i podstatná část mléčného tuku. Zatímco lidé jsou neustále jednostranně přesvědčováni pouze o zdravotních rizicích konzumace mléčného tuku, pro telata je tuk jako zdroj energie zcela nezastupitelný. Proto se do těchto náhražek přidával tuk kafilerní. I když se u tuku nepředpokládá možnost přenosu nákazy BSE, při výrobě kafilerního tuku může dojít k jeho znečištění při nízké teplotě a tlaku, což normy některých států umožňovaly. V průběhu 90. let se k nám dovezly mléčné náhražky i z těch států, kde byla později BSE diagnostikována.
Další možností šíření nákazy je tzv. zkřížená kontaminace. Do krmných směsí pro skot se taky dostalo malé množství kontaminované masokostní moučky v průběhu výroby a dopravy, i když nebyla v původní receptuře.
Ačkoliv platí zákaz krmení masokostních mouček pro skot, je možné je používat pro prasata a drůbež. Na stejných linkách výroben krmných směsí se míchaly směsi pro skot i pro prasata či drůbež. Stejná auta přivážela masokostní moučky pro výrobu směsí a směsi pak rozvážela. Malé zbytky z výrobních linek a aut mohou pak kontaminovat i směsi pro skot.
Teoreticky žádné nebezpečí nehrozilo, naše masokostní moučky byly zpracovány při teplotách a tlaku dostatečně zajišťujících likvidaci infekčních prionů. Pokud si však uvědomíme, že až do vypuknutí aféry s BSE v Německu koncem roku 2000 se k nám dovážela masokostní moučka ze zemí EU, tuto cestu šíření infekce nelze podceňovat. Odhadnout rozsah a trvání infekce u nás je velmi obtížné.
Inkubační doba onemocnění je velmi dlouhá a od nakažení do propuknutí choroby uplyne v průměru pět let. Tato doba však může být kratší i delší. Dosud neexistuje žádná spolehlivá metoda umožňující odhalení a potvrzení onemocnění u živého zvířete před vypuknutím klinických příznaků a dokonce i u nemocného zvířete lze diagnózu s jistotou potvrdit až po jeho utracení. Neznáme tedy počet nakažených kusů.
Ohrožená nákazou jsou všechna zvířata narozená před zákazem dovozu masokostních mouček. Po dobu života těchto zvířat může být onemocnění kdykoliv a kdekoliv diagnostikováno: Hrubým odhadem lze tuto dobu stanovit na zhruba osm let. I po uplynutí této doby se mohou ojedinělé případy vyskytnout, protože existuje velmi malá možnost přenosu nákazy z matky na plod.
Z dosavadního průběhu onemocnění lze předpokládat, že počet postižených zvířat nebude pravděpodobně vysoký, jakýkoliv přesnější odhad je ale věštění z křišťálové koule. Čeká nás tedy dlouhá doba nejistoty.
Jiří Davídek, Hospodářské noviny, 10.10.2002
Autor je soukromým veterinářem