SITUACE
Podobně jako v ČR ani v Německu není výjimkou, že se zejména výrobci léčiv snaží naklonit si vybrané smluvní lékaře oprávněné k preskripci léků. A většinou se pomocí různých marketingových nástrojů, které mohou zahrnovat i materiální či nemateriální protislužby, pokoušejí lékaře přesvědčit, aby předepisovali léky vyráběné danou společností. V případě lékárníka pak léky dražší, u nichž smluvní pojišťovna uhradí víc.
V Německu již delší dobu odborná právní veřejnost diskutuje o tom, zda některé formy agresivního marketingu farmaceutických firem či lékárníků vůči lékařům předepisujícím léky mohou být považovány za trestný čin podplácení. A jednání lékařů za přijímání úplatků.
Až do letošního února odmítala německá státní zastupitelství taková jednání stíhat jako trestný čin a netroufala si obvinit lékaře z braní úplatků.
NĚMECKO
Situace se však koncem února zásadně změnila. Dolnosaský Vrchní zemský soud v Braunschweigu totiž vydal přelomové soudní rozhodnutí a odsoudil lékárníka a dva lékaře za úplatkářství. Soud řešil případ majitele lékárny, který spolufinancoval přestavbu vedlejší lékařské ordinace tím, že jejím dvěma lékařům posílal měsíční finanční příspěvky na nájem.
Když se pokusil tyto náklady na opravu lékařské ordinace uplatnit jako daňově uznatelné, dostal se do hledáčku finančního úřadu. A ten o tom informoval příslušné státní zastupitelství. Z vyšetřování vyplynulo, že lékaři za poskytnuté finance předepisovali svým pacientům záměrně drahá cytostatika - léky na rakovinu - s vysokým příspěvkem zdravotní pojišťovny.
Ti pak většinou zašli k sousednímu lékárníkovi, aby si předepsané medikamenty vyzvedli. Tím nepřímo zajistili, že pobíral vyšší příspěvky od smluvních zdravotních pojišťoven, než kdyby šlo o běžně předepisovaná cytostatika. Zmíněný soud posoudil jednání lékárníka i lékařů jako trestný čin úplatkářství. Konkrétně jako trestný čin přijetí úplatku v případě lékaře a podplácení u lékárníka.
Soud opřel svůj závěr zejména o argument, že smluvní lékař je „osobou pověřenou“ zdravotní pojišťovnou, která má povinnost zaplatit stanovenou cenu léku, jejž pacientovi předepsal. A označil smluvní lékaře za klíčové subjekty v zajišťování léčiv.
ČESKÁ REPUBLIKA
Rozhodnutí německého soudu by nemělo zůstat bez povšimnutí ani u lékařů, lékáren a farmaceutických firem v ČR. Nelze totiž vyloučit, že se tímto rozsudkem bude v budoucnosti inspirovat i některý z českých soudů. Prostor jim k tomu totiž od 1. ledna 2010 dává trestní úprava úplatkářství uvedená v § 331 až 334 nového trestního zákoníku.
Od letošního roku byla totiž zásadně doplněna dosavadní trestněprávní úprava úplatkářství. Nový trestní zákoník jako trestný čin přijetí úplatku postihuje přijetí nebo slib úplatku v souvislosti nejen s obstaráváním věcí obecného zájmu, ale nově i s podnikáním.
Totéž se týká i skutkové podstaty trestného činu podplácení. Toho se může dopustit kterákoli fyzická osoba i v souvislosti s podnikáním tím, že poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek. Přitom úplatkem je dle nového trestního zákona nejen majetkové obohacení, ale i jakákoli nemajetková forma zvýhodnění, na kterou není za normálních okolností nárok.
Trestný čin přijetí úplatku lékařem může být dle nového trestního zákona sankcionován trestem odnětí svobody až na dvanáct let, pokud bude ve výši pěti milionů korun a více. V případě trestného činu podplácení zástupci lékárny nebo výrobce léčiv je nejpřísnějším trestem šest let odnětí svobody.
Dosavadní zkušenosti s trestáním úplatkářství ukazují, že u některých z těchto trestných činů lze v praxi obtížně prokázat, že šlo o úplatek. Na tom nic nemění ani nový trestní zákoník.
Autor pracuje v advokátní kanceláři White & Case