DENÍK IVANA HOFFMANA
Naopak zkrácení dojezdové doby představuje větší komfort pro občana, kterého potkají zdravotní potíže anebo již je zdravotně postižen. Když tedy v připomínkovém řízení zohlednilo ministerstvo zdravotnictví požadavek na zkrácení původně navrhované dojezdové doby a místo 45 minut dostala vláda na stůl 35 minut, je to posun správným směrem, který ovšem bude něco stát.
V případě zdravotnictví ale otázka nestojí, zda je důležitější čas, anebo peníze.
Důležité je obojí. Péče ať je co nejdostupnější, aniž by se kvůli tomu plýtvalo. Ministerstvo dojezdovou dobu prezentuje jako vymoženost, neboť dosud ji stát nijak negarantoval. Ve skutečnosti si stanovením dojezdové doby ministerstvo připravuje alibi pro úspory, které jako vymoženost označit nejde.
Z pohledu občana je smyslem úspor ve zdravotnictví zkvalitnění péče. Z pohledu na reformy, probíhající v systému masivně postiženém korupcí, je ovšem patrné, že důsledkem úspor se zdravotní péče pro občana nezlepšuje, ale jenom zdražuje. Místo aby se šetřilo v zájmu občana, šetří se na občanovi.
V příštích dnech se dílem resortních legislativců budou zabývat legislativci vládní. Svedou garantovat dojezdovou dobu každému a všude, když se jak známo zhoršuje dopravní obslužnost?
Zrovna ti, kteří lékaře potřebují více a častěji, mají hlouběji do kapsy a mnozí jsou odkázáni na veřejnou dopravu. A zde také platí, že čas jsou peníze.