Litoměřice - Odhaduje se, že v České republice žije asi 1,5 miliónu osob se zdravotním postižením. I ti, kdo jsou dnes zdraví a připadají si zajištění a v bezpečí, mohou zítra onemocnět či přijít k úrazu. Jaké jsou životní podmínky zdravotně postižených v naší zemi, jak je zlepšit a kde vyhledat případnou pomoc? Na to může postiženým snadno odpovědět Centrum služeb pro zdravotně postižené v Litoměřicích, sídlící v přízemí bývalé nemocnice v Žitenické ulici, které svou činností zasahuje i ve městech Štětí, Roudnice nad Labem a Libochovice.
Rozdělení zdravotně postižených
V České republice rozlišujeme tři základní typy průkazek mimořádných výhod: TP, ZTP a ZTP/P. Držitelé všech uvedených průkazů mají nárok na vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob kromě autobusů a vlaků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky. Dále mají tito občané právo na přednost při osobním projednávání jejich záležitostí, vyžadujeli toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání záležitostí se ovšem nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních. Držitelé průkazů ZTP pak mají dále nárok na bezplatnou přepravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy a mohou požadovat slevu 75 procent jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a 62 procentní slevu v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové přepravy. Držitelé průkazů ZTP/P mohou uplatnit i požadavek na bezplatnou přepravu doprovázejícího, kterým může být jak člověk i pes například u nevidomých. Všem vyjmenovaným může být také poskytnuta sleva poloviny vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní podniky toto rozhodnutí ovšem závisí na pořadateli.
Uplatnění nároků v běžném životě
Ne vždy jsou však práva postižených občanů respektována. Jestliže nárok na místo k sedění je všeobecně znám, pak o nároku na přednost při osobním projednávání záležitostí netuší kromě samotných postižených prakticky nikdo. Při čekání na dopravních inspektorátech, kde velmi často panuje nervozita, může člověk žádající o přednost působit v očích zdravých lidí jako hnusný podvodník ohánějící se průkazkou, přestože jde například o těžkého diabetika, který je neustále ohrožen na životě. „Ačkoliv jsem přítomnou úřednici požádal slušně, řekla mi, že když vyřídí mou žádost přednostně, čekající ve frontě ji pak ukamenují,“ vypráví jeden z držitelů průkazu ZTP. Jiná situace panuje například na litoměřickém sociálním úřadě, kde jsou na dveřích vylepeny informativní samolepky, které žádají zdravé spoluobčany o případnou shovívavost.
Co to jsou Centra služeb?
Zdravotně postižení si často nedokáží pomoci zcela sami. Centra služeb pro zdravotně postižené jsou odborná pracoviště Sdružení zdravotně postižených v ČR, která nabízejí základní právní poradenství, pomoc při zajišťování základních životních potřeb nebo při prosazování práv a zájmů (sepisování žádostí, odvolání apod.). Dále působí jako poskytovatel informací o bezbariérovém přístupu do veřejných a kulturních zařízení a zprostředkovatel tiskovin pro tělesně postižené. V centrech je rovněž možné zapůjčit si či koupit drobné kompenzační a rehabilitační pomůcky. V kompetencích centra je i doporučování přednostního zřízení telefonních stanic pro těžce zdravotně postižené děti a prosazování zvýhodněných telefonních stanic pro zdravotně postižené občany. Centra spolupracují s řadou odborníků, s příslušnými úřady práce a dalšími institucemi. „Kdykoliv si naši postižení občané s něčím nevědí rady, mohou se na nás klidně obrátit,“ říká ředitel Centra služeb v Litoměřicích František Ulahel. Kromě všech uvedených činností se snaží i o to, aby občané nejen využívali služeb jeho centra, ale aby se sami zapojili a upozorňovali na místa, která jim ztěžují životní podmínky. „Vyzýváme občany, aby si vedli bariérový kalendář. Je to systém, který se osvědčil zejména v severských zemích. Tělesně postižený občan si vede malý notýsek, kam si zapisuje den, hodinu a místo, kde narazil na překážku. My potom řešíme situace s příslušnými úřady. Velmi dobré zkušenosti máme s jednou organizací ze Štětí, kde sdružení úzce spolupracuje s městským úřadem. Díky tomu je dnes město Štětí prakticky bezbariérové.“ Jak sám přiznává, přestože je na straně postižených řada silných argumentů jako například zákon o bariérách u staveb, ne pokaždé se jeho Centru daří: „Mohu uvést jeden případ za všechno. Kdysi byl v Litoměřicích kolaudován obchod. Přestože podlaha uvnitř je v téže úrovni jako chodník na ulici, byl ve dveřích zcela nesmyslně postaven schod. Když jsme se jich pak ptali, proč ho tam postavili, odpověděli, že jim dodali krátké dveře,“ říká Ulahel.
Ředitel Centra služeb v Litoměřicích, které lze navštívit v pondělí a ve středu od 8 do 17 hodin, se vyjádřil i k uvedené problematice respektování postižených u zdravé části populace. Zmiňuje především, že správné není ani hlasité domáhání se svých nároků. Důležitá je vzájemná ohleduplnost, slušnost a uvážené využívání vyjmenovaných výhod.
JAN MALINDA, Deník Litoměřicka, 1.2.2002