Pardubice - Přebírání zdravotnických a sociálních zařízení od okresních úřadů do majetku Pardubického kraje bude aktuální letos ve druhé polovině roku. „Nejprve se musíme zaměřit na bezproblémové převzetí zřizovatelských funkcí u pěti nejvýznamnějších nemocnic a ústavů sociální péče v kraji,“ konstatuje Josef Janeček, radní Pardubického kraje pro zdravotnictví a sociální věci. „Pak budeme jednat s městy a obcemi, kde jsou domovy důchodců, jejichž zřizovateli jsou ještě okresní úřady, zda města a obce chtějí tyto domovy převzít. Tato zařízení však u nás tvoří výraznou menšinu. Jsem přesvědčen o tom, že po dořešení problému financování větších zařízení umístěných v malých obcích přestane být vlastní zřizovatelská funkce zajímavá i pro ostatní městské a obecní úřady. Chceme dosáhnout srovnatelného modelu financování ve všech částech kraje,“ doplnil Janeček.
Ovšem otázkou zůstává, co se příští rok stane s pardubickým Centrem sociální pomoci. Toto poměrně ojedinělé zařízení řídí devět různých zařízení, mj. dva domovy důchodců, dva penzióny, Ústav sociální péče pro mentálně postižené v Rábech, denní stacionář a pečovatelskou službu. „Je to propojená síť, která se už osvědčila a kraj by ji měl provozovat dál,“ myslí si ředitelka Centra Hana Vičiková. „Nedovedu si představit, že by napřesrok vzniklo devět samostatných organizací, s devíti řediteli, devíti účetními atd.,“ tvrdí vedoucí ústavu sociální péče v Rábech Zdeněk Linhart. „Centrum rozděluje investiční prostředky mezi jednotlivá zařízení, zajišťuje mzdy, metodická a odborná školení - a pokud by došlo k jeho roztříštění, nastal by tvrdý konkurenční boj o příspěvky z kraje a vše by nesmírně podražilo,“ myslí si Linhart. Přitom jen ústav v Rábech s 92 svěřenci pracuje s ročním rozpočtem téměř 25 miliónů korun.
„Máme velmi dobře vypracovanou pečovatelskou službu a daří se nám udržet starší spoluobčany maximální možnou dobu v jejich domácím prostředí, aniž by jim chyběla potřebná péče. To je i v souladu s Programovým prohlášením Rady Pardubického kraje,“ připomíná Vičiková.
„Kraj samozřejmě naváže na vše pozitivní, co se v minulosti vytvořilo. Není ovšem možné, aby stejný typ péče byl v jednom okrese kraje financován obcí a jinde trvale ze státních či krajských peněz, což je případ právě zmiňovaného centra. Toto téma ještě jistě bude předmětem rozsáhlé diskuse,“ dodává Janeček.
Josef Šíf, Hospodářské noviny, 2.4.2002