Zatímco v Americe se každý pacient soudí i pro naprostou malichernost a často soud vyhraje, u nás je tato praxe dosud v plenkách.
„Lidé se u nás až tolik nesoudí, daleko více je zvykem si stěžovat,“ tvrdí mluvčí České lékařské komory Pavel Kubíček.
Filozofie v Česku je podle něj taková, že lidi spíše štvou pacientské organizace.
„Filozofie je to však naprosto nesmyslná, protože stížností, pokud ji nějaký vyšetřovací orgán uzná, můžete člověk dosáhnout maximálně toho, že je nějak sankcionovaný lékař, nikdy však z toho nemá prospěch ten, kdo si stěžuje, jen mu napíšou, jestli má nebo nemá pravdu, a tím to skončí,“ dodává Kubíček.
Navíc jsou prý stížnosti většinou psány v afektu a laicky, velmi často v nich chybí důkaz skutkové podstaty, a proto se odkládají. Co se soudů týká, je to podle Kubíčka ještě větší problém.
„Právnické kanceláře nefungují tak jako v cizině, chybějí zkušenosti a najde se řada úskalí v zákoně. „ Pavel Kubíček |
„U nás je to dobrodružství se soudit a chce si dopředu raději zjistit, jaké mám šance, kdybych do toho šel,“ varuje.
Osobně prý řešil spoustu případů, které skončily tím, že po několika letech zaplatil veškeré náklady soudu žalující.
Důvod je podle Kubíčka prostý - právnické kanceláře nefungují tak jako v cizině, chybějí zkušenosti a najde se řada úskalí v zákoně.
Jiný problém vidí právník Oldřich Choděra, který tvrdí, že lidé se s lékaři soudili již v dobách totality, tehdy většinou kvůli nákaze žloutenky v důsledku používání nesterilních jehel.
„Pokud jde o operační zákroky, osobně jsem zastupoval nedávno paní, které při gynekologické operaci zapomněli v břiše plátýnko, a protože to byla látka, nebyla vidět pod rentgenem, v jiné nemocnici ji znovu otevřeli, roušku odstranili a bylo po hnisání,“ vzpomíná Choděra.
Podle něj se lidé v Česku sice soudí, ale soudy vycházejí z tabulek, které oceňují jednotlivé poškození na zdraví podle bodů.
A bod má dnes hodnotu 30 - 40 korun, a tak i když pacienti spor u soudu vyhrají, nejsou nikterak valně odškodněni. “ A soudní praxe velice váhavě přikračuje k tomu, že by někomu poskytla částku vyšší,“ krčí Choděra rameny.
Dana Machurková, Večerník Praha, 26.02.2003