Květnový sjezd České kardiologické společnosti (ČKS) opět rozkryje nepřeberné množství aktuálních kardiologických problémů. Mohl byste přiblížit okruhy témat, které kardiology a další odborníky rozhodně zaujmou?
Sjezd ČKS je jedním z nejkomplexnějších setkání kardiologů a jeho témata pokrývají prakticky všechny oblasti současné kardiologie. Díky účasti spřátelených společností se však budeme věnovat především oblastem trombózy a hemostázy, arteriální hypertenze, diabetologie či angiologie. Očekáváme, že XXV. sjezd bude opět patřit k největším setkáním lékařů v ČR. Výjimečný bude kongres tím, že naše jednání svojí účastí obohatí prezident Evropské kardiologické společnosti (ESC) prof. Jeroen Bax, a také mezinárodním blokem, který bude věnován problematice mozkových cévních příhod. Uvedené téma je zařazeno mimo jiné proto, že se prof. Petr Widimský stal v loňském roce předsedou nově vzniklého ESC Council on Stroke. Každoročně bývá mimořádný zájem soustředěn na výsledky nedávných klíčových studií v kardiologii. Ty prezentujeme v blocích nazvaných Hot-lines. Tradičně očekáváme velký zájem o přímé přenosy intervencí z jednotlivých kardiocenter.
Česká kardiologie je dlouhodobě na světové úrovni. Mohl byste zmínit klinickou studii z poslední doby, která dobrou pověst českých lékařů opět potvrdila?
Česká kardiologie je skutečně na špičkové úrovni nejen co se organizace kardiologické péče týče, ale i schopností spojit síly a realizovat významné klinické studie. Většina z nich tvořila rodinu studií PRAGUE a byla z dílny již zmíněného prof. Widimského. Naposledy to byla například studie PRAGUE-19 věnovaná výsledkům implantace resorbovatelných stentů.
Když se ohlédnete za loňským rokem, jaký posun česká kardiologie zaznamenala (guidelines, farmakoterapie, přístrojová technika, operační technika)?
Úroveň kardiologické péče v České republice předběhla o mnoho let svoji dobu. Podařilo se téměř beze zbytku realizovat cíle národního kardiovaskulárního programu v oblasti léčby akutních koronárních syndromů a významný pokrok nastal i u nemocných se srdečním selháním. V poslední době se dělá hodně pro nemocné s náhlými zástavami oběhu, pro něž se připravuje systém vysoce intenzivní péče s pomocí oběhových podpor. Vynikající výsledky máme i v léčbě vzácných kardiologických diagnóz, jako jsou myokarditidy, metabolická onemocnění srdce nebo plicní hypertenze. Nesmíme zapomínat i na pokrok v léčbě diabetu, kde se po dlouhých letech konečně objevily preparáty snižující kardiovaskulární komplikace. To vše ale nemůže existovat bez vazby na funkční systém celého zdravotnictví – kardiologie se nepohybuje ve vzduchoprázdnu, potřebujeme mezioborovou spolupráci, funkční systém interních oddělení a klinik a dostupné praktické lékaře. Naše zdravotnictví je však v řadě oblastí blízko významné personální krizi, a to jak na lékařské, tak zejména na sesterské úrovni. Za vším nestojí jen nedostatečné finanční ohodnocení zdravotníků, ale především mnohdy zbytečná administrativní zátěž vyplývající z různě alibistických akreditačních procesů, neustále se měnící systém postgraduálního vzdělávání, absence dobře fungujících a finančně zajištěných míst pro školence v jednotlivých oborech nebo nefungující systém lékařských pohotovostí, který směřuje většinu nemocných s často banálními problémy na již tak přetížená interní oddělení všech typů nemocnic. Přitom v řadě ohledů má česká kardiologie před sebou ještě mnoho práce, neboť kardiovaskulární morbidita a mortalita je u nás stále vysoká – i přes nepochybný pokrok se v zemích EU pohybujeme stále na chvostu celého pelotonu. Ze zemí EU má vyšší mortalitu na ICHS jen Litva, Lotyšsko, Maďarsko a Slovensko. Abychom se posunuli vpřed, budeme potřebovat plně funkční systém celého zdravotnictví a k tomu máme nyní, zdá se, dále než v minulosti.