Boj za reformu veřejných financí, který zahájila ODS v zájmu zastavení růstu státního dluhu, má vyústit v konec tzv. sociálního státu, který podle ní vytváří vládní strana, ČSSD. V praxi by tento boj měl přinést kromě jiného zastavení, resp. snížení mandatorních výdajů, zatěžujících stále více státní rozpočet a přinášejících neustálý růst schodku veřejných financí. Jedním z výdajů mandatorního charakteru je zdravotnictví, kde ODS navrhuje k řešení výraznou spoluúčast pacienta, zatímco ČSSD pouze účast menší.
Česká lékařská komora prosazuje už delší dobu zvýšení účasti pacientů za lékařské služby i v případech normálního neakutního ošetření, tedy i za tzv. standardní lékařskou péči, včetně spoluúčasti za úhradu léčení v nemocnici. Řešení většího přísunu peněz do zdravotnictví by mělo být podle návrhů LK řešeno také zavedením nadstandardní péče, za jejíž poskytování by si pacient rovněž připlácel. Pro takový postup by muselo být nejprve precizně zformulováno, co všechno zahrnuje pojem „standardní péče“ a kdy jde o péči nebo službu nadstandardní. Po několikaleté diskusi lékařů, Lékařské komory a ministerstvo zdravotnictví však nebylo dosaženo jednotného názoru na obsah pojmu „standardní, státem garantovaná, bezplatná zdravotnická péče“. Jasno je pouze v tom, že by měla zahrnovat pro danou diagnózu účinnou péči na úrovni současného poznání lékařské vědy a měla by být publikována ministerstvem zdravotnictví.
Pokud jde o katalog nadstandardních lékařských služeb, prezident LK Dr. Rath jej už před časem sliboval vypracovat. Jako závažný problém se jeví to, že podstatně více lékařské péče potřebují děti než dospělí a také důchodci. Pouze zanedbatelná část mladých manželských párů s dětmi oplývá takovými příjmy, které by jim dovolovaly požadovat pro své potomky navíc i nadstandardní služby lékařů. Zdravotní neduhy u většiny důchodců jsou prakticky na denním pořádku a většina jich na jakékoliv nadstandardní služby lékaře vzhledem k výši svých důchodů vůbec pomyslet nemůže. Dr. Rath sice zdůrazňuje při prosazování svých návrhů, že všechno by muselo být sociálně průchodné, přece jen však je z jeho slov patrné, že mu jde především o zvýšení přísunu peněz do zdravotnictví a také o zvýšení příjmů lékařů. Jistě však je mu dobře známo, že sociální postavení většiny mladých rodin a důchodců není na takové úrovni, aby bez újmy podstoupili zvýšení finanční účasti za běžnou lékařskou péči a ještě si dokonce objednávali nadstandardní služby. To však mu dělá jen pramalé starosti, vypořádá se s tím pouze slovy o nutnosti sociální průchodnosti.
Složité postavení mladých rodin a důchodců bylo pravděpodobně už v minulosti hlavním důvodem k zamítnutí návrhů o spoluúčasti pacientů na úhradě zdravotní péče dřívějšími ministry zdravotnictví i Českou lékařskou komorou. Ani z dnešních návrhů ODS jasně nevyplývá, jaké kompenzace by nabídla postiženým sociálním skupinám obyvatelstva a kde by pro ně hledala zdroje úhrady. Politicky sotva únosné by bylo zavedení výrazné spoluúčasti pacienta bez kompenzace, na úkor životního standardu. Z těchto důvodů lze očekávat, že parlament ani vláda tyto staronové návrhy v nejbližších letech neschválí.
JOSEF ŠTAMBERK, Táborské listy, 4.7.2001