Elektronické neschopenky a debata kolem nich jsou smutnou, nicméně typickou ukázkou českého přístupu k elektronizaci čehokoli, zvláště pokud se to týká státní správy. Dvouletý odklad jejich povinného používání opravdu není sám o sobě žádnou tragédií. To, co se za ním skrývá, je ovšem vrcholně neutěšené.
Je snadné hbitě odsoudit lékaře za jejich odpor k povinnosti vyřizovat pracovní neschopnost pacientů elektronicky.
Zvláště při poslechu hloupé argumentace prezidenta ČLK Milana Kubka, který se ohání vysokými podíly počítačově negramotných, potažmo nevybavených praktických lékařů, jimž je, považte, nezřídka i 60 let, a tedy už postrádají schopnost se čemukoli novému naučit. To je skutečně neuctivé k celé generaci šedesátníků. Kdyby to byly opravdu jediné argumenty, které lze proti elektronickým neschopenkám vznést, nebylo by nad čím váhat – vtáhněme lékaře do 21. století, ať si třeba křičí a kopou. Jenže tak prosté to zdaleka není.
Prokletá elektronizace
eHealth a elektronizace státní správy jsou v Česku natolik problematické pojmy spojené s tolika zklamáními a tolika promrhanými příležitostmi, že apriorní odpor lékařů vůči změnám tímto směrem nelze jen šmahem odsoudit jako pohodlnost či neochotu přijmout moderní postupy. I když se určitě mezi lékařským stavem najdou i jedinci s podobnými pohnutkami, skepse většiny bude pravděpodobně vycházet z jiných faktorů.
Stačí vzpomenout na absurdní projekt sociálních karet, nový registr vozidel, nové informační systémy spojené s výplatou sociálních dávek, ale také třeba na IZIP či počátky centrálního úložiště elektronických receptů. Jeden malér vedle druhého, nejednou způsobený konáním, na jehož počátku mohly být i ušlechtilé pohnutky, starost o úspory, modernost, efektivitu. Žádají-li lékaři ujištění, že elektronické neschopenky nedopadnou podobně, nelze jim to vyčítat. Elektronizace čehokoli se v Česku zdá být prokletá.
Na kreativní experimenty není prostor
Připočteme-li k tomu bohorovnost státní správy, která elektronickou neschopenku ukládá jako zákonnou povinnost bez alternativy, a případně ještě jen jako koření přimícháme přízrak globální špionážní kauzy kolem Edwarda Snowdena zpochybňující existenci jakékoli internetové bezpečnosti, vzniká směs, která nemůže vytvořit pro opatření typu „e-neschopenky“ příznivé ovzduší. Samostatně by žádný z těch argumentů neobstál; rezignovat kvůli Snowdenovi na elektronizaci by byl holý nesmysl. Nicméně v té kombinaci dřímá velká síla.
Jistě, hledat důvody, proč něco nejde, je snadné, jak říkají manažerské poučky. Tato formulka ovšem může působit dobře ve vizionářských firmách. Ve věcech státní správy by se s ní mělo, zvláště po českých zkušenostech, zacházet navýsost opatrně. Kreativní experimenty v tomto sektoru nekončívají dobře. Jinými slovy – ano, nechť český stát vtáhne lékaře, klidně kopající a křičící, do 21. století.
Ale až ve chvíli, kdy v něm sám bude pevně zakotven a bude mít skutečně jistotu, že se lékařům a jejich pacientům nebude muset za chvíli omlouvat za další zpackanou příležitost. Zda na to v případě elektronických neschopenek postačí dvouletý odklad, je skutečně ve hvězdách.