Podle neziskových organizací, které s prostitutkami pracují, i podle lidí „z oboru“ je i minimální změna ve vnímání prostituce lepší než současný stav. Definovat a vymezit prostituci chtějí dva návrhy zákona. Jeden - zákon o regulaci prostituce, vzniká na pražském magistrátu, druhý, který počítá s úplnou legalizací prostituce, připravuje poslanec Viktor Paggio (LIDEM).
Rozsáhlý magistrátní návrh upravuje podmínky provozování prostituce, stanovuje zásady pro provozování veřejných domů a privátů a zaměřuje se i na sankce. „Na veřejných prostranstvích by zákon prostituci zakazoval. Od škol, úřadů a zdravotnických zařízení, hřbitovů by musel být podnik vzdálen 150 metrů,“ uvedl radní pro legislativu Lukáš Manhart (TOP 09). Obce by si pak obecně závaznou vyhláškou mohly stanovit místa, kde by se veřejné domy mohly zřizovat. Zákon by také určil postihy za neplnění podmínek, například dvoumilionovou pokutu za provozování veřejného domu bez povolení.
Ženy, které by chtěly v sexbyznyse legálně pracovat, by musely být starší 18 let, bezúhonné a zdravotně způsobilé. Povinné by pro ně byly zdravotní kontroly. O povolení k provozování prostituce by žádaly na obecním úřadu. „Šlo by o jakousi průkazku, která ale bude chránit integritu nositele. Nebude tam uvedeno jméno, registr bude neveřejný,“ řekl ČTK Manhart.
Povinnou registraci prostitutek zavedli například v Holandsku a Německu; do systému se ale zapojilo asi jen 30 procent prostituujících osob. „Proč by slečny chodily na úřad, někde se registrovaly? Proč průkaz? Takhle z nich děláme občany druhé kategorie, v čem se to liší od středověké lilie vypálené na rameno? Stigmatizujeme na celý život, zaneseme do registru, za deset let to na ni kdokoliv může vytáhnout,“ argumentuje Jiří Matela, spolumajitel jednoho z pražských nočních podniků, který nabízí „zábavu pro dospělé“.
Paggiův návrh se snaží legalizovat probíhající praxi s důrazem na zlepšení situace osob poskytujících služby, možnost samosprávy regulovat a ochranu zdraví před chorobami přenosnými pohlavním stykem. Prostitutky chce destigmatizovat. „Zákon nepřímo stanoví, že dohoda o sexuálním aktu za úplatu není proti dobrým mravům, takže platba za ni je vymahatelná u soudu,“ uvedl Paggio, jehož návrh zohledňujeme i zdravotní hledisko, když zavádí nový přestupek za užívání sexuálních služeb bez ochrany. Prostitutky by ale nemusely chodit na pravidelné zdravotní prohlídky.
Oba návrhy počítají s tím, že by prostitutky platily daně. „Pokud chceme zvýšit daňový odvod prostitutek, tak to není cesta přes perzekuce, ale přes integraci do společnosti. Je třeba změnit image jejich práce, aby holka řekla, že je hrdá na práci, kterou dělá a kterou daní,“ uvedl Matela.
Lidem z neziskových organizací, které se věnují problematice sexuálního byznysu, se více zamlouvá Paggiův návrh. „Magistrátní návrh reguluje provozování prostituce, ale nemá moc funkci ochrannou. Navíc je spíš kriminalizační, protože za porušení regulí hrozí velké pokuty. Ženy to nutí dál zůstávat v prostituci, protože musí vydělávat na pokuty,“ řekla ČTK Lucie Šídová z organizace Rozkoš bez rizika, která se zaměřuje na zdravotní prevenci lidí poskytujících sexuální služby.
Podle Mately je i minimální změna ve vnímání prostituce lepší než současný stav. „Je to nezbytný krok k tomu, aby se do budoucna daly dělat další kroky,“ řekl ČTK. Současné právní prostředí posílá podle něj ženy pracující v sexbyznyse na „ostrov pro malomocné“.
S přijetím zákona o prostituci by Česko muselo vypovědět některé mezinárodní smlouvy, zejména úmluvu o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950. Na tom ztroskotal sociálnědemokratický návrh o legalizaci prostituce v roce 2005.
Právní normy, které v současnosti prostituci reflektují, jsou zákony o potírání pohlavních nemocí a zákon o obcích. Podle trestního řádu lze nyní provozování nejstaršího řemesla stíhat jen v blízkosti škol a podobných míst, kam chodí děti. Hrozí za to až dva roky vězení. Dvakrát tolik hrozí člověku, který jiného přiměje k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným.
V Česku je trestné také zřizování nevěstinců. Jejich zákaz platí od roku 1922. Veřejné nabízení sexuálních služeb ale zakázáno není. Podniky tak veřejně inzerují erotické služby, při případné kontrole se ale vydávají za penziony, bary nebo masážní salony. Výskyt takových podniků mohou obce omezit obecně závaznou vyhláškou.