jako předvoj do Kábulu včera večer, i když na výdaje chybějí ještě stamilióny. „Nejedu na takovou akci poprvé, byl jsem v misích na Balkáně. A zda mám strach? Jsme nemocnice a ne bojová jednotka, i když samozřejmě jdeme do neznáma. V Albánii mi na stanovišti zabili kolegu a dalšího vážně zranili. Je to ale příležitost, jak něco poznat, vidět a také, upřímně řečeno, jak si vydělat peníze,“ řekl Právu podpraporčík Petr Smola (33), který je autoelektromechanik. Minimální výdělek se podle něho pohybuje kolem 2000 amerických dolarů měsíčně, tedy zhruba 66 tisíc korun. Připustil, že práce v polní nemocnici může připomínat seriál M.A.S.H. „Tady ale nejde o žádný humor,“ zdůraznil Smola, který má doma manželku a dva syny (11 a 3 roky). Polovinu rizika vidí ve válce samotné a polovinu v nástrahách afghánské přírody. „Každý ale toho do sebe dostal dost,“ komentoval očkování. I když není jasné, jak se bude mise financovat, neboť Sněmovna se ještě nedohodla na dluhopisech, Smola věří, že potrvá alespoň půl roku.
Harcovníci i nováčci
Letecký přesun hlavních sil kontingentu najatými obřími letouny An-124 Ruslan se předpokládá od 3. do 14. května 2002. „Nevím, co mne čeká, jedu poprvé. Přítel chce jít také do armády a rád by letěl se mnou,“ svěřila se zdravotní sestra Jana Peterová (22), drobná, nakrátko ostříhaná tmavovláska. Rotmistr Jan Dostál, řidič kontejnerového nakladače, tvrdí, že „se strachem to nemá nic společného“. I když už jde do války potřetí, vzápětí přiznal, že také neví, do čeho jdou. Doma na něho čeká manželka a dítě.
Je 17:30, před nastoupenou jednotku na ploše starého ruzyňského letiště přichází prezident Václav Havel. V tento slavnostní okamžik tu měl být i ministr obrany Jaroslav Tvrdík, ale ten zrovna v parlamentu vede válku o gripeny. „Budete pomáhat trpícím lidem, vojákům a civilnímu obyvatelstvu. Budete významně prohlubovat důvěryhodnost ČR ve světě,“ prohlásil v krátkém projevu Havel. Velitel kontingentu Jindřich Sitta (46) zavelel pozor, pohov a „rozchod na raut!“ v odbavovací hale. Na otázky novinářů, jaké má pocity, když se stále neví, jak to bude s hrazením mise, Sitta lakonicky odpověděl: „Dostal jsem rozkaz k přesunu. Moje role není rozhodovat o penězích. Až dostanu rozkaz k návratu, vrátíme se.“ Dodal, že technické vybavení jednotky se výrazně zlepšilo a její jádro tvoří staří kozáci z Albánie a Turecka. Rotmistr Roman patří mezi ty, kteří zatím včera neletěli: „Čeká se prý na peníze, tak uvidíme. Když nebudou, tak asi nikam nepojedeme.“ Jsme v hale, vojáci postávají u stolů s jídlem, ke vchodu nečekaně zaplula stříbrná Audi. Přišel zjevně otrávený Tvrdík a v několika větách popřál vojákům šťastný návrat. Naznačil, že budou Česko lépe reprezentovat než někteří politici. Jinak komunikativní ministr překvapivě odmítl mluvit s novináři. „Nezlobte se, každý má svůj den,“ kroutil hlavou.
Jak vypadá ochrana
* Kontingent tvoří 140 lidí. Ochranu nemocnice mají kromě britského vojska, v jehož sektoru se naše jednotka nachází, zabezpečovat dvě čety a družstvo, dohromady čtyři desítky lidí.
* Jsou vyzbrojeni samopaly, těžkými kulomety, protitankovými střelami, ručními granáty. Každý zdravotník má pistoli.
* Zdravotníků je v misi 45. Zbytek osazenstva má na starosti logistiku: spojení, velení, úpravu vody, manipulaci, stravu, praní. „Jsme samostatní, veškeré věci pro život si zajišťujeme,“ dodal velitel Sitta.
Jindřich Ginter, Právo, 25.4.2002