Během přípravy na kongres jsem si vzpomněla na rozhovor, který jsem vedla zhruba před rokem s jednou novinářkou. Otázka zněla, zda by práce sestry specialistky pro hojení ran mohla být prováděna současně s rolí a úkoly stomické sestry. Tehdy jsem jednoznačně odpověděla, že nikoli. Obě strany sice spojují obecné znalosti druhého oboru, avšak každá z těchto specializací má své specifické zaměření. Účast na kongresu WOCN (Wound, Ostomy and Continence Nurses Society) ve Phoenixu můj názor plně potvrdila.
Když se řekne WOCN
Tato sesterská společnost byla založena v roce 1968 s orientací na rány, stomie a inkontinenci. Jako mezinárodní profesionální společnost, jejíž členská základna má více než 4600 zdravotnických pracovníků z celého světa, poskytuje příležitost ke vzdělání a výzkumu. Současně funguje jako poradce v poskytování péče o pacienty s ránami, stomiemi a inkontinencí. Jejich krédo je orientováno na šest základních hodnot: důvěra, bezúhonnost, vedení, vize, komunikace a rozmanitost. Společnost pořádá pravidelné kongresy, vydává pravidelně aktualizace a standardy se zaměřením na danou problematiku.
Phoenix
Konference se tento rok konala v hlavním městě Arizony, Phoenixu. Město s moderní architekturou poskytuje často prostor pro pořádání různých kongresů. Je pátým největším městem USA a bylo založeno 25. 2. 1881. V jazycích indiánů Phoenix znamená „Horoucí místo“. Jejich výstižné pojmenování potvrzují i teplotní rekordy (nejvyšší teplota 15. 7. 1990 byla 50 °C) a standardně nejvyšší průměrná maximální roční teplota v USA.
Nalézání rozdílů
Dosud se moje zkušenosti týkaly kongresů pořádaných v naší republice a v některých místech Evropy. Logicky jsem proto při každém kroku porovnávala situace, které znám z „domova“ nebo které byly pro mne zcela nové.
Slavnostní zahájení bylo velkolepé - barevná světla, provázející hlas z amplionu, tři velké obrazovky, předávání ocenění i slavnostní průvod zástupců jednotlivých zemí v jejich charakteristickém oblečení. Naše republika získala pozornost všech účastníků díky Veronice Zachové (VFN Praha), jejíž kyjovský kroj byl sympatickým a reprezentativním zpestřením. Ve srovnání se zahájením kongresů v Evropě (např. Evropská asociace pro hojení ran), které si drží svoji důstojnost, jsem si vzpomněla na předávání cen Oscarů a na kritiku, kdy se nám „americké způsoby“ oslav zdají příliš nadsazené. Nakonec jsem si na tento způsob zvykla a připadal mi příjemný a nenucený.
V rozpisu přednášek byl uveden začátek každého přednáškového dne na 6.30 hodin. Že nešlo o chybu v podobě přepisu, jsme se mohli přesvědčit na vlastní kůži. Rovněž v množství přednášek jsem nalezla poměrně výraznou odlišnost. Při Evropském kongresu pro hojení ran je velmi náročné si vybrat blok přednášek, abyste neměli pocit, že vám „utekla“ prezentace jiná. Jejich množství se dá odhadovat na stovky. Pořadatelé kongresu tak dávají prostor začínajícím a méně známým přednášejícím. Na kongresu WOCN přednášeli pouze VIP specialisté, jejichž prezentace měla zdůraznit důležitost tohoto mezinárodního shromáždění. Sdělení pak trvala celou hodinu a byla vždy zakončena veřejnou diskusí bez časových prodlev.
Naučme se ocenit úspěch druhého
V mnohých věcech jsme i v ošetřovatelství dohnali ostatní země. Vybavení, léky, různé materiály, to vše máme k dispozici, tak jako sestry v „západních“ zemích. Díky přirozeným vlastnostem a podmínkám, ve kterých jsme my nebo naše kolegyně musely pracovat, umíme všechny tyto novinky moderní doby využít s osobním nasazením. Co nám však stále chybí a je potřeba se naučit, je ocenění úspěchu kolegů bez jakékoli přetvářky a hany. Na kongresu ve Phoenixu jsem tento pocit upřímného ocenění druhých zažila vícekrát v podobě potlesku nás, posluchačů z celého světa.
Vitala a stomický pacient
Přestože v názvu asociace jsou na prvním pořadí uvedeny rány, největší pozornost byla a je věnována stomiím. Proto byl také celý kongres zaměřen na novou stomickou pomůcku s názvem Vitala [vajtala] společnosti ConvaTec. Jde o praktický uzávěr stomie, který může být aplikován až na dobu dvanácti hodin. Během této doby pomůcka zadrží stolici, eliminuje pachy, zadrží zvuky ze stomie, a to bez nutnosti měnit sáček. Je funkční a estetickou záležitostí pro pacienty. Charakteristické pro Ameriku bylo, že využili osobních zkušeností pacientů. Měli jsme tak možnost zhlédnout velmi působivou prezentaci čtyř pacientů stomiků v různém věku, kteří žijí velmi aktivním životem, aniž by je díky Vitale jejich situace příliš omezovala.
Nejednou jsem se na základě zkušeností z praxe věnovala kvalitě života pacientů s chronickou ránou. Jako stěžejní body vyvstávají bolest, diskomfort, omezení společenského života nebo ztráta naděje na vyléčení. Je překvapující, kolik pacientů se s tímto handicapem a v jakémkoli věku rádo oddává plavání. Při chronické ráně je tato možnost značně omezena po mnoho let až do úplného vyléčení. Proto jako nový přínos z kongresu hodnotím seznámení s problémy života stomických pacientů. Některé problémy jsou pro obě skupiny (pacienty s ránami a se stomiemi) zdánlivě totožné. Obrovským handicapem však u většiny pacientů zůstává trvalá přítomnost stomie.
Účast firem na kongresu
Všichni známe situaci z kongresů, kdy část posluchačů zůstává v předsálí, kde vystavují výrobky společnosti se svým specifickým zaměřením na problematiku. Dochází tak často k vyrušování posluchačů v přednáškovém sále, současně lze tento přístup zhodnotit jako projev určité neúcty k přednášejícím. Takový problém byl na americkém kongresu vyřešen zavedením doby, která byla jasně určena pro prezentaci firem. V tuto dobu tudíž neprobíhaly žádné přednášky. Mimo určený čas byly stánky firem uzavřeny.
Zastoupení jednotlivých společností na kongresu bylo stejné tak, jak je známe i v České republice. Potvrzuje to skutečnost, že k dispozici máme většinu identických prostředků k léčbě a ošetření pacienta jako v jiných vyspělých zemích.
Uchování informací z kongresu
Jazyková bariéra, objem informací nebo velké množství poznámek, které v hodnocení nedávají smysl, to bývá někdy výsledek osobních zápisů z různých kongresů. Někteří účastníci řeší tento problém focením jednotlivých obrázků z prezentací, aby si v klidu domova mohli sdělení, která je zaujala, připomenout. Zřejmě z důvodu zneužití informací ve svůj prospěch a nedostačujících citací je poslední dobou možnost fotografování zakázána. Proto byla vítanou nabídkou ze strany organizátorů možnost výtisku jednotlivých prezentací.
Jsme na tom stejně…
Náměty přednášek byly motivující. Týkaly se například telekomunikace mezi zdravotníky v rozsáhlých lokalitách, jako je Austrálie. „Ranhojiče“ přilákal blok, který se zabýval řešením infekce a přítomnosti biofilmu. Obsáhlý prostor poskytovala témata se vztahem ke stomiím. Řešení kožních problémů při inkontinenci oslovilo více účastníků, než organizátoři předpokládali. Velmi profesionální sdělení, vtipnou formou, prezentovalo názory na současnou roli a postavení sestry. Stále citlivé téma rozpoutalo diskusi, která ukázala stejné problémy, které trápí i nás. Pocit nedocenění od lékařů, naše nezbytnost a profesionalita v ošetřovatelství, problémy s komunikací mezi hlavními pracovními aktéry.
Závěr
Hlavní hrdina filmu Cesta do Ameriky si přivezl domů ideální partnerku podle svých představ. I moje představy o kongresu v Arizoně se rozhodně naplnily. Získala jsem nové přátele, nové kontakty, nové informace, na které plánuji v praxi navázat. V celkovém hodnocení vidím jako handicap pro mnohé sestry jazykovou bariéru, která jim brání prezentovat jejich dobré výsledky v zahraničí. Při diskusi na téma aktivity sester zazněl i názor, že české sestry nemají chuť přednášet. V každém případě i v domácích podmínkách se stále obáváme zveřejnit svůj názor do mikrofonu nebo čelit jiným názorům. To je záležitost, kterou se budeme muset oproti sestrám v zahraničí ještě naučit.
O autorovi: Mgr. Markéta Koutná
Poradna pro léčbu rány, KARIM, VFN Praha (Koutnamarketa@seznam.cz)