Pomahač je na pozvání předního českého plastického chirurga docenta Jana Měšťáka na kongresu v Praze.
„Myslím, že je potřeba prozkoumat možnosti spolupráce nebo vzájemné výměny informací, pokud můžu být k něčemu užitečný, abych to mohl nabídnout a popřípadě to mohlo být použito tady. Mohla by to být klinická medicína a třeba nějaký výzkum,“ řekl Pomahač ČTK.
Lékařskou fakultu vystudoval v Olomouci. Do bostonské nemocnice, která se řadí mezi deset nejlepších nemocnic v USA, přišel v roce 1996. Postupně kolem sebe soustředil tým odborníků, které získal zápalem pro projekt transplantací obličeje.
„Tým je nejdůležitější, úspěch jednotlivce je v jeho týmu. My máme štěstí, že máme nesmírně talentovaný tým chirurgů, anesteziologů, ale i speciálně trénované sestry, instrumentářky a řadu dalších specializací, jako infekční, interna, transplantační medicína. To všechno musí zapadnout dohromady,“ řekl Pomahač.
Zatímco on zdůraznil roli týmu, manželka Hanka připomněla i jeho velký podíl. „Je schopný celý tým nadchnout, přijedou z dovolené, ruší program, aby mohli být u transplantace. Každý má svůj úkol a jako puzzle tvoří celek. Na tu práci jsou pyšní, to není v moc oborech medicíny,“ řekla.
Pro úspěch je podle Pomahače nutná hlavně vytrvalost, píle, tvrdá práce, ale i být objektivní a sebekritický a mít touhu, vnitřní motor něco dokázat. Náhoda nebo štěstí hrají roli, ale méně důležitou.
Operace obličeje trvá 15 hodin, předchází jí 24hodinový finiš, kdy se několikaměsíční přípravy koordinují. Pomahač podle své ženy za těch téměř 40 hodin spí tak hodinu. Zaujat prací necítí únavu, pak prý ale vše dospí.
Kandidát pro transplantaci obličeje musí projít několikaměsíčním kompletním vyšetřením, součástí jsou i psychologické testy a vyšetření psychiatrem, aby se tým ujistil, že je schopen zákrok zvládnout z hlediska zdravotního i duševního. Důležité je i to, zda má pacient dobré rodinné zázemí a podporu, která by zajišťovala dlouhodobý úspěch.
Pacienti podle Pomahače neřeší to, že dostanou cizí tvář. Zajímá je hlavně funkce a jestli budou znovu vypadat lidsky. „Jestli budou podobni tomu, jak byli předtím, nebo ne, je jim celkem jedno,“ řekl lékař. Nový obličej chtěl i pacient, pro kterého našli pouze dárce o 20 let staršího.
V obličeji jsou tkáně a kosti v harmonii, tvář dárce překryje, co z obličeje zbylo. Podoba dárce se v příjemci najít nedá. A příjemce nevypadá moc jako někdo, kdo byl před úrazem. Podle Pomahače to pro pacienty zatím nebyl problém, rychle si zvykli oni i jejich okolí na novou podobu.
Problémem však je bývá nutnost celoživotně potlačovat imunitu. To omezuje chirurgy, aby netransplantovali třeba jednotlivé prsty. Přínos operace musí být větší než případná omezení pro další život pacienta.
„Transplantace obličeje vrací lidi do života. Na praktickém příkladu tu můžeme vidět, že se tu dělá opravdová medicína,“ řekl ČTK ředitel Bulovky a dlouholetý přítel Pomahače Petr Zajíc. Věří, že Pomahačovy úspěchy změní náhled na plastickou medicínu, na kterou se většina lidí dívá jen přes peníze jako na obor pro zkrášlování tváří a zvětšování prsou.