Lékárníci říkají, že zmatky v cenách léků a úhradách pojišťoven za ně dělají především neustálé změny v obou položkách - mění se po čtvrt roce, místo aby zůstaly stabilní alespoň dvanáct měsíců…
Logiku postrádá i „systém“, podle kterého budou některé léky hrazeny a jiné si připlatíme. Jako zářivý příklad lze uvést medikamenty na hubnutí pro obézní lidi - ty pojišťovny z rozhodnutí ministerstva uhradí.
Moderní léky na snížení vysokého tlaku si však citelně prakticky titéž lidé připlatí.
Připlatí si také diabetici, kteří doufali, že horší to už ani být nemůže.
Optimisté doufají v železnou logiku trhu a dobré manažery farmaceutických firem - ti snad budou ceny léků přece jen snižovat, aby neztratili zákazníky, kteří nižší úhrady pojišťoven nestráví. Suma sumárum, současné střečkování s doplatky za léky nepřispívá ke klidu občanů. Obecně vzato kvůli stále ještě rostoucí inflaci, konkrétně pak kvůli tomu, že stávající cestou se k rozumnému systému úhrad za léky asi vážně nedopracujeme.
SILVIE RISOVÁ, Karlovarské noviny, 22.6.2001