Již sedmnáctý rok se komunistická strana snaží tvářit jako strana demokratická. Pod maskou jakoby standardního politického chování se však v souvislosti s narůstajícím podílem komunistů na moci stále častěji odkrývá její stále stejný prvek - snaha o diktát či chcete-li diktaturu. Tedy přesně pravý opak toho, na čem jsou založeny základy tradiční demokracie, na které se snažíme od roku 1989 navázat.
Jedním z důkazů diktátorského chování je podíl na nedávno schváleném zákoně o veřejných ústavních neziskových zdravotnických zařízeních. Nabude-li tento zákon platnosti, nezbude českým nemocnicím nic jiného než přijmout diktát jediné možné tzv. neziskové formy existence bez jakékoliv motivace chovat se ekonomicky. V případě, že nemocnice tento diktát nepřijmou, nebudou moci čerpat prostředky z veřejného zdravotního pojištění a zaniknou.
Vyděračský a protiústavní zákon je společným dílem socialistů a komunistů. A byl to právě tento politický dvojblok, který zákon prosadil. Jeho cílem přitom není zkvalitnit zdravotní péči, ale jen soustředit rozhodovací moc o obrovských finančních prostředcích (cca 80 miliard Kč ročně!) do rukou několika státních úředníků s jediným mocným šéfem - ministrem zdravotnictví Rathem.
Pod ochranou premiéra Paroubka jsou zde koncentrovány pravomoci, které mu umožňují hýbat ekonomickými pákami ve zdravotnictví a nepovolují rozhodovat o zdravotnických zařízeních ty nejpovolanější - jejich majitele a zřizovatele - ať už jsou jimi kraje, obce, obecně prospěšné společnosti či soukromé osoby. Nebudou to ani pacienti a jejich zdravotní pojišťovny, ale politici a úředníci. Ba co víc, ministerští úředníci si osobují právo určovat, jaký druh lékařské péče by měl být v tom či onom regionu poskytován.
Zákon odkrývá některé nebezpečné elementy dnešního politického života. Například to, že projde-li takovýto nedemokratický zákon ve sněmovně, je zřejmé, že na počátku roku 2006 mají v Parlamentu České republiky většinu nedemokratické síly. Je nejvyšší čas, aby demokratické strany na české politické scéně zapomněly na své mnohdy žabomyší sváry a spojily své síly v udržení svobodného ducha, plurality a postavily se diktátu skrývajícím se pod rouškou řečí o sociální spravedlnosti.
Ve sporu o zdravotnictví musí jít především o pacienta a tomu je zcela jedno, jaká forma zdravotnického zařízení mu poskytne péči, bude-li náležitě kvalitní. A musí být na zřizovateli takového zařízení, jakou formu pro uskutečnění takové kvalitní péče zvolí. Svobodná volba zde musí existovat stejně tak jako v jiných sektorech společnosti. Anebo se opravdu chceme vrátit před rok osmdesát devět?
Znárodněním zdravotnictví padne první, ale významná bašta polistopadového vývoje. Továrny, statky, živnosti budou pak již podle tohoto vzoru nepochybně následovat.
Petr Tluchoř, Neviditelný pes
autor je poslancem Parlamentu ČR za ODS, členem Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví
Rekace čtenářů Zdraví.Euro.cz
MUDr. Lukáš Velev
Několik glos k autorovým tezím
1)Vyděračský a protiústavní zákon je společným dílem socialistů a komunistů.
Omyl jde o poslanecký návrh zákona předložený poslanci za ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a US-DEU
2)Jeho cílem přitom není zkvalitnit zdravotní péči, ale jen soustředit rozhodovací moc o obrovských finančních prostředcích (cca 80 miliard Kč ročně!) do rukou několika státních úředníků s jediným mocným šéfem - ministrem zdravotnictví Rathem.
Aby tohoto docílil musel by zákon jmenovat Ratha doživotním ministrem zdravotnictví. Takové ustanovení tam opravdu není.
3)Znárodněním zdravotnictví padne první, ale významná bašta polistopadového vývoje.
Co se týká nemocnic ve vlastnictví obcí a krajů jde o společenskou nikoliv soukromou formu vlastnictví. Tyto nemocnice by mohly tedy být zestátněny, nikoli však znárodněny. I v případě zestátnění by se pak jednalo o změnu vlastníka nikoli formy vlastnictví. Zákon o VÚZZ však s převodem žádné z těchto nemocnic do vlastnictví státu nepočítá. Nepočítá pochopitelně ani se zestátněním soukromých ZZ.
4)Pod ochranou premiéra Paroubka jsou zde koncentrovány pravomoci, které mu umožňují hýbat ekonomickými pákami ve zdravotnictví a nepovolují rozhodovat o zdravotnických zařízeních ty nejpovolanější - jejich majitele a zřizovatele - ať už jsou jimi kraje, obce, obecně prospěšné společnosti či soukromé osoby.
Zákon nebrání žádnému majiteli či zřizovateli ZZ o něm rozhodovat – pouze u veřejných zdravotních zařízení ve smyslu tohoto zákona ustanovuje spolurozhodování krajů a státu. Obecně prospěšných společností, soukromých ZZ a soukromých osob se vůbec netýká. Zákon pouze definuje síť a formu ZZ, které poskytují zdravotnické služby občanům ve veřejném zájmu a se státní garancí. Zákon těmto zařízením ukládá povinnost tuto péči poskytnout (např. i osobám bez zdravotního pojištění). Poskytování zdrav. služeb ostatními subjekty není tímto nijak dotčeno ! Mimochodem majitel ZZ nemusí být vždy ten nejpovolanější J
5)Ve sporu o zdravotnictví musí jít především o pacienta a tomu je zcela jedno, jaká forma zdravotnického zařízení mu poskytne péči, bude-li náležitě kvalitní.
Konečně něco s čím lze bezvýhradně souhlasit. Proč tedy bránit přijetí zákona o veřejných zdravotnických zařízeních, pokud tato poskytnou náležitě kvalitní péči.
uživatel nepodepsán
Pane poslanče Tluchoři, kde jste Vy byl oněch 15 let??? Vaše jméno nikdy v diskusích nezaznělo, pokud mne paměť neklame. Jste již vzbuzen???