Problematika chirurgického kouře je u nás málo známá. Dopad jeho působení na zdraví personálu operačních sálů je však závažný.
Co je chirurgický kouř
Chirurgický kouř vzniká při termální destrukci tkání elektrickým proudem či laserem. Může být v nejlepším případě obtěžující, v nejhorším případě karcinogenní. Bezpečný kouř neexistuje. Chirurgický kouř obsahuje až 80 toxických chemických látek. Je to například kyanovodík, používaný také jako chemická bojová látka, známé karcinogenní ředidlo toluen, další karcinogeny, jako jsou benzen, formaldehyd, etylbenzen, který se také používá při výrobě polystyrenu, a oxid uhelnatý (CO).
Historie
V roce 1920 William T. Bovie a Harvey W. Cushing poprvé představili elektrochirurgickou jednotku, která mohla na operačním sále spolehlivě řezat a koagulovat tkáň. Tento elektrochirurgický přístroj se v chirurgii postupně zabydlel, učinil ji bezpečnější a rychlejší. Dnes snad ani neexistuje chirurgický obor, pro který by elektrochirurgická jednotka nebyla nezbytností. Při elektrokoagulaci ale vznikal kouř. Dlouho byl považován za nezbytného průvodce chirurgie a jeho dalším působením se nikdo nezabýval. Koneckonců i cigaretový kouř byl zpočátku pokládán za neškodný. V odborném tisku se pak v roce 1975 objevil článek, který označil částečky chirurgického kouře za dostatečně malé, aby mohly být vdechovány, a tudíž za zdraví nebezpečné.
Před dvaceti lety Asociace sálových sester (Association of Operating Room Nurses, AORN) v článku „Nebuďme oběťmi chirurgického kouře“ doporučuje odsávání a filtraci chirurgického kouře. Táž organizace začlenila v roce 2003 chirurgický kouř mezi zdravotní rizika pro pracovníky v perioperační péči (Standardy AORN). A není zdaleka jediná, která se tímto rizikem zabývá. Na škodlivost chirurgického kouře kromě AORN poukazují také Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, Národní institut pro bezpečnost a ochranu zdraví při Centru pro kontrolu a prevenci nemocí a Mezinárodní federace perioperačních sester (International Federation of Perioperative Nurses, IFPN).
Chirurgickým kouřem se zabývala řada odborníků a výsledky jejich výzkumů jsou více než zajímavé. Například v práci R. Hollmana a kolektivu se v roce 2004 objevuje informace, že v chirurgickém kouři je „obsah částic, které dráždí oči, sliznice, plíce a CNS, 12x vyšší, než je doporučený limit“. Znepokojující je zjištění výzkumného kolektivu D. S. Hilla, jenž přirovnává dávku mutagenů, vdechovaných při jedné směně na operačním sále, k vykouření 27–30 cigaret. Podobné srovnání využívá Association for Professionals in Infection Control and Epidemiology: „Koagulace 1 gramu tkáně se rovná kouři z 6 cigaret.“
Účinky a rizika
Chirurgický kouř způsobuje podráždění dýchacích cest a jejich zánětlivé změny, hypoxii, závratě, nauzeu, zvracení a kýchání. Představuje také riziko nádorů dýchacích cest, podráždění kůže a očí a rovněž vyvolává slzení. A nejde jen o již zmíněná rizika. Až 95 % chirurgického kouře tvoří voda, jež usnadňuje přenos bakterií a virů. Existují také důkazy o přenosu virů HIV a HPV chirurgickým kouřem.
Možnosti ochrany
Používání osobních ochranných pracovních pomůcek, jako jsou ústenky či respirátory, nepředstavuje dostatečnou ochranu před chirurgickým kouřem. Běžné ústenky propustí částice menší než 5 µm, respirátory 0,3–0,1 µm, ale částice virů jsou menší než 0,1 µm, takže před virovými infekcemi neochrání. Další možností ochrany je odsávání a filtrace chirurgického kouře. Ideální je odsávání pomocí odsávacích přístrojů. Ty ale často bývají z ekonomických důvodů nedostupné. Dostupnější metodou je možnost odsávání kouře pomocí centrálního odtahu, pokud je na operačním sále k dispozici. I v takovém případě je zapotřebí speciální koncovka, která se připojí k elektrokoagulačnímu nástroji. Ta ovšem také bývá nákladná.
Skandinávská praxe
Skandinávské perioperační sestry prosadily standardní užívání odsávání chirurgického kouře. Jako příklad životu nebezpečné situace využily onemocnění sálové sestry rakovinou hrtanu, jejíž příčinou mohlo být dlouhodobé působení škodlivého prostředí operačního sálu. „Během mé stáže na operačních sálech Karolinska Univerzity ve Stockholmu jsem neviděla provádět ani jediný operační výkon bez použití odsávačky chirurgického kouře,“ zdůraznila Jana Wichsová.
Situace v České republice
Odsávání chirurgického kouře na operačních sálech je v České republice spíše raritou než zavedenou praxí. Kouř na sálech sice chirurgy trápí, ale protože není považován za pracovní riziko, ochrana před ním se neřeší. Vždyť ani na 5. kongresu perioperačních sester v Plzni nebyl zahrnut do přednášky o rizicích práce na operačním sále a na dotaz z publika přednášející odpověděla, že se vlivem chirurgického kouře na pracovní prostředí nezabývá.
Chirurgové a instrumentářky na operačních sálech by se spokojili s odsáváním kouře alespoň při náročných výkonech, kde je elektrokoagulace hodně využívána. Bohužel rozhodnutí o zakoupení či nezakoupení odsávaček chirurgického kouře leží na vedoucích pracovnících, kteří jsou zodpovědní za rozpočet zdravotnického zařízení. Manažeři operačních sálů běžně nebývají přítomni u chirurgických výkonů, nejsou tedy těmi, kteří jsou nuceni denně chirurgický kouř dýchat. Možná by se chirurgické týmy měly inspirovat postupem anesteziologů, kteří polootevřený dýchací systém úspěšně nahradili polouzavřeným, který tolik neohrožuje personál operačního sálu, protože pracuje s odsáváním anestetických plynů.