Velmi daleko je skupina, kterou vede Peter Butler z Královské svobodné nemocnice v Londýně.
Zcela jiný vzhled
Cílem je pomoci lidem s popáleninami či pacientům po odstranění nádoru v obličeji. Zatím jim chirurgové umějí na poškozené místo přenést pokožku z jiných částí těla, avšak pacient jí pak nedokáže hýbat. Jeho obličej vypadá jako neměnná maska.
Proto lékaři uvažují o tom, že pacientům dají od zemřelého dárce pokožku obličeje, svaly a tukovou tkáň, včetně nosu, brady, uší, rtů, krevních cév i částí kostí. To však neznamená, že by se přenesla i úplná podoba. Lékaři totiž musí při transplantaci jednak přizpůsobit tkáně od dárce, ale zčásti i obličejovou část lebky příjemce. Výsledkem je kompromis: Pacient po operaci by sice nevypadal stejně jako dárce, což by jistě vytvářelo spoustu etických zádrhelů, avšak svoji vlastní podobu by stejně ztratil. Kritikové metody soudí, že přijmout novou tvář je psychicky obtížnější než přijmout cizí ledvinu nebo srdce.
Butlerova nemocnice připustila v prohlášení pro tisk, že tyto morální a psychologické souvislosti bude třeba ještě před operací pečlivě zvážit. Prohlášení rovněž zdůraznilo, že i technicky půjde o složitou proceduru.
Různorodá rizika
Chirurg Nadey Hakim z další londýnské nemocnice uvedl pro New Scientist, že selhání operace by bylo pro pacienta velkou zátěží. Pokud by organismus dárcovu tvář nepřijal, a to navzdory podávání léků pro potlačení odmítavých imunitních reakcí, lékaři by pak museli dárcovu tvář opět sejmout a nahradit množstvím kožních štěpů. Pokožka navíc vyvolává silnější odmítavou reakci než jiné orgány, jež se transplantují. Nadey Hakim se v roce 1998 podílel na první transplantaci ruky. Mohl tedy obě operace srovnat. Jak řekl, transplantace obličeje má s transplantací ruky některé praktické rysy společné, avšak výměna tváře má podle něho vážnější souvislosti. „Po nezdařené transplantaci obličeje by se chudák pacient dostal do horší situace, než byl před operací,“ konstatuje Hakim.
John Baker, plastický chirurg z americké univerzity v Louisville, má rovněž zájem uskutečnit transplantaci obličeje. I on používá přirovnání k přišití cizí ruky. „Před pěti lety se říkalo, že by se s transplantací ruky mělo čekat, než zvážíme všechny možné souvislosti. Žádné moratorium však nebylo přijato a dnes vím o šestnácti případech úspěšné transplantace ruky,“ připomíná. „I při transplantaci obličeje platí, že otázky zodpovíme jen tehdy, když tuto operaci uděláme.“
Kdy k tomu opravdu dojde? Možná už v nejbližších měsících.
Josef Tuček, Hospodářské noviny, 11.12.2003