pacientů s Creutzfelld-Jakobovou chorobou je ještě nejisté.
Pracovní skupina kolem Fabrizia Tagliaviniho z Università degli Studi v Milánu již před dvěma roky mohla doložit, že tetracyklin se váže na syntetické PrP peptidy a zabraňuje přetváření těchto bílkovin v amyloidní fibrily. PrP peptidy jsou normálními součástmi mozku. Podle dnešní teorie jsou spouštěči BSE a nové varianty Creutzfelldt-Jakobovy choroby (vCJD) priony přinuceny vytvářet patologické formace zvané PrPSc.
Tyto PrPSc molekuly vytvářejí obzvlášť pevné agregáty, které nemohou být rozloženy tělu vlastními proteázami. Tetracyklin je schopen tuto rezistenci proteáz zrušit a zabránit tak zániku nervových buněk a tvorbě jizev astrocytoproliferací. Podobné účinky byly v posledních letech prokázány u řady substancí, jako například u polyanionů, polyen antiantibiotik, konžské červeně, iodoxorubicinu, tetrapyrolenu, rozvětvených polyaminů a u modifikovaného PrP peptidu.
Všem těmto substancím je společné to, že buď neprocházejí krevně mozkovou bariérou, nebo jsou příliš toxické nebo obojí. V posledním roce mohla pracovní skupina nositele Nobelovy ceny Stanley Prusinera prokázat, že i tricyklika jako acridin a fenothiazin zabraňují tvorbě PrpSc molekul. Tetracykliny jsou strukturálně příbuzné s konžskou červení, tetrapyloly a s acridinem.
Tagliavini a jeho kolegové nejdříve zkoumali in vitro účinek tetracyklinu nebo doxycyklinu na mozkovou tkáň tří pacientů s vCJD. Vlivem antibiotik mohla být část prionů bez problémů proteinázou „ztrávena“. Tato skutečnost nasvědčuje, že antibiotika by mohla tělu vlastní enzymy při odbourávání prionů podporovat.
Působení bylo obzvláště dobré, pokud byly priony dávkou antibiotika denaturovány. Tetracykliny potom zpomalily renaturizaci. To naznačuje, že by antibiotika mohla působit především profylakticky v tom smyslu, že by po čerstvé infekci zabránila tvorbě fibril s priony.
K ověření, zda antibiotika snižují infekčnost prionů, injikovali badatelé rozmělněnou infikovanou mozkovou substanci do mozku syrským křečkům. U několika zvířat rozmělněný infikovaný mozkový materiál nejdříve inkubovali v milimolárním tetracyklinovém, resp. doxycyklinovém roztoku. Pět z osmi těchto zvířat postupně (v porovnání ke kontrolní skupině) na spongiformní encelopatii onemocnělo.
Tři zvířata byla ještě po 500 dnech bez jakýchkoliv známek onemocnění. Efekt byl závislý na dávce tetracyklinu, resp. doxycyklinu. Čím nižší byla infekční dávka, tím lépe účinkovala antibiotika. Při nejnižší infekční dávce mohlo být každé třetí zvíře ochráněno před vzplanutím choroby. Rovněž neuropatologické příznaky nemoci mohly být tetracykliny zpomaleny. Výzkumníci mohli sledovat toto zpomalení na ještě žijících zvířatech prostřednictvím magnetické rezonance. Ranné změny byly patrné na hypothalamu.
Jaké závěry lze ze studie vyvodit? Autoři navrhují nasadit tetracykliny pro inaktivaci BSE nebo vCJD v potencionálně kontaminovaných produktech nebo k prevenci nemoci po iatrogenní infekci. Zda však budou v takových případech účinné, nelze přirozeně dedukovat z pokusů na zvířatech.
Další otázkou by bylo, zda při onemocnění BSE nebo vCJD může být nasazeno antibiotikum. Pro to nedává studie žádné důkazy. Studie v první linii může mít význam jen pro základní výzkum.
Související článek:
Abstrakt v Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS)
MUDr. Miloš Němec, (mka), www.Zdravi.Euro.cz