Jen zřídka se zahraniční lékař dostane do venkovských oblastí Číny, kde se zrodila čínská epidemie AIDS. Na jeho následky tam podlehne děsivý počet obětí.
Nedávno jsem se ve spolupráci s Lékaři bez hranic vydala do chudé zemědělské oblasti Ni-cuej v provincii Chu-pej. Se dvěma spolupracovnicemi jsme navštívily rodinu Liouových a vyšetřily jejich sedmiměsíčního potomka.
Dítě vypadalo jako dvouměsíční, ale jeho oči měly pohled osmdesátiletého starce zažívajícího velké utrpení. Dítě umíralo na AIDS. Jeho rodiče, tety i strýcové byli HIV pozitivní.
Statisíce a milióny
Rodina Liouových je jednou z tisíců chudých zemědělských rodin v čínském vnitrozemí, jež se v devadesátých letech nakazily HIV při odběrech krve.
Málo kontrolované komerční krevní banky opakovaně používaly injekční jehly a po odebrání plazmy přenášely krev z nakažených na zdravé dárce.
Čínské ministerstvo zdravotnictví uvádí, že celkový počet případů HIV/AIDS je 840 tisíc. Většina odborníků je ale přesvědčena, že číslo je mnohem vyšší. Někteří věří, že do roku 2010 může počet nakažených Číňanů dosáhnout deseti miliónů.
Čínští zdravotníci zintenzívnili - po letech pasivity - kampaň proti HIV. Vzhledem k tomu, že čtyři pětiny nakažených žijí na venkově, vláda upírá pozornost právě sem.
Na červencové mezinárodní konferenci o AIDS v Bangkoku premiér Wen Ťia-pao vyhlásil rychle se šířící epidemii válku.
Vláda rovněž na tento rok přislíbila lepší kontrolu krevních produktů, bezplatné dobrovolné testování na HIV a bezplatnou léčbu pro chudé.
Nové kampani proti HIV/AIDS se dostalo chvály od mezinárodního společenství. Nicméně kampaň je omezována vládním dozorem nad médii a navíc není jasné, jak se péče dostane na venkov, kde se systém klinik založených na lidových komunách zhroutil během dekolektivizace zemědělství.
Špatně dostupná léčba
Cesta k dostupnosti léčby tak zůstává z velké části neschůdná. Čína totiž zpočátku nebyla ochotná povolit zahraničním skupinám vstup do svého zázemí, aby tu pomáhaly.
Přesto místní i zahraniční nevládní organizace již jistou úlohu při poskytování zdravotní péče hrají. V květnu 2003 získali Lékaři bez hranic povolení zřídit v Siang-fanu v provincii Chu-pej kliniku pro léčbu HIV/AIDS.
Při své poslední návštěvě jsem se zde setkala s panem Tu, HIV pozitivním zemědělcem, jemuž loni na AIDS zemřela manželka. Přál si, aby stejný osud nepotkal také jeho nakaženého sedmiletého syna.
Cestoval s chlapcem po celé Číně a hledal pomoc. Za měsíc neúspěšně navštívili pět velkých měst.
Naděje, že pan Tu a jemu podobní lidé naleznou v Číně pomoc, je mizivá; většina klinik a nemocnic není na léčbu pacientů nakažených HIV dostatečně připravena.
Například siangfanská nemocnice pro léčbu infekčních onemocnění je v celé prefektuře jediným zařízením, kde mohou lékaři přijmout pacienty s HIV/AIDS. Při svých obchůzkách jsem však i zde nacházela pusté holé chodby a oddělení.
Nemocnice nabízela jen některé terapeutické a diagnostické možnosti. Nebylo zde možné provést ani tak základní vyšetření, jako je počítačová tomografie.
Přecitlivělá vláda
Nedostatečně vybavené nemocnice nemusí přesto být největší překážkou zamezení AIDS v Číně. Obdobně škodlivá je citlivost vlády na neúspěch jejích programů a stigma onemocnění, které se často přenáší pohlavně.
Informací je málo a stigmatizace tak silná, že lidé a někdy i zdravotnický personál pacienty s AIDS často ostrakizují.
Pacienti, kterým se péče dostane, jsou často léčeni škodlivými přípravky. Podle Mezinárodní federace asociací farmaceutických výrobců existuje v Číně až padesátiprocentní riziko, že pacient zakoupí falešné léky. Případy falešných léků na předpis jsou ještě častější. Mnohé obsahují toxické prvky.
Lékaři bez hranic i jiné zahraniční nevládní organizace chtějí, aby se v Číně používala léčiva splňující standardy Světové zdravotnické organizace.
Vláda to však považuje za přehnané. Pro zkvalitnění léků je nezbytné zavést i nařízení pro bezpečnější předepisování antiretrovirálních léčiv, která se užívají proti HIV. Tyto látky jsou totiž mimořádně citlivé na změny dávkování a navíc se s ostatními léky příliš nesnášejí. Nesprávné užívání navíc posiluje odolnost HIV.
Neexistuje žádné řešení, které by čínský problém s HIV/AIDS v krátké době vyřešilo.
Stát se musí zaměřit na rozvoj zdravotnické infrastruktury ve venkovských oblastech a na větší otevřenost čínských médií. Jen tak se budou moci rozšiřovat informace, které zachraňují lidské životy.
HIV/AIDS v Číně je možné řešit jedině prostřednictvím šíření přesných informací. Zlepšení kvality a efektivity zdravotní péče bude ale ještě nějakou dobu trvat. Pro stovky tisíc nemocných je tak pravděpodobně již příliš pozdě.
Cynthia Liová, Hospodářské noviny
Autorka je lékařkou v USA © Project Syndicate