Jejich vymahatelnost je totiž prakticky nulová. Dluhy se rozpouštějí do hospodaření nemocnic a jdou tak na úkor českých pacientů. Loni zůstaly podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky v nemocnicích za ošetření cizinců dluhy ve výši 44,5 miliónu korun. To je několik stovek cizinců-neplatičů ročně.
„Jsme povinni poskytnout pacientovi neodkladnou péči a to, že není pojištěn, není důvod k odmítnutí,“ řekla Eva Jurinová z pražské FN v Motole.
Není-li ošetření akutní, lze požadovat úhradu za léčbu nepojištěných cizinců předem. V praxi je to ale tak, že se nejprve provede ošetření či hospitalizace a teprve poté se řeší placení.
„Často se stává, že cizinec je sice komerčně pojištěn, ale zjistíli se přítomnost alkoholu, pojišťovna léčbu neproplatí,“ řekla mluvčí Fakultní Thomayerovy nemocnice Martina Štanclová.
Z cizinců, kteří v Česku pracují, pak představují problém ti, kteří se nemohou pojistit u státní veřejné pojišťovny, třeba VZP. Cizinci s dlouhodobým povolením k pobytu, kteří zde podnikají, se mohou pojistit jen u komerčních pojišťoven.
„Stávají se pak i takové případy, že se například narodí nemocné dítě rodičům s dlouhodobým pobytem, kteří nejsou z EU. Ti si ho musí pojistit komerčně, ale pojišťovna jim ho nechce nemocné přihlásit,“ dodala.
„Dlužníka upomeneme, většinou se upomínka vrací jako nedoručitelná, pak ho žalujeme. Exekuce však bývá minimálně úspěšná,“ uvedla Jurinová.
„Pokud cizinec nezaplatí, spolupracujeme s cizineckou policií,“ dodala Štanclová.
Když v nemocnici skončí zraněný Čech, léčba se hradí z jeho pojistky. Kdyby nezaplatil povinný poplatek, může to skončit u exekutora. Češi, kteří cestují do zahraničí, si zvykli na to, že byť jsou pojištění, stejně musí většinou za ošetření zaplatit a pak se domáhat částky u pojišťovny.