Členové týmu ministra Leoše Hegera a celá vláda dokončují projekt reformy zdravotnictví a chtějí s ním předstoupit před zákonodárce. Budoucnosti lékáren a nás lékárníků se reforma ve své první fázi zatím netýká. Vláda totiž na svém zasedání dne 6. 4. 2011 regulační poplatek za položku na poplatek za celý recept zatím nezměnila a tzv. malá technická novela zákona č. 48/1997 Sb., koncipovaná následně beze změny poplatků je již v poslanecké sněmovně. Zcela jiný záměr s regulačními poplatky ale zveřejnil tým ministra Hegera pro reformní krok nazvaný Velká novela zákona č.48/1997 Sb. na tiskové konferenci 7. 4. 2011. Zde byly novinářům představeny změny v regulačních poplatcích, v jejich stanovené výši a hlavně přesměrování těchto poplatků na zdravotní pojišťovny. Podle představ Ministerstva zdravotnictví by tyto poplatky měla zdravotnická zařízení, tedy i lékárny vybírat a odvádět do systému veřejného pojištění, resp. zdravotním pojišťovnám.
K této ministerské představě se od té doby už kriticky vyjádřili prakticky všichni. Jako první ji odmítl prezident Kubek za Českou lékařskou komoru, následovala nesouhlasná vyjádření Sdružení praktických lékařů pro dospělé a Sdružení ambulantních specialistů. Jediný, kdo v celé věci mlčí, je Česká lékárnická komora. A žádné vyjádření nejspíše ani nepřipravuje, alespoň na úrovni představenstva nic podobného zatím ani nediskutuje. Musím se ptát, co za tímto mlčením stojí? Naše Komora nemá na poplatky, jejich výběr a další směrování žádný názor? Nebo si snad myslí, že tato otázka není pro budoucnost lékárníků důležitá?
My v Grémiu majitelů lékáren jsme přesvědčeni o opaku. Regulační poplatky v lékárnách nejsou od svého zavedení do praxe v celé výši příjmem lékárny. Byli jsme to my provozovatelé lékáren, kteří již od roku 2008 podstatnou část z těchto poplatků odváděli pro zdravotní pojišťovny. Od dubna roku 2009 jsou lékárny dokonce povinny podle zákona tento regulační poplatek za položku na receptu odečíst od doplatku pacienta. Jako provozovatelé lékáren už tedy máme s vybíráním regulačních poplatků pro zdravotní pojišťovny zkušenost a můžeme říci, že praxe ukázala slabiny tohoto systému. Pacienti jednoduše neuvěřili skutečnosti, že když platí v lékárně regulační poplatek, tak vlastně platí svojí zdravotní pojišťovně. Jasně říkáme, takovou praxi nadále odmítáme provádět! Máme-li regulační poplatek od pacientů vybírat, tak pouze za předpokladu, že zůstane jednoznačně, právně vymahatelně a bez dalších omezujících podmínek v plné výši příjmem lékárny. Naopak, má-li se stát regulační poplatek příjmem zdravotních pojišťoven, jak zatím uvažuje ministerstvo, měli by ho pacienti platit přímo na přepážkách zdravotních pojišťoven. Lékárna je totiž zdravotnické zařízení, jehož hlavním smyslem je výdej léčiv pacientům a poskytování konzultační a odborné informační služby a lékárna rozhodně nemá sloužit jako detašované pracoviště zdravotních pojišťoven.
Na začátku jsem citoval pravidlo, podle kterého, jak sami veřejně přiznávají, řídí své komunikační aktivity představitelé ČLnK. Dovolte mi na závěr, připomenout pravidlo jiné, méně okřídlené. Japonci ve svých dějinách k řadě problémů přistupovali s heslem „Mokusacu!“, které lze volně přeložit jako „Zabít tichem!“ ve významu učinit problém neexistujícím tím, že o něm nebudu mluvit. Inspirovali se snad představitele ČLnK studiem japonských dějin? Pokud ano, upozorňuji je na to, že Japonsko bylo a je Japonskem a naše dnešní Česko je naším Českem. Kolegyně a kolegové, problémy českého lékárenství nevyřešíme tím, že o nich nebudeme mluvit. Mlčí-li Komora, lékárníci mlčet nesmějí. Slibuji za Grémium majitelů lékáren, že my mlčet nebudeme.
Mgr. Marek Hampel
Předseda představenstva GML