které nemocnice obdržely na financování zdravotní péče na druhé pololetí 2001. Nemocnice tehdy neobhájily výši záloh a musely od května 2002 vracet prostředky pojišťovnám. Protože na to nebyly připraveny, vracejí tyto finance ze záloh na výkony pro letošní první pololetí.
Tato situace nastala již podruhé, neboť výkony v nemocnicích v druhé polovině každého roku jsou nižší než v pololetí prvním. Proto i objem vracených prostředků je vyšší. Dluhy mají tedy několik příčin.
1. Systémová chyba ve způsobu vyúčtování záloh na zdravotní péči, kdy je téměř nemožné daným výpočtem obhájit šestiprocentní nárůst tržeb, protože vnitřní cena bodu nezohledňuje žádnou inflaci a překračování počtu ošetřených pacientů (o více než 1 %) je trestáno srážkou.
2. Dvakrát za sebou realizované zvýšení platu zdravotníků.
3. Nepřipravenost managementu na dopady vyúčtování záloh, hlavně absence řešení jejich „obhájení“ pouze do výše asi 2 až 4 procent.
4. Vyšší počet lůžek a personálu, než je třeba na obhájené výkony.
Tak tedy nastal deficit ve financování nemocnic, který i přes své nedostatky přináší drahocenné klady - odlišuje dobře hospodařící nemocnice od nemocnic hospodařících špatně a zároveň mnohem lépe lokalizuje nadbytečná lůžka (ekonomickými nástroji), než tomu bylo u tzv. výběrových řízení v roce 1997 (administrativní nástroj). Vzniklou situaci lze nyní dobrým postupem ministerstva, pojišťoven a nemocnic využít k optimalizaci finančních toků ve zdravotním systému.
Jiří Procházka, ekonomicko-organizační poradce, Hospodářské noviny, 23.10.2002