Co je schizofrenie?
Co se dozvíte v článku
Schizofrenie je závažná chronická duševní porucha, která ovlivňuje způsob, jakým člověk myslí, jedná, vyjadřuje emoce, vnímá realitu a chová se k ostatním. Tato nemoc nicméně nepředstavuje rozdělenou nebo mnohočetnou osobnost, jak si mnozí lidé myslí, ale jedná se o typ duševní poruchy, při které člověk nemůže rozlišit, co je skutečné, od toho, co si představuje.
Říká se, že na světě nenajdete dva stejné schizofreniky. To je spojené především s velkým množstvím příznaků této duševní nemoci, které můžeme rozdělit na symptomy pozitivní a negativní. Typické jsou nápadné psychopatologické změny, kam patří poruchy myšlení (bludy), poruchy vnímání (halucinace) a poruchy jednání.
Lidé s psychotickými poruchami občas ztrácejí kontakt s realitou. Svět se jim může zdát jako změť matoucích myšlenek, obrazů a zvuků. Jejich chování bývá pro jiné osoby velmi zvláštní až šokující. Náhlá změna osobnosti a chování, ke které dochází, když pacienti trpící schizofrenií ztratí kontakt s realitou, se nazývá psychotická epizoda.
Někteří lidé trpící schizofrenií si bohužel často vůbec neuvědomují svůj problém. Navíc je paranoidní myšlenky mohou také vést k tomu, že se záměrně vyhýbají lékařům. Ačkoli většina schizofreniků není násilná, určité závažnější příznaky mohou u některých lidí vyvolat myšlenky na sebevraždu nebo je dohnat k tomu, že ublíží někomu jinému. [1, 2, 3, 4]
Koho schizofrenie postihuje
Tento typ duševní poruchy se může rozvinout prakticky u kohokoliv. Ovlivňuje tak lidi na celém světě bez ohledu na jejich rasu a kulturu. Příznaky schizofrenie se přitom obvykle objevují dříve u mužů než u žen a obecně platí, že čím dříve se tyto symptomy projeví, tím závažnější má nemoc průběh.
Schizofrenie obvykle začíná mezi 15. a 25. rokem u mužů a mezi 25. a 35. rokem v případě žen, přičemž obě pohlaví postihuje zhruba stejnou měrou. Asi 20 % nových případů schizofrenie se přitom vyskytuje u lidí starších 45 let, avšak touto poruchou mohou vzácněji trpět i malé děti, u nichž bývá průběh nemoci závažnější a hůře léčitelný. [5, 6, 7]
Třetinová nemoc
Schizofrenie se někdy označuje také jako třetinová nemoc, protože pacienty můžeme rozdělit do tří různých kategorií:
- zhruba 1/3 schizofreniků se vyléčí a vrátí se k běžnému životu,
- pro 1/3 pacientů je typické, že dojde ke zlepšení, ale některé příznaky se vrací a neustále jim znepříjemňují život,
- u poslední 1/3 schizofreniků jsou příznaky chronické a nereagují na žádnou léčbu. [8, 9]
Příčiny schizofrenie
Přesné příčiny schizofrenie nejsou dodnes známé. Podstatou tohoto onemocnění je narušená selektivita vnímání. Na každého z nás působí neustále velké množství podnětů, my si z nich ovšem vybíráme pouze takové, které jsou v daný moment důležité. Je to naše přirozená ochrana proti přetížení nedůležitými informacemi. U schizofreniků to tak ovšem není.
Člověk, který trpí schizofrenií, vnímá všechno kolem sebe. Lidský mozek ale s tolika podněty neumí pracovat a vytváří si proto svou vlastní přijatelnou realitu. To způsobuje schizofrenní chování a vede k různým bludným představám či halucinacím.
Pro vznik schizofrenie je pravděpodobně zapotřebí určité dispozice a také spouštěče, který onemocnění aktivuje. Mezi hlavní příčiny patří například zvýšená hladina dopaminu nebo noradrenalinu v mozku, svou roli ale může hrát při vývoji schizofrenie také dědičnost či některá virová onemocnění, která mohou poškodit mozek. Spouštěčem někdy bývá i alkohol, marihuana a další drogy.
Schizofrenie je často spojená také s různými zátěžovými situacemi (například úmrtí v rodině). Kromě toho na tuto nemoc mohou mít vliv i nepříznivé okolnosti, kterými pacient prošel v minulosti. Sem patří třeba problémy při porodu nebo narušené fungování rodiny. [10, 11, 12, 13]
Schizofrenie u dětí
Schizofrenie se neprojevuje pouze u dospělých, ale postihuje také děti. Nejčastějším typem onemocnění u dospívajících je přitom takzvaná hebefrenní schizofrenie, což je stav, kdy se nemocný chová jako „puberťák“, je vzdorovitý, náladový a kritický. Mezi další charakteristické znaky schizofrenie u dětí pak patří:
- zmatenost,
- izolovanost,
- emoce nepřiměřené situaci,
- nesrozumitelné chování,
- neschopnost udržet konkrétní myšlenku
- neschopnost odlišit fantazii od reality.
Dospívající se navíc může snažit před dospělými svůj problém skrývat. V každém případě je však nutná odborná pomoc. Nejprve je vhodné provést důkladné neurologické vyšetření a další psychologické testy, a poté případně svěřit dítě do psychiatrické péče.
Obecně samozřejmě platí, že čím dříve se začne pacient léčit, tím má větší šanci na úspěšné vyléčení nebo zmírnění projevů onemocnění. Zatímco lidé, u kterých se schizofrenie projevila až v dospělosti, mají poměrně velkou šanci se zcela uzdravit nebo alespoň vést relativně normální život, schizofrenie u dětí je problematická, léčba bývá náročná, a mnoho z nich proto často končí v ústavech. [14, 15, 16]
Zdroje: mayoclinic.org, psychiatry.org, mesicinapropraxi.cz, schizofrenie.cz, my.clevelandclinic.org, webmd.com, nimh.nih.gov, nhs.uk, hopkinsmedicine.org, addp.cz