Naopak, všechny kroky, které v kauze podnikla, vyšly naprázdno.
Žalovali nežalovatelné
Právníci najatí Součkovou nedokázali ani sepsat bezchybnou žalobu, kterou se ministryně domáhala zrušení té části smlouvy s Diagem, která obě strany zavazovala k mlčenlivosti.
A když právníci žalobu opravili, soud ji stejně zamítl. Součková se snažila o obnovu rozhodčího řízení, ale ani s tím neuspěla: zákon totiž takový krok vylučuje. Před pár dny soudy zamítly další dvě žaloby, které podala na antimonopolní úřad a samotnou firmu Diag Human.
Kromě těchto neúspěchů ale Marie Součková coby ministryně především docílila toho, že rozhodnutí o konečné částce, kterou bude muset stát firmě vyplatit, výrazně oddálila. Za každý další den si přitom Diag Human účtuje penále milión korun.
Rozhodčí senát
Součkovou pětkrát vyzval, aby se s firmou Diag Human dohodla na nezávislém znalci, který určí výši škody, jež postupem státu společnosti vznikla. Součková na to nereagovala.
„Ať si rozhodčí senát najde znalce sám, když tvrdí, že firmě vznikla postupem státu škoda. Já si to nemyslím, takže žádného znalce hledat nebudu,“ argumentovala v HN.
Stejný přístup zvolila k žádostem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který Česko hájí v arbitrážích: prostě je ignorovala.
„Dvakrát jsme ji požádali o příslušné materiály, nereagovala,“ potvrdila mluvčí úřadu Izabela Filová.
Veškerou kritiku exministryně Součková odrážela slovy: „Česká republika je v právu a spor, který jsem nastartovala, je možné vyhrát.“
Jak přesně si to představuje, ale v podstatě nikdy neřekla. Včera nezvedala telefon a nereagovala na zaslané zprávy. Obrat v případu, kdy nový ministr Jozef Kubinyi hodlá kauzu co nejrychleji ukončit, tak nemohla komentovat.
Chybovali i jiní
Součková nakonec ztratila v kauze Diag Human podporu i premiéra Špidly, což ostatně nakonec potvrdila i ona sama. Své odvolání dala do souvislosti právě s tímto případem.
Marie Součková však není jediná, kdo rozhodoval za stát tak, že se jeho pozice ve sporu spíš zhoršovala.
Rozhodující chyby se staly už na počátku devadesátých let. Začalo to jedinou větou tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara, který o firmě napsal: „Máme pochybnosti o její serióznosti.“
Proč si to myslel?
Společnost (respektive její předchůdkyně firma Conneco) se nejprve pokusila ze země nezákonně vyvézt tuny látky, z níž lze snadno vyrobit narkotika. Posléze v rozporu s rozhodnutím ministerstva obchodovala s krevní plazmou a byla zapletena do korupčního skandálu v Německu. (Právě kvůli němu Němci vydali na šéfa firmy Josefa Šťávu mezinárodní zatykač.)
Firma Diag Human si ale ministrova slova nenechala líbit a začala se domáhat odškodnění. S argumentem, že přišla o zakázky.
A tehdy stát udělal podle pozdějších analýz hlavní chybu: nedohnal případ před soud a místo toho rozhodl, že se povede neveřejný spor v rozhodčím řízení.
„Bojarův výrok byl možná nešťastný, ale horší chyba byla, že stát nešel do soudního sporu,“ prohlásil před časem místopředseda rozpočtového výboru Vlastimil Tlustý.
Předchůdci Součkové se ještě pokusili dostat případ před soud, ale už bylo pozdě. Rozhodci nakonec konstatovali, že stát firmu poškodil a přiřkli jí předběžně 327 miliónů. Ty už stát loni vyplatil a o dalších miliardách, jež firma požaduje, tribunál rozhodne ještě letos.
SABINA SLONKOVÁ, Hospodářské noviny