Poruchy příjmu potravy, jako je anorexie a bulimie, se nevyskytují jen u dospívajících dívek, ale mohou propuknout i ve vyšším věku, mezi čtyřicátým a padesátým rokem. Britská studie zahrnovala 5300 žen středního věku. Vyplynulo z ní, že tyto poruchy vyvolává šok z rozvodu, těžké zklamání v práci či hluboký zármutek. Každá šestá žena za svého života bojovala s anorexií nebo bulimií a 3,6 procenta žen se s nimi potýkalo v posledním roce.
Soudilo se, že v tomto věku ženy překročily choulostivé období pro vznik poruch příjmu potravy, které se nejčastěji spojují s pubertou. Výzkum však ukázal, jak mohou nečekané a stresující změny vyvolat poruchu příjmu potravy u lidí s biologickými či genetickými předpoklady k této patologii.
Navíc vyšlo najevo, že ženám nad čtyřicet let hrozí vyšší riziko bulimie, jestliže jim v útlém věku chyběla mateřská láska. Naopak dobrý vztah matky s dcerou snižuje riziko vzniku bulimie o 20 procent. Úmrtí jednoho z rodičů v dětství zvyšuje riziko vývoje poruch příjmu potravy dokonce šestinásobně.
Studie University College v Londýně a Icahn School of Medicine v New Yorku je první, která se zabývá touto problematikou u žen mezi čtyřicátým a padesátým rokem života. „Poruchy příjmu potravy mohou být vyvolány sérií traumatických situací a rozvod je nepochybně stresujícím momentem. Ženy o tom často mlčí, protože nevědí, že ve stejné situaci je mnoho jiných. Mnohé ženy, které se zúčastnily této studie, se nám svěřily, že to bylo poprvé, co hovořily o problémech, jež musely překonávat,“ uvádí hlavní autorka studie doktorka Nadia Micaliová.
Britská BBC informovala o případu osmačtyřicetileté Julie Sprinksové, který tuto problematiku názorně ukazuje. „Poprvé jsem trpěla anorexií, když mi bylo čtyřiačtyřicet let. Byl to pro mě šok, věděla jsem, že jím stále méně, ale nikdy mě nenapadlo, že se stanu anorektičkou. Byla jsem nešťastná v práci a měla jsem malou sebeúctu. Měla jsem deprese a zdálo se mi, že nestojí za to, abych jedla. Chtěla jsem odejít ze života,“ uvedla tato žena. Když se zhroutila v zaměstnání, byla převezena do nemocnice a lékaři u ní konstatovali anorexii a deprese a musela se léčit. Její váha byla nebezpečně nízká. Dnes přibrala a uvědomuje si, co se jí stalo.
Jsou poruchy příjmu potravy v dospělém věku skutečně vzácné? „Jsou rozhodně méně časté, v průměru připadají na deset adolescentů s poruchami dvě ženy nad čtyřicet let s chronickou anorexií. Tyto případy jsou četnější než v minulosti, ale to možná souvisí i s větší informovaností,“ uvádí psychiatr Stefano Erzegovesi z Centra pro poruchy příjmu potravy při milánské nemocnici San Raffaele. „Ochoření ve vyšším věku je většinou spojeno se stresujícími událostmi, jako je velké zklamání v lásce, rozvod, smutek či problémy v zaměstnání, ať už jde o propuštění nebo pocit nedocenění. Jde většinou o ženy, které měly v životě už co do činění se skrytou formou poruchy příjmu potravy,“ dodává.
„Poruchy příjmu potravy se projevují ve středně těžké formě a často jsou skryty za zvýšenou tělesnou aktivitou projevující se nejen cvičením, ale třeba také neustálým uklízením v domácnosti. Terapie dospělého je stejná jako u nezletilce, ale léčit dospělého je složitější. Ten často diagnózu nepřijme. Kromě toho dospělé ženy nemají takovou zásobu energie jako dívky a jsou mnohem zranitelnější,“ konstatuje Stefano Erzegovesi.