Seznam reformních přešlapů přináší magazín Zaostřeno na finance, který Český rozhlas 6 připravil společně s deníkem Aktuálně.cz. Pořadem provází Petr Holub. Nejdůležitější reforma loňského roku změnila výplatu sociálních dávek. Začala už v lednu a přinesla úplně nový způsob, jak se státní podpora dostane k lidem, kteří ji potřebují. Dávky sociální péče a dávky určené osobám v hmotné nouzi přestaly vyplácet městské úřady a spolu s dalšími dávkami je nadále rozdělují úřady práce.
Ty si ovšem mohly klást pro výplatu dávek různé podmínky, například požádat příjemce, ať nastoupí na neplacenou veřejnou službu. Další novinkou bylo postupné zavádění s-Karet. Všichni příjemci dávek tak měli dostávat státní podporu pouze prostřednictvím platebních karet České spořitelny. Zmíněné kroky vzbudily podle očekávání řadu připomínek, nejčastějším kritikem byl Václav Krása, prezident Národní rady osob se zdravotním postižením. Český rozhlas 6 se ho tedy zeptal, co reforma vlastně přinesla dobrého.
Václav KRÁSA, prezident Národní rady osob se zdravotním postižením
Já se přiznám, že na celé té reformě nevidím jediný dobrý. Já vám uvedu zase jeden příklad. Příspěvek na mobilitu, dříve příspěvek na provoz motorového vozidla. Právě proto, aby bylo více příjemců, tak byl třeba tento příspěvek přiznán osobám neslyšícím, které ho nikdy nepobíraly, protože oni v zásadě nemají problém s mobilitou a mají průkazku ZTP, která jim umožňuje slevu v hromadné veřejné dopravě. Takže pro ně jaksi ten příspěvek 400 korun nikdy nebyl. Teď je vyplácen i jim. Takže těm nejvíce postiženým se ten příspěvek zkrátil na polovinu a rozdal se lidem, který v zásadě tomu nerozumí.
My jsme proti tomu protestovali, vysvětlovali jsme to, ne, já už to dneska chápu, to, co se odehrává dál s s-Kartou. Prostě byla snaha co nejvíce lidí do toho systému zapojit. A jedině tím, že budou mít nějakou dávku. Další klasická ukázka, příspěvek na nákup schodišťových plošin a tak dále. Ministerstvo myslelo, že nebude poskytován příspěvek, že to bude majetkem státu, tudíž že si to stát objedná a někomu to namontuje.
Říkali jsme, že to je blbost, protože každý schodiště je individuální, že pak nelze to rozmontovat a někomu dát jinému. Když do května, do konce května nebyla ani jedna tahle věc smontována, protože stát zjistil, že narazil na výběrová řízení, tak od prvního prosince je znova přiznán ten příspěvek tak, jako to bylo až do konce roku 2011.
Čili všechny ty kroky, který my jsme říkali, že jsou špatně, tak se dneska ukazuje, že jsou úplně špatně. Další věc, osoby zdravotně znevýhodněné. Tato kategorie byla zrušena pro to, že na to stát vydává příliš mnoho peněz. Ono to tak úplně pravda není. On se platil příspěvek asi pěti tisícům zaměstnanců, další 40 tisíc je zaměstnáno, to jsou osoby třeba s lehkým mentálním postižením. Jenom pro to, že zaměstnavatel na ně uplatní plnění povinného procenta zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Čili on si tím plní tu kvótu. Tato kategorie je zrušena. Tito lidé budou pravděpodobně propuštěni. Takže my teďko rychle se snažíme, aby znova byla zavedena. Prostě my jsme jim to vysvětlovali a nedošli jsme vůbec pochopení. Pro jakoby malou úsporu relativně se propustí deseti tisíce lidí, kteří platí pojištění a byť oni berou málo, tak malou daň, ale minimálně platí pojištění. Čili z toho systému naopak ještě ubude.
To jsou prostě nesystémové kroky, nepromyšlené kroky, které prostě, my jsme jim pořád vysvětlovali, že jsou špatně. Dneska se to všechno ukazuje. Ta reforma byla opravdu, ona to není reforma z gruntu, to jsou pouze jakoby úpravy spíš technokratické. My si dovedeme představit naopak velmi razantní úpravy celého systému, například zavedení pojištění na péči, které v Německu, které by odstranilo neustálé dotační řízení, které eliminuje poskytovatele sociálních služeb. Chybí tady to, co ve vokolních zemích funguje velmi, systém ucelené rehabilitace, kdy je návaznost léčebné péče, rehabilitace, nějaké práce na zkoušku, až znova zapojení plně do života.
To všechno tady tyto věci chybí. O těch se jakoby nemluví a přitom se dělají takové prapodivné kroky. Já myslím, že ti lidé, kteří všechny tyto kroky dělali, tak skutečně nerozuměli sociální politice a dělali spíš kroky technokratické, které možná, že pár milionů ušetřily, ale poškodily celou tu strukturu.
Petr HOLUB, moderátor
Říká Václav Krása, prezident Národní rady osob se zdravotním postižením a kritik sociální reformy. Nutno dodat, že stát ustoupil i dalším jeho výtkám, například zrušil povinnost vybírat dávky pomocí s-Karet. Po intervenci Ústavního soudu byla také zrušena povinnost nastoupit na veřejné práce podle příkazů úřadů práce. K dramatickému konfliktu došlo také ve zdravotnictví, kde do konce roku nebylo jasné, jak budou zdravotní pojišťovny platit nemocnicím.
Konflikt vznikl v rámci úsporného tažení ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven, které chtěly rušit tisíce lůžek v nemocnicích. Postupovaly ovšem podle nejasných kritérií a tím daly postiženým ústavům do ruky silný argument, proč rušení lůžek odmítnout. Pojišťovny sázely na skutečnost, že počátkem letošního roku vyprší pětileté rámcové smlouvy, kterými se pojišťovny nemocnicím zavazují proplatit péči pro všechny pacienty. Nechtěly podepsat další pětiletou smlouvu, pokud nemocnice nepřistoupí na navržené škrty.
Nebylo tedy jasné, koho a za jaké peníze mohou jednotlivé nemocnice po novém roce léčit. Situaci ještě pár dnů před koncem roku popsal místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic Petr Fiala.
Petr FIALA, místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic
Ano, máte pravdu, ta jednání byla vždycky složitá, ale vždycky se jednalo v situaci, kdy stará smlouva dobíhala a navazovala se nová rámcová smlouva. A v letošním roce je to jiné v tom, že už před rokem dostaly všechny nemocnice výpovědi, to znamená, ten smluvní vztah končí výpovědí jedné ze smluvních stran.
A to znamená, že po 31.12. tady neexistuje ani právní důvod k tomu, aby se nějaká stará dobíhající smlouva třeba prodlužovala. Čili tady musí být skutečně navázány nové smlouvy. A co zaslouží pozornosti, je, že ty staré smlouvy byly vypovězeny dokonce i v následné péči, o které se obecně soudí, že je velmi poddimenzovaná. A tam proto nebyl vůbec žádný důvod.
Petr HOLUB, moderátor
Jestli tomu rozumím, tak například v minulém roce jednala nějaká nemocnice s pojišťovnou, nedohodla se na žádné smlouvě do konce roku, ale mohla být placena podle nějakého toho rámcového dokumentu, než se doladily ty detaily na ten nový rok, což je věc, která dnes už nejde. Je to tak?
Petr FIALA, místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic
Je to tak. Tam pravda je, že se vždycky sjednávaly roční cenové dodatky, které se buďto odsouhlasily nebo neodsouhlasily. Ale ta situace dnešní je skutečně jiná, tam přestávají platit pětileté rámcové smlouvy, které jsou pojišťovny ze zákona nuceny uzavírat, aby zajistily pro své pojištěnce řádnou péči. A ty smlouvy prostě přestávají existovat.
Petr HOLUB, moderátor
A ony tedy teď pojišťovny mají nějaký zákonný důvod, proč ty smlouvy vypovědět? Teď už je nikdo k těm smlouvám a k jejich prodlužování nenutí?
Petr FIALA, místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic
Tak faktická situace je k tomu nutí, protože pojišťovny mají ze zákona uzavírat pětileté rámcové smlouvy a ty teďko končí. Čili od 31.12., pokud pojišťovny nebudou mít uzavřeny smlouvy, tak nenaplní literu zákona, nebudou mít o své pojištěnce uzavřenou žádnou řádnou smlouvu na péči. A pak je samozřejmě možná celá řada různých právních výkladů této situace a celá řada možných sporů, kam to povede, ale to je spíš situace na právníky, nikoliv na mě.
Petr HOLUB, moderátor
Dokážete si tedy představit, že pacient bude přivezen do nemocnice a tam řekne, podívejte, my nemáme smlouvu s vaší pojišťovnou, jeďte pryč. To je vlastně něco, čím se občas hrozí a všichni vědí, že to se nemůže stát.
Petr FIALA, místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic
No, to je právě ta otázka na právníky. To moje právní vědomí říká, že samozřejmě takový pacient v akutním případě by neměl být odmítnut, ale když nejsou vyjasněny ani rámcové smlouvy, tak nastupuje potom jakési placení podle obecních cenových ujednání, a to je pro nemocnice tak nevýhodné, že budou stejně tratit. Takže je otázka, jestli, pokud ty smlouvy nebudou uzavřeny, jestli to potom nebude tu nemocnici likvidovat, ale na druhé straně, pokud by pojišťovny neproplatily tu péči jako dosud, tak si myslím, že by se mohlo založit jaksi spoustu právních sporů. A to by mohlo trvat hodně dlouhá léta, kde by se strany prostě soudily o to, co má být zaplaceno a co nemá být zaplaceno.
Tak například, já dám teďkon ten čerstvý příklad z té nedávné doby. Naše nemocnice zachraňovaly v té metylalkoholové aféře spoustu lidí, ošetřily stovky pacientů. A úhrada pojišťoven byla 40 tisíc, ale náklady na vyléčení toho pacienta byla zhruba dvě stě tisíc, ale to ještě se nezapočítává ten norský lék, který stojí sto tisíc. Čili nemocnice dostaly zaplacenou nějakejch, já nevím, patnáct, dvacet procent té péče. Čili to už zakládá samozřejmě jakýsi právní důvod ke sporu.
Petr HOLUB, moderátor
Vysvětluje místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic Petr Fiala. I v tomto případě se obě strany reformního sporu do určité míry dohodly. Pojišťovny nakonec podepsaly rámcové smlouvy na pět let, i když nemocnice jen výjimečně přistoupily na omezení lůžek. Sociálními dávkami a zdravotnictvím však reformy neskončily.
Reformou letošního roku má být zavedení druhého pilíře penzijního pojištění. Lidé dostanou možnost, aby tři procenta ze své hrubé mzdy neodváděly do státního systému penzijního pojištění, ale spolu s dalšími dvěma procenty uložili i soukromých fondů. Tento plán kritizuje významný expert, profesor Vysoké školy finanční a správní Jaroslav Vostatek. Reforma je podle něho zbytečná, protože Nečasova vláda už jednu penzijní udělala.
Jaroslav VOSTATEK, profesor Vysoké školy finanční a správní
Tady je třeba říct, že vláda udělala už vloni tu takzvanou malou důchodovou reformu, kde došlo k dalšímu zvyšování důchodového věku, a to donekonečna vlastně. Donekonečna v tom smyslu, že každým rokem i v příštím tisíciletí se bude prodlužovat, zvyšovat ten důchodový věk o dva měsíce. Tak z odborného hlediska je to možno diskutovat do detailu, ale když to řeknu tak velmi všeobecně, tak je to správné. Ano, jestliže se jaksi prodlužuje lidský věk, tak nemůžeme chtít prostě za nějakých sto let, aby lidé polovinu života pracovali a polovinu života byli v penzi potom.
To je samozřejmě nesmysl. Ale můžeme to udělat tak, nebo vláda to vlastně jakoby udělala tak, že lidé budou v průměru v té penzi, v tom starobním důchodu nějakých dvacet let v budoucnu. A to je rozumný parametr, z kterého se to dá odvíjet. A když se to takhle udělalo, a zdůrazňuji, že tady vládu plně podporuji, i když mohlo by to být sofistikovanější a tak dále, ale to už jsou ty detaily, takže, když už to vláda takhle udělala, tak samozřejmě teď už by měla říct, už jsme to stabilizovali, už tady není problém, že by nebylo v budoucnu někdy na důchody nebo tak kvůli tomu, že obyvatelstvo stárne.
Petr HOLUB, moderátor
Říká profesor Vostatek, kterého se potom Český rozhlas 6 zeptal, co se tedy stane, když se velká reforma, zavádějící druhý pilíř penzijního systému, přece jen od prvního ledna rozjede.
Jaroslav VOSTATEK, profesor Vysoké školy finanční a správní
No, podívejte se, co se dá očekávat, výnosy se očekávat nedají. Může se stát zázrak, může se stát to, že někdo bude mimořádně šikovný, ať už penzijní fond nebo ten jednotlivý investor, ten jednotlivý klient. Čili stát se může všechno z tohohle hlediska, ale je to krajně nejisté. A co je tady jisté? Jisté jsou ty dodatečné náklady, které tato reforma vyvolá ve státním rozpočtu. Ve státním rozpočtu najednou ubydou ty peníze, které půjdou do těch soukromých penzijních fondů a budou se muset něčím nahradit, třeba zvýšením daní, zvýšením DPH, jak to bylo u nás původně koncipováno, anebo podle přání některých expertů by se měly jaksi tyhle ty zvýšené výdaje, řekněme, nebo nedostatečné příjmy nahradit snížením stávajících starobních důchodů.
Čili tohle jsou samozřejmě, obecně řečeno, legitimní úvahy. Ale je to ke škodě ekonomiky v každém případě. Čili můžeme mít různý názor na to, jestli se nemají dnešní důchody třeba snižovat nebo zvyšovat. Anebo jestli se má zvyšovat DPH nebo nemá zvyšovat DPH. Čili na to mohou být různé názory, ale v každém případě, ať už se udělá to, či ono, tak tady bude negativní dopad na ekonomiku. A bavíme se tady o, ne o jednotlivých miliardách korun, bavíme se tady o desítkách miliard ročně. Závisí na tom, kolik lidí tam půjde.
Samozřejmě, pokud by se náhodou stalo a v podstatě tam nikdo nešel, tak se v podstatě nic nestalo, nestane a tak dále. Ale jestliže, kdyby tam šli všichni lidé, co by mohli tam jít, tak pak by šlo o nějakých třicet až třicet pět miliard každý rok. A to je obrovský nápor na hospodářství, zvláště za té situace, která tady je, kdy hospodářství stále klesá díky taky té vládní politice, jaká se dělá. A ta reforma vlastně k tomuhle poklesu přispěje.
Petr HOLUB, moderátor
Není přece jenom možné vést takovou úvahu, že stát vytáhne, řekněme, 35 miliard ročně z ekonomiky, ovšem svěří to soukromým fondům a ty to budou investovat natolik efektivně,že to naopak té ekonomice pomůže?
Jaroslav VOSTATEK, profesor Vysoké školy finanční a správní
No, on ten efekt penzijních fondů nebo prostě toho vysokého zhodnocení, on se může dostavit až za nějakých deset, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát let. Protože teprve potom tady ty lidi budou mít nějaké penze, by měly, ty penze by samozřejmě měly být vyšší než v tom dosavadním systém, vcelku alespoň. Čili ten pozitivní efekt, pokud nějaký vůbec bude, tak bude v daleké budoucnosti. Ale ten negativní dopad na ekonomiku bude okamžitě teď hned. A to může způsobit prostě zaostávání naší republiky za sousedními zeměmi poměrně velkém řádu, ihned, čili tohle je zásadní problém.
A mně teda dost mrzí to, že vláda se do značné míry opírá o to, že se tímto způsobem, tou reformou mají vlastně zvýšit důchody nebo že to má, že ten systém má být výhodný pro ty bohatší. Já nemám nic proti těm bohatším samozřejmě, ale ta výhodnost, ta optická výhodnost pro ty bohatší je dána špatnou konstrukcí našeho dnešního penzijního systému. My prostě máme mimo jiné vysoký výdělkový strop, to znamená strop, do kterého se vybírá pojistné a který se bere v úvahu při výpočtu důchodů, ten strop je dneska na úrovni čtyřnásobku průměrného celostátního výdělku. Ale podle mezinárodních expertů by měl být nanejvýš na úrovni 200% průměrného celostátního výdělku.
Čili kdyby to tak bylo, tak samozřejmě ta reforma nebude jaksi výhodná pro ty bohatší u nás dneska, protože toho efektu by se dosáhlo daleko jednodušším způsobem. Čili, jestliže máme vysoký výdělkový strop, je třeba ho sundat. A já teď neříkám, jak se mají nahradit ušlé příjmy, které prostě utrpí státní rozpočet touto operací, to je samostatná otázka. Já taky nediskutuji, jestli má, nediskutuji problém, jestli má být progresivní zdanění příjmů nebo ne a v jakém rozsahu, jo, čili tohle neřeším. Já jenom říkám, že náš dnešní penzijní systém i bez toho druhého pilíře je velmi špatný.
Petr HOLUB, moderátor
Varuje profesor Jaroslav Vostatek. Osudy dvou loňských reforem a vyhlídky reformy letošní tedy vzbuzují pochybnosti o celém reformním tažení současné vlády v sociální oblasti. Obyvatelé Česka se logicky ptají, jakým směrem reformy míří a komu vlastně přinesou nějaký prospěch. Tak zní jedna z klíčových otázek nastávajícího roku.
Ptát se na ni také bude ve svých příštích vydáních magazín Zaostřeno na finance, na kterém spolupracují Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Techniku dnes měla na starosti Iva Braunerová a od mikrofonu se loučí Petr Holub.