OTÁZKA: Věnujete se vůbec ještě medicíně?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Dá se říct, že ne. Do roku 2000 jsem pracoval v Thomayerově nemocnici na dětské chirurgii, ale byl jsem tam tak trochu nešťastný, protože mi nezbýval skoro žádný čas na sport. Možná jsem si měl vybrat méně intenzivní specializaci… Jenže sportovní medicína, kterou jsem původně chtěl dělat, býval druhoatestační obor a kmeny, jež k ní vedly, se mi moc nelíbily – na ortopedii bylo vždycky hrozně těžké se dostat a interna s pediatrií mě nikdy nezajímaly. Kromě sportovní medicíny by mě bavila i rehabilitace, ale ta měla v té době také špatné kmeny. Chirurgie, z níž jsem nakonec atestoval, znamená velké nasazení a služby – a já si o víkendech ve špitále připadal jako ve vězení. Ta jedna noha trojnožky mi zkrátka pořád scházela. Nicméně když jsem z nemocnice odcházel, neměl jsem vůbec představu, čím si budu vydělávat na chleba; to krystalizovalo dalších pět šest let. Asi tři čtvrtě roku jsem dělal cesťáka s léky, což opravdu nebylo to pravé. Pak jsem si sehnal půlúvazek všeobecného chirurga a tak trochu ortopeda na poliklinice, ale tam to bylo o minimu peněz a žádném profesním růstu. Začínal jsem se však čím dál víc „motat“ kolem cyklistiky a přemýšlet, jestli bych se tím nemohl i živit. Rodina mě se skřípěním zubů v mém „hledání se“ podpořila a nakonec všechno dobře dopadlo. Naštěstí, protože vrátit se do špitálu jsem opravdu nechtěl.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: V čem konkrétně spočívá vaše role poradce amatérských cyklistů?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Často v tom, abych své svěřence spíš brzdil, než povzbuzoval. Zvlášť ty starší, kteří třeba zamlada sportovali, nikdo pobízet nemusí. Většinou si chtějí ještě něco užít, něčeho dosáhnout nebo prostě zhubnout a zlepšit si kondici. Ať tak či onak, mají obrovskou motivaci a klidně by se ztrhali. Cyklistika je krásná, pokud ji začnete dělat na stará kolena, a návyková. Jakmile vám to začne jít a dosáhnete prvních úspěchů, přidáváte si a přidáváte a může se to vymknout vaší kontrole. S obrazem mediálních profi hvězd před očima pak snadno zapomenete na vlastní limity výkonnostní i časové, na práci i rodinu. Tento problém mívají například lidé hodně úspěšní ve své profesi, neboť nic jiného než absolutní úspěch nejsou schopni připustit ani na kole.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Jak takoví lidé snášejí stagnaci, nebo dokonce pokles výkonnosti? Nikdo nemládne a nikdo se také nemůže zlepšovat donekonečna…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Je zajímavé, že první tři roky tréninku se na kole zlepšují všichni bez ohledu na věk. Pokud to hned na počátku s nasazením nepřeženou a „neutaví“ se. Tím složitější je vysvětlit jim, že další vzestup bude spíše pozvolný a nenápadný. Pomáhá najít si alternativní motivace, protože na bedně opravdu nemůže stát každý. V profi i hobby sportu platí, že dokonalý talent má sotva jedno procento sportovců a v cyklistice je navíc velká konkurence. Ne každý však unese, že do toho elitního procenta nepatří.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Jenom talent však asi nestačí…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Každý výkon vychází z hlavy, mysl formuje tělo. Nikoli náhodou jsou základními vlastnostmi šampionů nekonečné sebevědomí a obrovská sebedůvěra. Bez nich je prosazení ve sportu mnohem obtížnější. K úspěchu někdy dokonce pomůže, když je dotyčný malinko omezený, ve smyslu soustředění se na svůj sport. Tito lidé žijí v uzavřeném prostředí, myslí jen na svoji disciplínu a nerozptylují se jinými, nezajímají je ani další stránky života. Mozek jim funguje jako jednoúčelový počítač. O to děsivější je, když skončí, vypadnou do reality a nejsou zajištění.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Jak lze sportovci zvýšit sebevědomí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Sebevědomí nejvíce roste s úspěchy. Mnohdy však stačí, když je člověk schopen uvěřit někomu, kdo říká „jsi dobrý, máš na to“. Tuto úlohu by měl plnit především trenér. U holek v individuálních sportech to většinou funguje výborně. Hodně z nich čerpá motivaci ke zlepšování ze vztahu k trenérovi, vidí v něm autoritu a rády se mu jako „hodné holčičky“ zavděčí. Pro kluky je trenér často rival, v jejich vztahu dominuje vzájemné soutěžení. Naproti tomu dvojice trenér – závodnice jsou vysoce funkční a efektivní a nerozhoduje, jestli ti dva partneři jsou, nebo nejsou. Klidně může jít o otce s dcerou. Vztahy založené na instinktech mají podle mě mnohem větší drajv než ty striktně profesionální postavené na rozumu, ale také některá úskalí. Trenérovi z takové dvojice se málokdy podaří vychovat více než jednu vynikající závodnici. A výsledky sportovkyně, která od svého trenéra odejde, se zřídkakdy zlepší, spíše naopak – jako se to stalo například lyžařce Šárce Záhrobské, jež se dramaticky rozešla se svým otcem-trenérem Petrem Záhrobským.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Kdy jste začínal s cyklistikou?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Ve třiceti. Jako dítě a pak na sportovním gymnáziu jsem osm či devět let závodně plaval, ale v osmnácti jsem musel přestat pro absolutní plavecké vyhoření. Spousta bývalých plavců prý po skončení kariéry do bazénu už nikdy nevleze, osobně si nejdu zaplavat ani v horkém létě. Mezi dvacítkou a třicítkou jsem měl periodu bojových sportů, které byly v 90. letech hodně módní; dělal jsem karate a trochu aikido. To mě však taky přestalo bavit, a když jsem kolem třicítky hledal sport, kterému bych se mohl systematicky věnovat, narazil jsem při plácání se mezi posilovnou a squashem na skupinu cyklistických nadšenců. Zkusil jsem to a ono mi to díky dobrým sportovním základům z dětství a vypěstované odolnosti vůči tréninkové zátěži začalo jít. Mnohem těžší bylo vymyslet, jak srovnat nový koníček se zaměstnáním, i když na dětské chirurgii v Krči jsme byli docela dobrá cyklistická parta. Můj šéf, dnes profesor, tehdy docent Petr Havránek, byl velký fanda horských kol. S kolegy jsme si je tehdy pořizovali všichni (a pochopitelně soutěžili, kdo bude mít lepší) a pak si je brali na kongresy a vyplňovali ježděním čas mezi jednáními.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Od horského kola jste však brzy přešel k silničnímu. Proč?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
V první závodní sezóně jsem si ověřil, že mi to na horském kole nejde tak, jak jsem si představoval. Problémem nebyla ani tak silová náročnost jízdy, jako spíš technika a hlavně potíže s očima. V proměnlivém světle nebo při jízdě lesem, kde sluneční paprsky pableskují skrze listí stromů, jsem nic neviděl. Byl jsem víc na zemi než na kole, z každého většího závodu jsem se vracel odřený a ani výši škody na materiálovém vybavení (obvykle kolem 1500 korun) jsem neshledával trvale tolerovatelnou. Co se týče techniky jízdy na silničním kole, ne že bych byl v tomto směru dokonalý, ale třeba ve sjezdech patřím ve své věkové kategorii už starších pánů k těm šikovnějším. Osvojit si techniku jízdy na silnici je pro amatéra určitě snazší než zvládnout jízdu v terénu. Na silnici je i více závodů, vyjde to levněji a po sezóně nemusíte stroj odepsat. A i když horské kolo mám, tak spíš na posezónní, odpočinkové ježdění.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Jak dlouho trvá amatérská závodní sezóna?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Začíná se zpravidla hned první či druhý dubnový týden, i když podle mě je to zbytečně brzy. Musím ovšem přiznat, že právě dubnové závody patří po zimní pauze k nejoblíbenějším. Zato v září, říjnu jsou už všichni utahaní a moc velkou chuť do závodění nemají. Poslední závody před letní přestávkou bývají v půlce července a podzimní část zahajuje poslední týden v srpnu. Letní pauza není daná ani tak snahou vyhnout se ježdění ve vysokých teplotách, protože na to si jednak člověk zvykne, jednak největší vedra stejně bývají v květnu, jako spíše koloběhem života a dovolených. Rodiny si žádají své… Častou nepříjemností je červencový dozvuk medardovských monzunů, kdy prší a je dvanáct stupňů. Někdo to má rád, ale já jsem spíš sluneční letec.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Co vám účast na amatérských závodech dává?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Nemám minulost závodního cyklisty, takže účast na závodech mi přináší zkušenosti nezbytné pro práci konzultanta amatérských cyklistů a zároveň mě dělá „čitelnějším“ pro okolí. Všichni mě tam mohou na vlastní oči vidět, zjistí, jak jezdím, a zároveň si ověří, že se mi daří kloubit ježdění na kole s prací a rodinným životem, protože kolo a rodina jsou pro řadu nadšených cyklistů dva těžko slučitelné světy. Práci si kvůli kolu troufne šidit málokdo, a tak to odnáší ti nejbližší.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Kterého výsledku si ceníte nejvíc?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Mediálně nejblýskavější se sice jeví 5. místo na mistrovství světa lékařů a farmaceutů v individuální časovce z roku 2007, ale já sám za nejpovedenější sezóny pokládám ty, v nichž jsem se dostal do první desítky celkového pořadí naší amatérské ligy a na „bednu“ ve své věkové kategorii; pokud si dobře vzpomínám, byl jsem dvakrát třetí.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Které domácí amatérské závody patří k nejprestižnějším?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Neoficiálním mistrovstvím českých cyklistů-amatérů v kategorii maratonů (200–250 km kopcovitým terénem – pozn. red.) je Král Šumavy, který se však letos bohužel buď nebude konat vůbec, nebo jen jako nesoutěžní vyjížďka. Důvody jsou dva. Jednak policie poslední dobou při povolování výjimky z užívání komunikace, bez níž se při pořádání cyklistického závodu na silnici neobejdete, důsledně požaduje buď jednosměrnou uzavírku, nebo aspoň pořadatelské zajištění všech vjezdů a výjezdů na komunikaci. Obě řešení jsou finančně nesmírně náročná a několikanásobně prodražují startovné nebo neúměrně zvyšují nároky na sponzory. Druhým důvodem je, že zrovna v jižních Čechách loni při závodu Českého poháru došlo k mediálně propírané, ale z hlediska zdravotních následků nijak vážné nehodě – střetu skupiny cyklistů s motorkářem. Záznam z motorkářovy kamery později jasně prokázal zavinění cyklistů a velký humbuk kolem celé události vyústil v ještě striktnější postoj jihočeské policie ke konání cyklozávodů v regionu, což dopadlo i na Krále Šumavy.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Co vlastně obnáší být amatérským cyklistou? Každodenní tréninky za každého počasí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Amatérští cyklisté, zvláště ve věkové kategorii čtyřicet plus, jsou v přístupu k tréninku mnohdy větší profíci než opravdoví profesionální jezdci, protože berou svůj sport nesmírně vážně. Ti nejlepší každý rok najezdí mezi 17 a 25 tisíci kilometry a stráví na kole kolem tisíce hodin. Prakticky neznají nic než kolo a práci, rodina je moc nevidí. Cyklistice obětují čas i peníze a spousta mladých profesionálů by se od nich mohla učit.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Jsou mezi špičkovými amatérskými cyklisty i nějací lékaři nebo farmaceuti?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Není jich moc, ale občas na tu širší špičku někdo aspiruje. Kolega kardiolog Přemek Šváb, který se poprvé výrazně prezentoval právě na oborovém mistrovství světa v roce 2007, se do toho od té doby výrazně obul a do nejlepší české desítky ve své věkové kategorii určitě patří. Mezi svými svěřenci mám jednoho primáře chirurgického oddělení, ale v zásadě časová náročnost cyklistiky a časová náročnost lékařského povolání brání většímu prosazení profesních kolegů mezi nejlepší amatérské jezdce.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Kolik stálo nejdražší kolo, jaké jste si kdy koupil?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Všechna moje kola patří řekněme do střední třídy a stojí kolem sedmdesáti tisíc korun. Provozuschopná kola mám celkem čtyři, z toho dvě silniční, jedno horské a časovkářský speciál. Všechna „bydlí“ na půdě patřící k půdní vestavbě, kterou v Terezíně obývá moje rodina.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: V okolí Terezína, v Českém středohoří, musí být krásné terény pro cyklisty, kteří se nebojí kopců…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Jako rodák z Prahy jsem cyklistický život začínal na Černém Mostě, kde je úplná rovina a navíc tam hrozně fouká. Všechny trasy tam vedou východozápadním směrem, rovnoběžně s Labem. Zvlášť na jaře, kdy na tom člověk ještě není moc dobře s formou, jste za půldruhé hodiny v Nymburce a pak se tři hodiny vracíte proti větru. Vždycky říkám, že kopec není to nejhorší, co může cyklistu potkat, protože každý kopec jednou skončí; zato vítr, ten neskončí nikdy. Tohle a absence kopců byl jeden z mých důvodů ke stěhování do Terezína. Terény v Českém středohoří jsou moje nejoblíbenější nejen proto, že nejsem moc cestovatelský typ a nerad se vydávám s kolem někam dál. Kolem Terezína a Litoměřic je nepřeberně tras a Terezín leží ve 150 metrech nad mořem, takže mám poměrně zaručené, že domů z vyjížďky se budu vracet z kopce. Vracet se do kopce totiž není nic příjemného. Mám to vyzkoušené z Krkonoš, kde s rodinou bydlíváme na Zadních Rennerových boudách. Za pětadvacet minut odtud sjedu do Vrchlabí, a zpátky se hrabu hodinu.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Dovolenou trávíte také na kole?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Vlastně ano, moře nás neláká, protože já se nekoupu a ženě horko nedělá dobře. Takže v létě jezdíváme do těch Krkonoš a na jaře polykat kilometry na Mallorku. Žena dříve jezdila se mnou, ale co je na světě náš Jeník, jezdím sám, protože podle zákona schválnosti by před odjezdem určitě onemocněl.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Syn už jezdí na kole, bude z něj cyklista?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Jeníkovi jsou čtyři roky a samozřejmě už na kole jezdí, zrovna nedávno jsme dali pryč přídatná kolečka. Ale nerad bych, aby z něj byl cyklista. Jednak mi připadá, že tento sport nemá v České republice dostatečné zázemí, jednak si myslím, že mladé zrovna nevychovává. Nerad bych se někoho dotknul, a tak to řeknu slovy jednoho svého známého: Vrcholový sportovec není nic, co by člověk chtěl mít doma. Tito lidé válcují ostatní extrémní sebestředností nutnou pro to, aby ve svém oboru něčeho dosáhli. Na vrcholovém sportu obecně není nic hezkého. Chytíte tam móresy, které bych u vlastního dítěte viděl nerad. Proto taky netrénuji děti ani profesionály, ale lidi, kteří se snaží normálně fungovat v práci a doma, a přitom chtějí být dobří ve svém koníčku.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Vaše výhrady vůči profesionálnímu sportu nelze přeslechnout. Cyklistika navíc patří mezi odvětví silně poznamenaná dopingem…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Říká se, že v Itálii se dvě třetiny erytropoetinu nespotřebují k medicínským účelům, ale jsou zneužity profesionálními i amatérskými cyklisty ke zvyšování výkonnosti. Mluví se také o tom, že cyklistika doping potřebuje vzhledem k velkým tlakům sponzorů na výsledky. Ale jsem přesvědčen, že nejvíc na sebe tlačí sami sportovci, protože se chtějí v tom cirkusu slávy a peněz udržet a dostat se v něm na nejlepší místa. Z debat o legalizaci dopingu se vytrácí zdravotní hledisko a argumentuje se tím, že dopovat je nefér. Ovšem nejsem si jist, že doping (ve smyslu užívání medicínských prostředků s negativními vedlejšími účinky na zdraví) by se měl zakazovat proto, že je nefér. Je totiž stejně fér jako cokoli, co se dá koupit. Tu možnost mají všichni, záleží jen na tom, co a kolik si za své peníze mohou dovolit. Každý se může rozhodnout, jestli mu peníze a úspěchy stojí za poškozené zdraví. Další věc je, že uprostřed uzavřené komunity, kterou svět vrcholového sportu je, se doping nepovažuje za nic špatného. Takže opravdu nefér je, když na sebe soupeřící týmy nebo cyklistické stáje navzájem posílají antidopingové komisaře v naději, že pozitivní výsledky testů a následná medializace a bulvarizace případu odlákají konkurenci sponzory. Takové aféry však boji s dopingem opravdu nepomáhají. Cyklisti berou možné přistižení jako jedno z profesních rizik a dopují vesele dál, protože se to tak dělá od začátku. V cyklistice se vždycky dopovalo o sto šest, sem tam na to někdo umřel, a nikdo to neřešil. Nechci se dopingu zastávat, ale cyklisté udělali taktickou chybu, že v určité chvíli v rámci konkurenčních hrátek pustili do svého sportu antidopingové komisaře. V některých jiných sportech, třeba v tenisu, se přitom dopuje mnohem víc, ale skoro se o tom neví. Stačí však porovnat starší fotky některých špičkových hráček s tím, jak vypadají teď, a hned je jasné, že to nemůže být pouze výsledek tréninku.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Který typ dopingu je v cyklistice nejefektivnější?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Právě krevní doping, protože přenos kyslíku je v tomto sportu alfa a omega. Stimulanty, které „frčely“ dřív, už nikoho moc neberou. Ani anabolika nejsou pro cyklisty tou nejzásadnější metodou, protože v cyklistice se všechno točí ne kolem nárůstu svalové hmoty, ale kolem svalové regenerace. Dlouhodobá aerobní zátěž totiž výrazně snižuje hladinu testosteronu, a regenerace je pak pomalejší. Proto se dá spekulovat, že bez dopingu by nebylo dlouhých etapových závodů, jako je Tour de France nebo Giro d’Italia.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Obraťme list… Získal jste pro cyklistiku i svoji ženu?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Manželka zkoušela jezdit poté, co jsme se poznali, ale moc ji to nechytlo. Já sice kolu v té době naprosto propadl, ale nenutil jsem ji. Nebyli jsme dvojice, kdy ona se skřípěním zubů jede třicet metrů za ním a v duchu si slibuje: Počkej, po svatbě ti to vrátím. Řekl bych, že ženy to mají na kole mnohem těžší než my chlapi. Málokteré to rovnou jde, protože jí chybí buď síla, nebo správné páky, nebo ta správná reakce na zátěž… těžko říct. Ze všech sportů jsou snad největší rozdíly ve výkonnosti mužů a žen právě v cyklistice. Špičkové profesionálky mají zhruba tutéž výkonnost a jezdí přibližně stejně náročné závody jako my, čtyřicetiletí hobbíci. Zatímco v některých sportech se ženy téměř vyrovnají mužům (například v plavání nás holky v pubertě s přehledem porážely), v cyklistice jsou vždycky o 30 až 40 procent horší. A jestli je to v pákách, metabolismu nebo stavbě těla, bůhví. Nejlepších výsledků zpravidla dosahují holky s úzkou pánví, chlapeckou stavbou kyčlí a s dlouhýma nohama. Ženský zadek, jakkoli vysportovaný a svalnatý, je na kole handicap. Proto se holky na kole trápí, a když jedou s partnerem, ten jim i bez tréninku vždycky ujede. Vůči ženám je to veliká nespravedlnost.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Od loňského podzimu jezdíte na koni…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Ke koním mě přivedla manželka, ta našla cestu do jízdárny jako první. A tady určitě nehrozí, že by za mnou začala zaostávat. Ženy jsou k jízdě na koni určitě uzpůsobené lépe než muži – jsou lehčí, snáze udržují rovnováhu a mají mnohem větší cit pro rytmus, což souvisí i s jistou podobností jízdy na koni s tancem.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Co vás v úplných začátcích ježdění na koni nejvíc překvapilo?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Protože jsem už dlouho nic nezkoušel úplně od začátku, tak asi to, jaké je člověk jelito a jak není schopen napoprvé pochopit, co je mu vysvětlováno, natož to udělat. Karate šlo postupně samo, plavání je na učení těžké, nicméně dá se zvládnout, ale ten kůň… Už jen naučit se na něm správně sedět a trefit se do rytmu pohybu… Uvědomil jsem si, že mí svěřenci z kurzů plavání, kde občas vypomáhám jako pomocný trenér, jsou na tom stejně jako já na koni, a ochotněji teď chápu, když jim něco nejde hned.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Co víc huntuje tělo – jízda na kole, nebo jízda na koni?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Záleží na tom, jak často spadnete. Kůň je krásný a jízda na něm zdravější, na druhou stranu pády z něj bývají těžší, protože padáte z větší výšky a občas v nízké, nebo dokonce nulové rychlosti. Naopak pád na kole ve vyšší rychlosti, pokud při něm do něčeho nenarazíte, končívá s mírnějšími následky, protože se můžete kutálet. Řada mých klientů doplatila zlomeninami krčku a dalšími frakturami právě na to, že na kole dostali smyk v malé rychlosti, a nemohli se kutálet. Nehledě na to, že při pádu vás kůň často zalehne. Na internetu jsem navíc objevil statistiky, podle nichž připadá velké procento ošetření na zranění způsobená člověku koněm až na zemi, po dopadu, protože kůň je velký plašan. A pádů z kola je také celkově méně než pádů z koně.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: A srovnání fyzické náročnosti jízdy na kole a na koni dopadne jak?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Na koni je to fyzicky nesrovnatelně snazší, tepovka se mi nepřehoupne přes stovku, zatímco na kole mám při tréninku kolem 135 tepů za minutu. Z jízdárny však odcházím mnohem vyčerpanější psychicky, protože se musím pořád na něco soustředit.
3.7.2012 16:59:39
OTÁZKA: Jak dlouho ještě plánujete výkonnostně jezdit na kole?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Ondřej Vojtěchovský
Do padesáti, ale neptejte se mě, co budu dělat potom. Možná jezdit na koni, možná něco jiného. Nechávám tomu volný průběh.
3.7.2012 16:59:39