* Odkdy systém Home Monitoring mohou využívat i pacienti v ČR?
V této chvíli již nejméně pět let, ale je třeba říct, že velký rozmach přístrojů s možností telemetrického sledování nastal až v posledních dvou třech letech. První byly tzv. implantabilní kardiovertery-defibrilátory, dnes je možné implantovat pacientovi i běžný kardiostimulátor s pokročilým systémem dálkového sledování.
* A odkdy je dáváte pacientům tady, v českobudějovické nemocnici?
Naše arytmologické a kardiostimulační centrum je relativně mladé. Komplexní činnost jsme zahájili v roce 2008 a hned v prvním roce jsme se stali třetím největším pracovištěm svého druhu v republice, v závěsu za dvěma pražskými centry. Toto místo hájíme i letos. Sledujeme přes 160 pacientů s implantabilními kardiovertery-defibrilátory (ICD) s funkcí Home Monitoring. Letos v lednu byl na český trh uveden první a prozatím jediný kardiostimulátor firmy Biotronik, který umožňuje plně funkční „kontrolu na dálku“ právě díky systému Home Monitoring. Stimulátor se jmenuje Evia a je k dispozici ve všech potřebných verzích. Od počátku roku tak můžeme dálkově sledovat na 130 nositelů tohoto kardiostimulátoru.
* Jak jsou pacientům implantovány?
Implantace probíhá v místním znecitlivění na operačním sále. Operatér nejprve zjedná přístup do podklíčkové žíly, ať již punkcí, nebo preparací drobné žíly, která do této cílové žíly ústí. Pak se touto žilou zavádí jedna, dvě nebo někdy i tři elektrody k cílovým místům v srdci. Většinou se používají elektrody s tzv. aktivní fixací, kdy je po dosažení cílového místa z elektrody vyšroubována malá spirála, která se zevnitř zavrtá do srdečního svalu.
Poté operatér vytvoří v podkoží malou kapsičku, do níž se kardiostimulátor nebo ICD přístroj spolu s připojenými elektrodami zanoří, a sešije podkoží a kůži. Zavedení jednoduchých přístrojů zkušenému týmu nezabere víc než 30–40 minut, implantace složitějších přístrojů pro srdeční resynchronizační léčbu srdečního selhání může trvat od 60 do 120 minut. Proto doporučujeme pacientům podstupovat tuto operaci pouze ve vysoce specializovaných centrech, kde operace probíhají rychle a s vysokou úspěšností.
* Při telemetrickém sledování má u sebe pacient tzv. pacientskou jednotku a implantát z pacientova těla vysílá signály – informace, z nichž je zřejmé, zda je v pořádku, nebo zda potřebuje pomoc. Může se pacient pohybovat bez omezení, nebo musí být v dosahu nějakého speciálního přístroje?
Může se pohybovat bez omezení. Implantované přístroje nastavujeme tak, že komunikace mezi implantátem a pacientskou jednotkou, kterou doporučujeme umísťovat v místě dobrého GSM signálu např. na noční stolek v ložnici, probíhá časně ráno, kdy pacient ještě spí. Hlášení, která znamenají potenciálně život ohrožující stavy, jsou do přístroje přenesena ihned, jakmile se pacient ocitne v dosahu pacientské jednotky.
* Má tento systém „pouze“ význam monitorovací, nebo pacientovi může přinášet i faktické zlepšování stavu?
Hlavní výhoda těchto systémů tkví v tom, že případnou poruchu kardiostimulátoru nebo ICD lékař zjistí prakticky ihned. Může telefonicky pacienta kontaktovat, aby se ke kontrole do ambulance dostavil dříve, než bylo plánováno. To je ten okamžik, kdy systém dálkového sledování může i zachraňovat životy. Je prokázáno, že pacienti s implantáty vybavenými touto funkcí nemusejí navštěvovat specializovaná centra tak často a že telemetrická kontrola je bezpečná a významně zkracuje interval od výskytu problému k jeho řešení.
* Mohou být používány i pro děti?
V principu není problém použít implantát s telemetrickou funkcí i u dětí.
* Bezpečnost a účinnost systému je bezesporu přínosem pro pacienty a usnadňuje práci lékařům. Jak se tento systém léčby odráží v ekonomické stránce, je i tady výhodnější?
V našem kardiocentru již třetím rokem probíhá studie, která by měla ukázat ekonomickou výhodnost tohoto řešení – tj. telemetrického sledování systémem Home Monitoring – v dlouhodobém aspektu. Ekonomická realita v úhradě lékařské péče v ČR je totiž diametrálně odlišná od zdravotnických systémů v zahraničí, takže výsledky studií publikovaných v zahraničí nejsou volně přenositelné. Například jen cena hodiny práce lékaře je na západ od našich hranic ve srovnání s ČR mnohonásobně vyšší, takže se tam systém Home Monitoringu pojišťovně vyplatí. V Německu je již plně proplácen zdravotními pojišťovnami.
* Vše se vyvíjí a pokrok se samozřejmě nevyhýbá ani novinkám. Ukazuje se něco nového také v léčbě pomocí sledování srdeční akce na dálku?
Je to tak, telemedicína nebo chcete-li telekardiologie se brzy stane pojmem běžně skloňovaným v učebnicích. Systém Home Monitoring se stále vyvíjí a technologicky je firma oproti konkurenci několik let dopředu. Máme již systém III. generace, který podstatně zrychlil a zefektivnil především naši práci při procházení záplavy hlášení z jednotlivých přístrojů.
* Asi nemůžeme vycházet jen z cen „krabiček“, které jsou pacientům voperovány, ale významná je i cena monitorovací jednotky – ne každý na to má. Máte představu, jak by toto mělo fungovat?
Pro implantaci kardiostimulátorů a kardioverterůdefibrilátorů existují přísná indikační kritéria. Léčba je ekonomicky nesmírně náročná a každé kardiocentrum smí naimplantovat ročně jen předem daný počet těchto přístrojů. Systém Home Monitoring však zdravotní pojišťovny nehradí. Pro představu, cena jedné monitorovací jednotky činí zhruba 10 000 korun a měsíc provozu jedné jednotky představuje dalších 300 korun, což je úhrada za datové přenosy operátorovi.
To samozřejmě nemluvím o ceně za provoz systému, jehož centrála pro celý svět se nachází v Berlíně, ani o pořizovacích nákladech na hardware či vývoj. Do budoucna se počítá s tím, že by se telemetrická kontrola mohla stát lékařským výkonem. Zda ale bude hrazena z veřejného zdravotního pojištění, či se stane součástí připojištění nebo přímé úhrady pacienta, stejně jako doplatek za přístroj s touto funkcí, není dosud známo.
Pomoc srdci
Kardiostimulátor má – řečeno jednoduše – podněcovat elektrickými impulzy srdeční svalovinu k mechanickým stahům. Dostávají ho pacienti trpící poruchou vzniku nebo šíření vlastního elektrického impulzu v srdci. Implantabilní kardioverter-defibrilátor (IC D) „umí“ kromě toho srdci dodat i vysokovoltážní terapii (defibrilaci), která léčí život ohrožující poruchy rytmu. Nejsložitější IC D přístroje slouží k léčbě chronického srdečního selhání, kdy časovanými stimuly dojde k synchronizaci srdečního stahu a zlepšení čerpací funkce srdce, a tím i k úlevě od symptomů srdečního selhání. Léčba významně snižuje úmrtnost kardiovaskulárně nemocných pacientů.