Přislíbené více než dvě miliardy korun na oddlužení nemocnic mají ke skutečné stabilizaci resortu asi tak daleko jako snaha ucpat děravou hráz blátem. Splácet část starých dluhů v době, kdy zdravotnictví vesele produkuje dluhy nové, je nekonečným příběhem, točením se v kruhu.
I při vědomí, že lidské zdraví je přece jen speciální „statek“, je to, co se odehrává v českém zdravotnictví, nepřípustným plýtváním.
Nynější záchranná operace není první, a nezmění-li se nic, nebude ani poslední. Pak nezbude než spoléhat, že každý další ministr financí bude mimořádně talentovaný, a bude vědět, kde nalézt další miliardy na opakovaně se hroutící nemocnice.
Kraje mají svou část pravdy, když požadují po vládě, aby situaci v nemocnicích, které byly na kraje převedeny, brala vážně a řešila ji. Heslo „ať dluhy platí ten, kdo je udělal, tedy stát“, je ale příliš velkou zkratkou.
Ze zdravotnického rozpočtu si dosud rádi a různými způsoby „přilepšovali“ všichni zúčastnění. Od lékařů po pacienty, od farmaceutických firem, zdravotních pojišťoven po nemocniční manažery.
Stát - přesněji všechny dosavadní vlády - jsou vinny tím, že nedokázaly vytvořit takový systém plateb a vazeb, který by tomu účinně bránil.
Taková opatření jsou krajně nepopulární. Je ostatně dobře vidět, jak tytéž kraje, které vládu obecně vyzývají k radikálnímu řešení, svou radikálnost často ztrácejí tváří v tvář odporu vlastních občanů, nemocnic a ostatních zúčastněných. Ti všichni - logicky - obhajují své zájmy.
A protože lidské zdraví je zvláštní kategorie a v myslích většiny lidí stále straší mýtus „bezplatnosti“, jde o silnou lobby. Tak silnou, že si každá vláda - ústřední i „krajská“ - dobře rozmyslí jít s ní do střetu. Čistě pragmaticky, na zrušení nemocnic(e) se dají prohrát volby.
Oznámené vytvoření koaliční komise, kde mají mít své zástupce i hejtmani, má tak dva důvody. K tomu, aby se zdravotnictví přestalo potácet od krize ke krizi je třeba širšího konsensu po lince vláda - kraje. To je ten ušlechtilejší důvod.
Ten méně ušlechtilý je, že jde o pokus, jak „namočit“ co nejvíc lidí a zmírnit tak dopady na popularitu ČSSD, která zrovna obsazuje Ministerstvo zdravotnictví. Na druhou stranu, obdobné „krytí“ se může hodit i hejtmanům.
Patricie Polanská, Hospodářské noviny, 22.10.2003