Vědci by si přáli zkoumat centrální nervové orgány géniů, dyslektiků nebo mužů a žen s jinou sexuální orientací
Vědci v Austrálii začali vytvářet unikátní mozkobanku. Tisíce Australanů se proto podle agentur hlásí, aby svůj mozek věnovaly instituci, která může vnést světlo do mnoha lidských i medicínských problémů. Nejnověji svůj mozek věnoval proslulý Gladiátor, herec Russel Crowe. Potřebovali by i naši výzkumníci podobnou mozkobanku? A našlo by se u nás dost ochotných dárců?
Výzkum mozku může přinést spásu lidem ohroženým různými nemocemi - od maniodeprese a schizofrenie až třeba po Alzheimerovu a Parkinsonovu nemoc, může třeba navždy vymýtit migrénu nebo lidstvo zbavit psychopatů. Byl by zájem shromáždit dostatek mozků pro takový výzkum i u nás? Na to nemají české kapacity v oboru stejný názor.
Profesorka Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny, se výzkumem mozku zabývá již řadu let. “ U nás žádné takové banky nemáme a ani nevidím důvod, proč bychom je mít měli,“ řekla. Spíš prý by bylo užitečné mít buněčné banky. “ Mozkobanky budují v Austrálii za účelem srovnávání různých mozků různých lidí a já nevidím důvod ani smysl něco podobného budovat u nás,“ dodala.
Opačné stanovisko však zastává primář oddělení patologie krčské Thomayerovy nemocnice František Koukolík. “ Myslím, že bychom takovou banku velmi potřebovali, jen na ni nemáme peníze,“ řekl. Podle tohoto předního odborníka na výzkum mozku je však název mozková banka velmi širokým pojmem. “ Velmi záleží na tom, co do ní chceme ukládat. Zda mozky lidí, kteří zemřeli na nějakou chorobu, nebo mozky zdravých lidí. V tom je rozdíl,“ vysvětlil primář Koukolík.
Je přesvědčen, že by u nás specializované mozkové banky být měly už proto, aby byla možná směna a vědecká výměna s jinými bankami ve světě. “ Jsme malý národ, takže nabídka nebude velká, ale znamenalo by to přispět k problematice ve světě i poslat tam naše mladé lidi, aby se něčemu naučili, aby něco viděli,“ předkládá svou vizi Koukolík. Dá se při zkoumání mozků v těchto mozkobankách přijít na kloub některým nemocem? “ To je, doslova bych řekl, základní předpoklad,“ potvrdil Koukolík. Podle něj je ovšem důležité rozlišovat. Existuje mozková banka na mozky lidí, kteří zemřeli Alzheimerovou chorobou, mozková banka na výzkum schizofrenie a tak dále. V tomto směru jsou desítky možností. “ Podle mého názoru by měla například existovat mozková banka lidí postižených maniodepresivní psychózou, schizofrenií, ale i banka pro mozky gayů nebo žen s lesbickou orientací, pokud by chtěli do této banky dávat své mozky dobrovolně. Protože například u lesbiček nikdo neví, jak vypadá výstavba jejich “ sexuálního mozku“, u gayů se to jen tuší, nadto velmi sporně. Stejné otazníky jsou kolem mikroskopické výstavby mozku pri mnoha jiných poruchách včetně dyslexie“. Je vidět, že primář Koukolík narazil na téma, které je předmětem celosvětové diskuse odborníků.
Podobně smýšlí i profesor Václav Mandys z Ústavu patologie při Fakultní nemocnici Královské Vinohrady: “ Existují důvody vědecké, při kterých se bude například zkoumat, jestli lidé s různým IQ mají zvláštní spoje mozkové tkáně, zda geniální lidé jich mají víc a tak podobně.“ Pokud jde o nabídku mozků, Koukolík by doporučoval velkou citlivost.
Řada lidí k tomu jistě bude mít odpor. Je velmi důležité stavět případné mozkobanky na dobrovolnosti. “ Nutné ale jsou, zejména k pochopení, co se v lidech děje,“ trvá na svém Koukolík.
Dana Machurková, Marta Pawlicová, Večerník Praha, 19.4.2002