Pokud ovšem rušení způsobí, že nebude kam pacienty uložit, určitě to vzbudí nevoli. Protože je situace případ od případu jiná, těžko lze ministerstvo zdravotnictví či VZP chválit nebo kritizovat.
Lepší bude se zeptat: Jsme stále zdravější a lékařské zákroky jsou stále šetrnější, takže není třeba dlouhé hospitalizace? Anebo stojí za redukcí lůžek redukce péče, neboť se nedostává peněz, dejme tomu proto, že je někdo rozkradl?
Jsouli lidé z rušení lůžek nervózní, je to hlavně proto, že nevěří v poctivé úmysly kompetentních politiků a úředníků. Krize důvěry vede k podezření, že se na občanovi šetří, aby se ušetřenými penězi mohlo cíleně plýtvat.
VZP například zcela prohospodařila důvěru v její poctivé hospodaření poté, co se veřejnost podrobně obeznámila s kauzou IZIP. Vedení pojišťovny, která vyšla vstříc vadnému podnikatelskému záměru politiků, už sotva někdo uvěří, že u smluv s nemocnicemi hájí zájem pacientů.
Podobně se valné důvěře netěší ani ministerstvo zdravotnictví, a to kvůli snaze předělat veřejné zdravotnictví na zdravotnický byznys.
Reformuje-li se cosi, pak obecně zpravidla k horšímu. Vinou reforem zdražuje, co bylo levné, zpoplatňuje se, co bylo zdarma, aby kolabovalo, co bylo před reformou funkční.
Výzvou dne je zreformovat do původního stavu vše, co bylo reformami deformováno. To si ale žádá zásadní reformu politického systému.
Spíš než akutní lůžka je aktuální rušit politikům koryta.