* Co byste řekla o svém pracovišti jako vrchní sestra Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN, Praha?
Po spojení III. a IV. dětské kliniky jsme se v roce 1996 přestěhovali do nově rekonstruovaného pavilonu a dnes máme pro nemocné děti to nejmodernější zařízení. Budova je starší, ale díky úpravám i naší vlastní práci - na části výzdoby prostor kliniky se podílely vlastním přispěním i sestry - vzniklo důstojné prostředí pro naše dětské pacienty a jejich rodiče. Snažíme se samozřejmě věci dál vylepšovat, a s podporou sponzorů se nám to daří. Jen v posledním roce nám pomohlo občanské sdružení Život dětem šesti a půl milionem korun na modernizaci monitorovacího zařízení oddělení JIRP. Kliniku podporuje nadační fond profesora Švejcara, který i na sklonku života měl o pediatrii a dění na klinice zájem.
* Občas říkáme, že děti jsou to nejcennější, co máme. Ale opravdu se chováme tak, aby děti od nás dostaly to nejlepší, co jim můžeme dát? Jací jsou vlastně dnešní rodiče?
Dnes je opravdu nepřeberné množství informací, stačí se podívat na internet. Ale informace jsou nejednotné, rozházené, nezískáte z nich ucelený pohled na to, co důležité je a co není. Dříve zkušenosti získané generacemi přecházely z matky na dceru. Tyto návody se třídily podle nových poznatků a podle zdravého rozumu. To bránilo jak nedostatečné, tak i přehnané péči, s obojí se dnes často setkáváme. Pro dítě je cenné, když je rodina s ním i během nemoci a podporuje jeho uzdravení. Díky tomu se maminky učí, jak pečovat o nemocné dítě, a pak doma nemoc lépe zvládají - navíc i proto, že dítě se v domácím prostředí uzdravuje lépe. My samozřejmě hospitalizujeme s nemocným dítětem i rodiče - matku nebo otce. Je však nutná velká tolerance, protože rodič s dítětem není na pokoji sám, prostory jsou omezeny, pacienti s akutním onemocněním potřebují pro svou léčbu klid. Udržet dítě v nutném klidu dává rodičům někdy hodně práce. Jsou tu i další nešvary. Je samozřejmé, že v nemoci dítěte je rozumné a správné obrátit se na odborníky. Ale někdy mám pocit, že rodiče děti k hospitalizaci předávají až příliš ochotně, jako by se chtěli zbavit odpovědnosti. Nesouhlasím také s předčasným mateřstvím nedozrálých děvčat, ale ani se senzačním těhotenstvím starších žen. Chceme-li dávat dětem, co skutečně potřebují, myslím, že má žena rodit a starat se o dítě v optimálním věku. Existují ženské a mateřské instinkty, které matce napoví, co její dítě potřebuje. Čím jsou matky ale starší, je jejich strach o dítě větší a jejich pečlivost je až úzkostná. Nelíbí se mi ani prosazování porodů doma. V dnešní době dokáží porodnice vytvořit pro rodící ženu komfortní prostředí, včetně přístupu personálu, kdy je rodička opravdu na prvním místě. Hlavně však mohou garantovat i její bezpečnost, a to i v případech, kdy se původně fyziologický průběh porodu náhle změní. Myslím, že počet porodů doma není ukazatelem moderních trendů. Kolegyně z tzv. vyspělých států nám spíše závidí vysoké procento porodů na odborných pracovištích.
* Jste vrchní sestra, a proto byste měla mít zájem, aby vaše podřízené sestry byly odpovídajícím způsobem vzdělané. Zřejmě vám v tomto úsilí pomáhá snaha každé získat kredity nutné k registraci. Můžete jim pomoct … Pomáháte jim?
Informací v oboru neustále přibývá, a je nutné si vědomosti doplňovat. Toto pravidlo platilo i dříve, kdy sestry měly možnost získávat odborné znalosti na seminářích na klinice. Platí to i dnes - kdo má zájem, může přijít. Na tématech se ale dnes podílejí sestry samy - určí, jakou přednášku chtějí slyšet, a samy přednášejí. Jsem členkou pediatrické sekce ČAS a nyní, druhé volební období, její předsedkyní. Ve výboru jsou sestry z Čech a Moravy a každá garantuje danou oblast. Myslím, že se nám daří připravovat nejen přínosné, ale i zajímavé semináře. Například výživa dítěte. Poradit matce o výživě dítěte je plně v kompetenci dětské sestry, a proto je důležité aby sestra nové poznatky měla. O seminář na toto téma byl tak velký zájem, že bude na podzim v Praze opakován. Během roku tak pořádáme pět seminářů.
* Nehrozí postupné formalizování účasti jen tak pro kredity?
Na všech seminářích, kterých se účastním, mne popuzují předčasné odchody. Pokud jdu na akci, kde je určena doba trvání, musím s ní počítat. Někdy jsou však problémy s odjezdem a to musíme tolerovat - ale nemám to ráda. Seminář musí mít počet hodin, aby kreditní body byly uděleny. Kreditní systém byl dříve benevolentnější, zákon honbu za body do jisté míry nastavuje. Dříve jsme u seminářů, které pořádala ČAS s napětím čekali, kolik přijede posluchačů a zda malá účast nebude pro přednášející trapná. Nyní naopak doufám na začátku semináře, že už nikdo nepřijede, protože je nabito. O to, aby seminář byl aktuální a zajímavý, se často mohou postarat sestry samy, protože všude se dělá řada nových věcí, jen je nutné umět je prezentovat. Seminář by také měl napovědět, co si musí ještě sestřička doplnit, a nepodceňovala bych ani informace a zkušenosti, které si sestry vymění neformálně, třeba o přestávce. Na seminářích jsou zajímavé kazuistiky, ale musíme pamatovat i na sestry z ordinací praktických lékařů pro děti a dorost. Proto se snažíme se, aby roční plán měl pevnější formu, aby problematika byla probraná v šíři, kterou téma vyžaduje. Tak například děláme tři semináře jako ucelené bloky z oblasti pediatrie a čtvrtý ve stylu ,,něco nového z pediatrie“, kam se snažíme zařadit nové poznatky a témata. Takže s tématy zatím problém nemáme - horší je to s levnými přednáškovými sály pro nejméně sto padesát lidí. V tom nám vychází vstříc nemocnice semináře probíhají v sobotu, kdy jsou posluchárny většinou volné. Pak stačí jen přemluvit rodinu, aby pomohla s dopravou a přípravou a spolehlivé kolegyně, které přijdou pomoci s promítáním a pohoštěním. Je s tím opravdu hodně práce, vždycky si při přípravě dalšího semináře říkám, že to dělám naposledy, ale pak všechno vyjde, bagety a oplatky jsou snědené, program byl aktuální, líbil se, a člověk na to vše zapomene a začne plánovat další akci.
O autorovi: TEXT: JIŘÍ ŠKUBA